„V první chvíli mě to trochu mrzelo, když už jsem došla tak daleko, byl to už jen malý krůček, ale s odstupem času a po opadnutí emocí jsem zjistila, že to vlastně dopadlo nejlépe, jak mohlo,“ hodnotí.
Osobně mě hodně ve finále překvapila vaše nervozita a naopak klid Martiny. Nebo to byl jen můj dojem?
Finálové kolo bylo pro mě asi to nejtěžší. Z temperace čokolády jsem měla vlastně strach už tři dny předem, protože jsem věděla, že bude teplo. V tom stanu bylo snad 40 stupňů, což není optimální teplota, a když temperuji čokoládu, tak používám plastové misky a mikrovlnnou troubu jako většina světových cukrářů. No a finálový dort jsem vlastně neměla vůbec natrénovaný.
 |
Jak to?
Protože jsem si říkala, že do finále stejně nedojdu, takže jsem si ho z posledních sil zkusila doma aspoň upéct, slepit, obmazat bílkovým krémem a umístit na konstrukci. Pak jsem sbalila kufr a jela směr zámek Bon Repos (zámek u Prahy, kde se natáčelo – pozn. red.). Takže těch stresujících faktorů tam bylo asi víc.
Jaké pečení jste si nejvíc užila?
Asi první díl a koblihy.
A naopak, kdy se nedařilo a nevedlo? Byl to ten nechtěně otočený koláč?
Otočený slaný koláč jsem brala tak nějak sportovně a byla jsem vděčná, že mi nespadl až na zem. (směje se) Nejtěžší pro mě bylo opravdu to finálové kolo, kdy bylo ve stanu velké teplo a vše teklo pod rukama, a ještě se na nás dívala spousta lidí.
Jeden díl v televizi rovná se vlastně trojímu pečení. Jak to bylo v reálu?
Každý díl se natáčel dva dny. Jeden den se natáčela osobní a technická výzva a druhý den výzva kreativní.
Řekla jste, že když se vám pečení nepovede, jste schopná péct tak dlouho, dokud se nezadaří. Jak to jde dohromady s časovým limitem a pod kamerami?
Časový limit byl opravdu stresující, ale potom už jsem byla v takové fázi, že jsem si řekla: „Hlavně něco odevzdej!“ Péct před kamerami není jednoduché, hlavně tedy, když se vám nedaří, to jich na vás kouká nejvíc. (směje se)
Přihlášku za vás prý podala maminka a na konkurz jste jela, aby se neurazila. Jak dlouho trvalo, než jste to chtěla i vy sama, kdy se to zlomilo?
Vlastně ještě na kamerových zkouškách, tedy posledním castingu, kde jsme pekli na čas a nevěděli, co budeme péct, jsem byla rozhodnutá, že i když postoupím, tak prostě dál nejdu. (směje se) Zlomový okamžik nastal, když došel e-mail z ČT ohledně podpisu smluv. To jsem si řekla, že to zkusím, ale i tak jsem se bála, že to nezvládnu. Jsem člověk, který si nevěří, vlastně bych se sama nikdy ani nepřihlásila, ale určitě to byla obrovská zkušenost na celý život.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
S jakým výrobkem jste na konkurzu uspěla?
Na první kolo castingu jsem přivezla jogurtovou bábovku s ovocem, na kterou mám recept i na svém Instagramu @nejsembabovka, a domácí kváskový chleba se škvarkovou pomazánkou.
Je pravda, že jste před natáčením trénovala pečení tak usilovně, až jste přibrala dvanáct kilogramů?
Ano, je to pravda. Měla jsem cíl nevypadnout v prvním kole, a tak jsem si řekla, že pro to udělám maximum, a to, že jsem došla až do finále, je pro mě obrovský úspěch.
Pamatujete si, co jste v životě upekla jako první?
Úplně přesně si to nepamatuji, protože v kuchyni jsem byla už jako dítě a koukala babičce a mamince pod ruce, ale myslím, že to byly palačinky. Jak jinak než s naší nejoblíbenější meruňkovou marmeládou.
Mluvila jste o plánech na vlastní kavárnu a e-shop. Jak je to daleko, jsou už někde k ochutnání vaše výrobky?
Svoji kavárnu zatím nemám, ale dezerty dodávám každou středu a pátek do nové kavárny Vzpomínka v Třebíči. Vlastní e-shop už funguje na stránkách www.nejsem-babovka.cz. Zatím tam jsou na prodej pouze zástěry a tašky s mým logem Nejsem Bábovka, ale sortiment mám v plánu určitě rozšiřovat.
Pracujete ještě pořád jako zootechnička na rodinné farmě?
Nyní mě cukrařina zaměstnává natolik, že na farmě pracuji, ale už ne na hlavní pracovní poměr.
