Právě Mrázek vytáhl pár sekund před koncem finálového duelu míč ze skrumáže a poslal jej do koše. Díky jeho zásahu československý reprezentační tým v roce 1946 v Ženevě poprvé – a zatím naposledy – získal titul mistra Evropy v basketbalu.
„Až během přípravy na natáčení jsem zjistil, jak významnou postavou českého sportu je moje role inspirována. S panem Mrázkem jsem se i setkal,“ komentuje Jan Mansfeld posledního žijícího člena mistrovského týmu.
„Role mi sedla, hrál jsem skoro sám sebe. Požitkáře, který vše bere s nadsázkou, líbí se mu holky a je takovým playboyem týmu. Což si myslím, že pan Mrázek také byl,“ usmívá se herec Divadla Husa na provázku.
Protagonisty filmu, který vznikl v koprodukci České televize, čekal náročný půlroční trénink. Ostatně třeba právě Mansfeld do té doby basketbal nehrál. „Začal mě ale bavit, až jsme si s kluky říkali, že bychom založili vlastní tým,“ podotýká.
Sledování současných zápasů štábu příliš nepomohlo. Tehdejší basketbal byl totiž mnohem techničtější a méně kontaktní. „Čarovali jsme proto se stylizací, hra byla podle dobových záběrů velmi pomalá, driblování vypadalo jinak, házelo se spíš zespodu. I diváci se chovali odlišně. Seděli zařezaní, jako na opeře,“ přibližuje režisér Radim Špaček.
„Hráči byli spíš takoví šlachovití sokolíci, kteří působili jako gentlemani na hřišti i mimo něj,“ doplňuje Mansfeld.
Ve filmu si zahráli i Satoranský s Welschem
Nákladný film vypráví osudy basketbalového týmu od konce 30. až do začátku 50. let, včetně evropského šampionátu nejen v roce 1946, ale i 1951, kdy tým ve finále sporně prohrál se Sovětským svazem.
Kromě střetu s nacistickou i komunistickou diktaturou snímek zobrazuje soukromé životy hráčů. Kromě Mansfelda se hlavních rolí zhostili Filip Březina, Patrycja Volny či Zdeněk Piškula. Ve filmu se ale objeví i profesionální basketbalisté Tomáš Satoranský či Jiří Welsch.
Dnes už dvaadevadesátiletý Mrázek k evropskému zlatu přidal i tři stříbra, dvakrát startoval na olympijských hrách. Jako trenér je spjatý se Zbrojovkou Brno, ale i s reprezentačním týmem, jejž dovedl k pátému místu na olympiádě v roce 1960.
Během své kariéry čelil několikrát obstrukcím ze strany komunistického režimu, po sovětské okupaci odešel trénovat do Itálie.
