Zmíněná barokní inscenace vznikla v koprodukci dvou francouzských divadel – Divadla v Caen a Královské opery ve Versailles. „Do Versailles jsem odjížděl s tím, že francouzské publikum je zdrženlivější. A musím říct, že tak ohromný úspěch s dlouhotrvajícím potleskem jsem nečekal. Uvést operu v divadle, které nechal vystavět Ludvík XV., byl ohromný zážitek,“ přibližuje šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman.
Jak k této spolupráci došlo?
Vše začalo už před dvěma lety, kdy jsme vymýšleli další možnou spolupráci s Collegium 1704 s jeho zakladatelem Václavem Luksem. Díky jejich úspěšné spolupráci s divadly v Caen a Versailles obě francouzská divadla projevila o Alcinu zájem s tím, že my vytvoříme celou produkci, ke které budou přizváni i významní zahraniční interpreti staré hudby. Královská opera ve Versailles dala naší inscenaci další rozměr, kouzelný svět Alciny krásně korespondoval s tamním barokním divadlem.
Jak přistupujete k režii, abyste právě i starší či méně známé opery přiblížil dnešnímu divákovi, který je příliš nezná?
Takto nikdy nepřemýšlím. Soustředím se na to, co má z díla vyzařovat. I když pro někoho nemusí být děj stoprocentně srozumitelný, má vždy pevnou obsahovou linku, a ta diváka vede k prožitku společného tématu představení. U Alciny pro mě byla hlavním tématem samota ženy, jež nenachází ideální vztah. Věřím, že se zrcadlilo celým představením. Je otázka, jestli v opeře musí být obsah odehrávající se na jevišti stoprocentně srozumitelný od začátku, nebo se k němu postupně dostáváme. Když představení vidíte opakovaně, objevujete v něm nové věci. To mě na tom baví a mám i odezvy, že se na představení Alciny dá jít klidně pětkrát a pokaždé odkrýt něco nového.
Co vás na opeře fascinuje?
V prvé řadě hudba, ta mě motivuje a inspiruje. Koncept každé mojí inscenace se rodí právě z hudby. Je mi jedno, jestli zvolíme dobovou, či současnou dekoraci a kostýmy. Na tom nezáleží, pokud má opera obsah a myšlenku. Když se vrátím k Alcině, bývá mnohdy interpretována jako negativní postava se stinnými lidskými stránkami. Na mě však při poslouchání čišela hudba naplněná opravdovou lidskou zkušeností ženy, jež nenachází ideální vztah. Každá árie vás vezme za srdce, zpívá o tom, co dnes a denně prožíváme ve vztazích.
Do konce sezony divákům nabídnete ještě dvě premiéry. V dubnu to bude Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota.
A půjde o úplně jiné vidění opery, o Kouzelnou flétnu na jiné planetě (usmívá se). Podařilo se ji špičkově obsadit. V roli Královny noci Doubravka Součková v alternaci s Martinou Masarykovou, Jan Šťáva s bratry Tadeášem a Romanem Hozovými jako Papagenové, Jana Šrejma Kačírková v alternaci s Andreou Širokou jako Paminy. Postupně do premiéry budeme diváky seznamovat, na jakou výpravu se s Miroslavem Krobotem vydají. Nerad bych teď prozrazoval víc, ale půjde o velmi osobitý výklad, toto ztvárnění má velké kouzlo a ohromně sedí na hudbu, takže se na to moc těším.
Je to na vás vidět, jak o tom s úsměvem mluvíte...
Je to tak. No a pak 17. června přijde poslední premiéra sezony. Pokračujeme ve Verdiho vrcholných dílech, uvedeme Othella v režii Martina Glasera s hudebním nastudováním Roberta Kružíka. Povedlo se nám získat amerického tenoristu Harolda Meerse v alternaci s jihokorejským tenoristou Sung Kyu Parkem, jehož brněnští diváci už znají například z La Giocondy nebo z Turandot. S Othellem se v červenci chystáme do německého Regensburgu.
Sezony míváte tematicky zaměřené, letošní spojuje společné téma „jít za hlasem srdce“, jaké bude pro tu příští?
Dramaturgyně Patricie Částková se vždycky snaží dát sezoně téma a pro tu příští to bude otázka „čeho třeba k žití?“. Běžná otázka, která je v současné době až mrazivá. První premiéra, jež nás čeká a zahájí festival Janáček Brno, bude Janáčkova opera Z mrtvého domu. Poprvé navíc bude uvedena spolu s Glagolskou mší a nastudujeme ji spolu s Jakubem Hrůšou. V této opeře se hledá smysl toho, co je lidská svoboda, což je teď velmi důležité téma ve spojení s válkou na Ukrajině. Je pro mne důležité přinést v tomto netradičním spojení dvou vrcholných Janáčkovských děl světlo a naději do dnešní doby.
Jaké další premiéry chystáte?
Salome od Richarda Strausse ukazuje, že naše potřeby mohou někdy přesahovat hranici lidskosti, a biblické téma je výpovědí, že každý člověk by měl znát hranici toho, co žádá. Po těchto závažnějších titulech připravujeme chtěné odlehčení, protože věřím, že v nelehké době je potřeba, aby divadlo dokázalo vyčarovat i úsměv na tváři. O to by se měl postarat požitkářský Falstaff od Giuseppa Verdiho nebo Veselá vdova Franze Lehára, která připomíná, že bez lásky se žít nedá.
U otázky „čeho třeba k žití?“ si musíme uvědomit, že se nám může ze dne na den změnit život, a každé toto dílo nám zrcadlí naše různé představy o tom, co je potřeba k životu – svoboda, láska, požitkářství nebo vášeň, která je mnohdy nezkrotná a může nás stáhnout do hlubin lidské propasti.
Operní představení jsou náročná na výpravu a kostýmy a vývoj ekonomické situace nevypadá úplně příznivě. Budete muset šetřit a mít třeba méně premiér?
Prozatím se držíme čtyř premiér za sezonu, rozhodně nechceme šetřit na kvalitě. Pro přespříští sezonu nikdo z nás nevíme, jak se bude situace vyvíjet, a je těžké odhadnout tržby, protože covid přinesl značnou změnu v chování diváků, kteří si zvykli nakupovat vstupenky v poměrně krátkém předstihu, třeba i na večerní pokladně. Nelze přesně předpovídat, kolik za sezonu utržíme.
Proto se i naše aktivity rozšiřují na záznamy našich představení, které se snažíme distribuovat dál a částečně tak nahradit ušlé tržby. Operu Peter Grimes jsme zprodukovali pro švédskou televizi, záznam Řeckých pašijí se odvysílal na festivalu v Hongkongu. Musíme zaujmout postoj k nové situaci a peníze hledat i jinde. U Alciny se na vznik složili koproducenti a spolupráce s francouzskými divadly na sebe navázala i významné mecenáše.
Divadla reagují na ruskou agresi na Ukrajině, některá ukončují spolupráce s ruskými umělci. Řešili jste to i vy?
Neměli jsme pozvaného žádného ruského hosta ani nikoho v angažmá, takže jsem se s tím nemusel prozatím vypořádávat. Je důležité se proti agresi postavit a odsoudit ji, je to obří světová tragédie, kdy se páchá zlo hlavně na dětech, a to je to nejstrašnější. My při každém představení podporujeme Ukrajinu tím, že na začátku hrajeme symbolicky ukrajinskou hymnu s přáním najití brzkého mírového řešení. Společně s Diecézní charitou Brno pořádáme v našich divadlech sbírku na pomoc Ukrajině. Oslovují nás ukrajinští umělci o spolupráci, nejde však ze dne na den změnit obsazení oper, přesto jsme ke spolupráci přizvali dva ukrajinské sólisty do naší inscenace Nabucco, Carmen a také Tosca, která se vrací po několika letech opět na náš repertoár.
Když bylo kvůli rekonstrukci zavřené Janáčkovo divadlo, hráli jste Libuši na výstavišti. Plánujete do budoucna opět i představení mimo divadelní dům?
Rád bych se na výstaviště vrátil za dva roky, kdy si budeme připomínat 200 let od narození Bedřicha Smetany, takže bychom se mohli vrátit právě s Libuší a zároveň bych tam chtěl zrealizovat nový operní projekt. Láká mě to velmi, nicméně vše záleží na penězích. Něco jiného bylo, když jsme měli zavřené divadlo, kdybychom teď museli platit další externí prostor, je to finančně neúnosné.
Na podzim bude další ročník festivalu Janáček Brno. V čem bude jiný?
Bude se jím prolínat téma „Quo Vadis“. Kam kráčíš je velmi současná otázka. V Brně se sejdou čtyři nejlepší čeští dirigenti Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil a Marko Ivanović a vedle zahraničních operních produkcí se každý soubor představí i koncertem, takže si vrchovatě užijeme právě i velké orchestrální koncerty. Festival se po roce 2020 dostal opět do mezinárodní podoby s účastí zahraničních souborů – přijede Velšská národní opera nebo soubor Velkého divadla ze Ženevy.
Brněnské opeře šéfujete od roku 2015. Plánujete zůstat, nebo naopak chystáte návrat do Prahy?
Z Brna odejít neplánuji, nicméně můj mandát končí v roce 2024. Zatím nevíme, kdy se bude rozhodovat o novém vedení divadla, za mě by bylo dobré, aby to bylo co nejdřív, protože mám na starosti festival Janáček Brno, projednáváme tři velké koprodukční projekty na rok 2024, významné objednávky nových děl a čas rychle letí. Operní domy už teď běžně plánují sezony do roku 2028. V Brně jsem však našel divadlo svých snů a soubor, s nímž lze dosáhnout skvělých výsledků a nacházet stále nové cesty v opeře 21. století.
