Jak spočítal muzikolog Jan Blüml, celkem si Jiří Černý mezi lety 1971 až 2005 připsal na konto na 3 250 takzvaných antidiskoték. A to nebylo konečné číslo.
„Stabilně velký posluchačský ohlas měly pořady v Praze a v Brně, pak ale také na mnoha jiných, i zdánlivě zapadlých místech Česka,“ líčí odborník obří nasazení Černého ve své práci Popularizace angloamerického rocku v Československu v době normalizace.
Byl vždy nesmlouvavě korektní. I v případě, že nešlo o jeho oblíbence, dovedl být nad věcí. Myslím, že po něm zůstane velký prostor, který bude nesmírně těžké zaplnit.
Jiří Vondrákhudebník a filmař
A že právě Brno i blízké okolí poskytlo neúnavnému propagátorovi hudby všemožných žánrů velmi pevnou základnu obdivovatelů, potvrzují i další pamětníci.
„Jiří Černý mě v různých formách provázel skoro celý život,“ říká spoluzakladatel brněnského hudebního labelu Indies Miloš Gruber, který už v 60. letech poslouchal rozhlasový pořad Dvanáct na houpačce a v 70. či 80. letech pak býval pravidelným návštěvníkem Černého antidiskoték v různých brněnských vysokoškolských klubech.
„To mi dalo asi nejvíc. Nejenže jsem tam objevoval spoustu pro mě dosud neznámé muziky, ale byly to pro mě i lekce krásné češtiny, jak po formální, tak obsahové stránce,“ je zesnulému publicistovi vděčný Gruber, který mu po založení Indies v 90. letech pravidelně posílal vydaná CD k recenzím i pro potěchu. „Poslední tuším ještě začátkem letošního roku,“ uzavírá hudební vydavatel svoji vzpomínku.
Vždy byl nesmlouvavě korektní
Na „poslechovce“ v někdejším klubu Green se s Černým seznámil i brněnský hudebník a filmař Jiří Vondrák. „Léta jsme se potkávali na nejrůznějších festivalech, ať legálních, či pololegálních,“ vzpomíná Vondrák, jehož třináctidílným cyklem televizních dokumentů Legendy folku a country Černý provázel.
Pak o něm Vondrák natočil i samostatný film Jiří Černý – Uprostřed běhu. „Asi jen zopakuji zkušenost, kterou jsem s ním měl já i jiní moji kolegové a přátelé. Tedy že Jiří byl moudrý, laskavý, vědoucí člověk a profesionál. Dalo se s ním i nesouhlasit a zůstat přáteli,“ hlásí.
A přidává také jména, u nichž se s Černým postupně neshodli, například písničkáře Jaromíra Nohavicu, u něhož Vondrákovi vadil vztah k Vladimiru Putinovi.
„Ale Jirka Černý s ním zůstal v kontaktu, protože podle něho se osobní a politické postoje nemají s uměním směšovat,“ reprodukuje Vondrák a zmiňuje také lídra Spirituál kvintetu Jiřího Tichotu, který v 70. letech jako člen rekvalifikační komise pomáhal vyhazovat písničkáře a rockery, přitom sám obrážel všemožné bolševické politické festivaly.
„Jirka byl s Tichotou kamarád a Spirituálníky měl rád. V mém televizním cyklu je korektně uváděl a já jeho názor respektoval,“ vypráví muzikant.
„Byl vždy nesmlouvavě korektní. I v případě, že nešlo o jeho oblíbence, dovedl být nad věcí. Myslím, že po něm zůstane velký prostor, který bude nesmírně těžké zaplnit. Dokonce si troufnu říct, že nemožné,“ uzavírá Vondrák.
Také absolventka brněnské hudební vědy Hana Plochová zdůrazňuje, jak velký přínos znamenaly nejen pro Brno Černého poslechové diskotéky, jež suplovaly oficiálními kanály zakazovanou či upozaďovanou hudbu.
„Byly to vlastně přednášky o nejaktuálnějších novinkách či určitých hudebních trendech, spojené s ukázkami z desek, pořádané nejčastěji v osvícenějších klubech mládeže, na studentských kolejích nebo v menších kulturních zařízeních,“ popisuje Plochová.
8. října 2019 |
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVe své práci Alternativní kultura v Brně na přelomu 80. a 90. let se zaměřením na hudební scénu přidává další brněnské adresy, kde Černý působil, třeba tehdejší Klub mládeže na Křenové nebo Vysokoškolský klub v Gorkého ulici.
A až skoro do konce svého života míval Černý pořady v klubu v Leitnerově ulici. „Měl rád Leitnerku a my jsme měli rádi jeho. Nezaměnitelný hlas se nesl naším sálem řadu let a úterní večery s jeho poslechovými pořady byly legendou, kterou chtěl zažít každý v Brně, kdo se o hudbu aspoň trochu zajímá. Jeho rad a názorů si cenila řada kapel, včetně těch, které u nás kdysi začínaly, a o to raději se k nám za Jiřím Černým vracely,“ vzdává hold dramaturg klubu Tomáš Pokorný.
Jednu z nejpěknějších vzpomínek na takový zážitek z roku 2014 sepsala divačka Jana Zahrádková, která Černého antidiskotéky navštěvovala už jako dospívající děvče.
„Začalo se se zpožděním. Na pódium s viditelným belháním vystoupil starý pán. A pak se to stalo. V sále se zhaslo, na starého pána posvítil reflektor, ozval se znělý profesionální hlas Jiřího Černého a byli jsme tam,“ líčí. „Mluvil, jak se mluví po pohřbu u kafe a slivovice, na přeskáčku, meandrovitě a v jednom chumlu pojmy i dojmy,“ dodává. Jenže právě kouzlo jeho povídání působilo až neskutečně.
Beatles v Hrušovanech
Zvláštní kapitolou je Černého dlouholetá spolupráce s Klubem přátel hudby, což byl v Československu jediný povolený název fanoušků Beatles, jenž vznikl v 80. letech při Osvětové besedě v Hrušovanech u Brna. „Od roku 1984 v klubu pravidelně hostoval Jiří Černý se svými antidiskotékami, z velké části zaměřenými právě na The Beatles nebo jejich jednotlivé členy,“ podotýká muzikolog Blüml, který rovněž cituje klubový fanzin.
V něm se uvádí, že pořady přilákaly hodně lidí, přičemž na každém dalším dílu se počet návštěvníků zvyšoval a pořadatelé byli nuceni přinášet do zaplněného sálu další a další židle. „Navíc se znovu ukázalo, že The Beatles jsou přitažliví pro všechny generace, když nejmladšímu návštěvníkovi bylo deset a nejstaršímu 66 let,“ píše se v časopise.
Černý pak v Hrušovanech prezentoval ovšem i pořady o celé britské artrockové scéně, hard rocku, historických i současných skupinách a osobnostech.
„Zejména v závěru 80. let dosahovala dramaturgie klubu značné šíře, když zde současně probíhaly Černého pořady o autorských dvojicích Voskovec–Werich a Suchý–Šlitr, ale také českém rocku 60. let či folku let sedmdesátých,“ dokladuje Černého bezlimitní záběr hrušovanský fanzin.
