Pracují v Mezinárodním centru klinického výzkumu při Fakultní nemocnici u svaté Anny (FNUSA-ICRC). Zkoumají, jak se chovají rakovinotvorné buňky. V práci tráví většinu dne. „Na nervy si lezeme jen občas. Snažíme se oddělovat pracovní a rodinný život,“ zasmál se Giancarlo Forte.
Sympatičtí manželé mají v ICRC důležitý úkol. Zkoumají proteiny, které mají vliv na funkci orgánů v těle a dokážou spustit různé patologie: neurologické, kardiologické, ale také rozpoutat rakovinu.
„Vypozorovali jsme třeba na myších, že určitý protein způsobuje špatnou funkci srdce. Nyní se snažíme výzkum přenést na lidi, abychom zjistili, jestli to funguje stejně. A máme další cíle. Chceme například zjistit, jak protein ovlivňuje vznik nádorů,“ vypráví vědec a jeho manželka mu přikyvuje.
Rychle se rozvíjející pracoviště
V jejich výzkumném týmu je cizinců hodně. Všichni spolu dobře vychází a po práci si kolegové občas zajdou na pivo. Giancarlo a Stefania chtějí v Brně zůstat, dokud budou mít dobré podmínky pro výzkum. Věří, že ICRC má před sebou velkou budoucnost. „Snažíme se pomáhat v jeho rozvoji. Sháníme peníze na výzkum z grantů i od firem,“ říká vědec.
Manželé byli překvapení, jaké je brněnské ICRC moderní výzkumné centrum. Mohou porovnávat. V předchozích deseti letech navštívili různá pracoviště v Evropě, třeba ve Španělsku, Portugalsku či Německu. Ale také ve Spojených státech amerických.
„Mají tam dobře fungující centra, která mají tradici. O ICRC jsme měli povědomí jako o novém, rychle se rozvíjejícím vědeckém pracovišti,“ shodují se manželé, kteří se seznámili během studií v Římě.
Než přišli do Brna, pracovali v Japonsku. Do Evropy se vrátili z osobních důvodů. A o možnosti pracovat v ICRC se dozvěděli z inzerátu ve vědeckém časopise Nature.
Slivovice jenom v přiměřeném množství
Ve svém volném čase manželé rádi cestují. Projeli okolí Pálavy, kde navštívili Mikulov, Lednici i Valtice a ochutnali zdejší víno. „Přijel i kamarád z Itálie, který degustoval s námi. Byli jsme překvapení, jak dobré bílé víno na jižní Moravě máte,“ usmívá se Giancarlo.
„Bílé víno máme nejraději, červené moc nemusíme,“ podotýká Stefania. Když mají čas, rádi se prochází po Brně, třeba kolem Špilberku. Mají ho blízko, bydlí totiž v ulici Veveří. Kromě toho milují dobré jídlo.
V Brně obešli italské restaurace a zamilovali si jeden podnik v centru města. Manželé tvrdí, že se z něho line vůně, která jim připomíná domov. „Máme rádi i českou kuchyni, ale pro nás je příliš těžká,“ poznamenává Giancarlo, který si oblíbil slivovici. „Ale jenom v přiměřeném množství,“ usmívá se vědec.
Manželé se setkali s krajany, kteří se do Brna přistěhovali. Kvůli velkému pracovnímu vytížení ale nemají na schůzky moc času. Do Itálie jezdí třikrát až čtyřikrát ročně. „Samozřejmě nám chybí přátelé a rodina. Také slunce, kterého si v Itálii užijí lidé více. Ale přesto se nám v Brně líbí,“ shodují se manželé.
