Ještě jako student informatiky spoluzaložil Jiří Tobola technologický startup Flowmon Networks, který detekuje anomálie v počítačových sítích.
Brněnská firma po celém světě zlepšovala jejich správu a zabezpečení proti moderním kybernetickým hrozbám tak dobře, že její prodej do USA dodnes patří mezi rekordní v kraji. Ačkoli přesná částka nikdy zveřejněna nebyla, u podobných obchodů „létají“ cifry v miliardách korun.
Veleúspěšný podnikatel i přes dosavadní hvězdnou cestu ve „své“ společnosti na konci loňského roku úplně skončil a stal se zaměstnancem Jihomoravského inovačního centra (JIC), aby pomáhal jiným.
Jak se dělá dobrý startup?
Musím pochválit otázku, protože většinou stojí jinak – co je ta jedna věc, která zajistí úspěšný startup? A na ni už mám naučenou odpověď, že je to tisíc střípků, které musejí zapadnout dohromady spolu se štěstím, náhodou, správným časem a místem. Nicméně základ, na němž stojí úspěšný startup, je tým. A mně osobně se líbí, když je za tím technologie nebo nápad, co dokáže věci změnit.
Flowmon Networks jste prodal po čtrnácti letech a firmu opustil. Už vám neměla co nabídnout ani vy jí?
Hodně jsem s tím v sobě bojoval. Chci vidět globální české firmy, které expandují, rostou a nakupují. Přál jsem si, abychom se po této cestě vydali, ale není to jednoduché. K prodeji nás vedl fakt, že se nám třikrát nepodařilo dostat na americký trh, byť jsme byli jedničkou na tom středoevropském a dvojkou na japonském. Prodej tedy nebyl první volbou, ale je to cesta, jak dostat český produkt na globální trh.
O místo v JIC jste si prý řekl sám v přímém přenosu?
To bylo během nahrávání podcastu JICtalk s Hankou Šudákovou, kde se mě ptala, jak dlouho ještě ve Flowmonu zůstanu. A já si za poslední rok uvědomil, že mě nejvíc naplňuje, když můžu předávat zkušenosti jiným lidem. Zároveň jsem si říkal, že na důchod jsem ještě mladý, a chtěl jsem regionu a JIC vrátit to, co nám jako firmě daly. Proto byl JIC první a jasná volba.
Předáváte v něm zkušenosti podnikatelům z jižní Moravy. Říkáte, že díky univerzitám máme v regionu ohromný technický talent, ale jsme oproti americkému trhu pozadu v prodeji a marketingu. V čem přesně?
Dám za příklad právě Flowmon. Když jsme systém doplnili o prvky umělé inteligence, říkali jsme si, že je to spíš mírný posun, nic převratného. Jenže kvůli tomu jsme se při zemi drželi i v marketingových formulacích. Proti nám šla ale americká konkurence, a přestože ta firma používala jeden jediný algoritmus, který byl oproti našemu řešení mnohem triviálnější, nebála se prezentovat ho jako nejinteligentnější produkt na trhu. Řekl bych, že v Česku máme problém se dobře pochlubit. Hlavně u technologických startupů a firem jsme v komunikaci zbytečně skromní.
Jak rychle poznáte, že podnik bude úspěšný, stačí vám k tomu mrknout na byznysplán?
Určitě ne a myslím, že ani lidem, kteří se tomu intenzivně věnují. Investoři pracují s nejistotou, podpoří deset firem a vědí, že jedna vystřelí, čtyři přežijí a pět zkrachuje.
Ptám se proto, že některé firmy, které JIC prošly, pak více či méně změnily zaměření.
I to se může stát. Pro startupy je typická jejich agilita. Jsou schopné flexibilně reagovat na příležitosti. I proto pak třeba produkt i s podporou experta z JIC upraví. Lidé kolem naší inovační agentury firmě dokážou nastavit zrcadlo a položit správné otázky – třeba jestli jsem opravdu v oboru, ve kterém můžu být nejlepší. Příkladem může být i vývoj platforem, které umějí spoustu věcí, ale těžko se prodávají. Pak je dobré produkt nasměrovat do konkrétní oblasti a řešit jeden problém. Najednou vím, jaký atakuju trh i kdo přesně je můj zákazník.
Jak dlouho se má smysl snažit, než je jasné, že se firma nechytí?
Dokud je víra. Ale pokud od startupu dali všichni ruce pryč, tak je asi načase se zamyslet, jestli nejít do něčeho jiného.
Kdyby vás teď nějaký zaujal, můžete do něj investovat?
Lákalo mě to. Dívám se na to tak, že jednou může uspět každý. Ale teprve až úspěch zopakuje, potvrdí tím, že něco opravdu umí. Klidně i v pozici investora. Kodex JIC ale jasně říká, že do firem, s nimiž pracuji, investovat nemůžu. A je to tak správně. Teď jsem mentor, na pozici investora je času dost. A taky je teď správný čas se věnovat rodině.
Flowmon vznikl jako univerzitní spin-off, tedy startup založený za účelem rozvoje vynálezu nebo jiného nápadu, kdy je univerzita akcionářem a benefituje tak na prodeji. Proč není tento model častější, když je výhodný pro obě strany?
Na univerzitách často vznikají dobré technologie, máme na nich světově uznávané týmy, takže nabízí perfektní podhoubí pro vznik firem. Když ale spočítáme spin-offy v té striktní definici, nedostane se ani na prsty druhé ruky. A to je škoda. Tady vidím opravdu zajímavý potenciál.
Jak ho tedy využít?
Myslím, že by bylo dobré nastavit jasná pravidla a postup pro zakládání univerzitních firem – jak vložit kapitál školy do společnosti, mít v ní procenta nebo procenta z obratu. Chápu, že pro univerzitu je to risk, přece jen devět z deseti spin-offů nakonec neuspěje, ale ten desátý bude mít globální úspěch a vysoká škola z něj zase obrovský profit – jak finanční, tak na poli prestiže.
Jak to vlastně bylo v případě vašeho Flowmonu?
Jako akcionáře měl dvě univerzity. Obě na našem prodeji vydělaly zajímavé peníze. Kdyby tahle zkušenost inspirovala ke vzniku dalších univerzitních firem, profitovali by z toho všichni. V Americe je běžné, že vysoké školy podporou spin-offů pokryjí významnou část svého rozpočtu.
Jihomoravské inovační centrum nabízí v tomto směru podporu – třeba prostřednictvím programu Prototypuj a ověřuj, do kterého se mohou hlásit i výzkumné projekty s komerčním potenciálem. Nedávno třeba díky tomu vznikl další spin-off CEITEC Masarykovy univerzity. Jeden z jeho týmů se zabývá využitím umělé inteligence pro rychlejší a levnější objev nových léčiv a chce využít komerční potenciál. Takových firem by ale ročně měly vznikat klidně desítky. Tím bychom zúročili investice do vědy a výzkumu a posílili přidanou hodnotu českých firem globálně.
Už jsme se toho dotkli na vašem příkladu. Velmi často se stane, že startup během pár let vyskočí a majitel ho prodá do ciziny. Globálně úspěšných firem z regionu, co zůstávají většinově v českých rukou, a dokonce samy kupují významné zahraniční společnosti, je jen pár. Zmiňme třeba Y Soft nebo Tescan. Nemělo by se i toto změnit?
Obě dvě varianty mají pro region svůj přínos. Zatím se často stává, že firma roste a expanduje a v určité fázi jí postupně začne docházet kyslík. Prodej do zkušenějších rukou je cestou, jak růst nezastavit. V kraji navíc zůstává kapitál i zkušenosti. A oboje dvoje postupně přispívá k tomu, že jednoho dne bude ekosystém tak silný a zkušený, že i tady „jednorožci“ dokážou růst i žít a nebude potřeba je prodávat.
