„Je to nejkrásnější prostor ve městě. Ale protože soused má dům v havarijním stavu, tak se na něj nemůžeme dostat. A ani nemáme páky, kterými bychom ho přinutili objekt zabezpečit. Protože je to otázka spousty peněz,“ říká hustopečský místostarosta Bořivoj Švásta (nez.).
Protože s majitelem stavby, rovněž památkově chráněné, se radní nedohodli, musí si poradit sami. Aby nádvoří U Synků zpřístupnili, chtějí vybudovat ochrannou stěnu, případně záchytné sítě, jež by padající tašky zadržely.
„Statik, který posuzoval stav sousedního domu, má navrhnout řešení. Když bude ekonomicky dostupné, tak se do toho pustíme, abychom na nádvoří mohli pustit lidi už na jarní Slavnosti mandloní,“ plánuje Švásta s tím, že prostor zároveň funguje jako průchod do vinařské uličky nad ním, která je právě o mandloňových slavnostech hojně navštěvovaná.
Hustopečští na špatný stav sousedního domu upozorňují dvacet let. I když z ulice se jeví v pořádku, dvorní trakt je v havarijním stavu. A protože se na něm za dvě dekády nic nedělalo, objevuje se řada problémů – trhliny v obvodových zdech, poškozené klenby, uvolněné cihly, severní stěna vybočuje ven. Finanční odhad základního statického zajištění se blíží ke třem milionům.
„Památková ochrana není hlavní problém, tím je soukromé vlastnictví – majiteli na opravu chybí peníze. Když se objeví dotace na památky, jde o desetitisíce, maximálně statisíce. A tady jsou potřeba miliony,“ podotýká místostarosta.
Podle šéfa Národního památkového ústavu v Brně Zdeňka Váchy podobný případ, kdy památka ohrožuje památku, v kraji není. „Hustopeče jsou opravdu výjimka, ba až kuriozita,“ podotkl.
Chátrají zámečky, sýpka i větrný mlýn
Zato historická nemovitost, jež se rozpadá, hyzdí nejednu vesnici či město. Třeba v brněnských Přízřenicích stojí zámek, i když tímto jménem by ho dnes zřejmě nikdo nenazval.
Na jinak opraveném náměstíčku kolem kostela je oprýskaný patrový dům jako pěst na oko. Otlučená omítka, vlhké arkády a praskliny táhnoucí se po zdech nenasvědčují nic o jeho někdejší kráse. I on patří soukromému majiteli.
Stejně jako měšťanský dům v Mikulově, barokní sýpka v Drnholci i zámeček v Pouzdřanech na Břeclavsku, větrný mlýn v Tvarožné či lázně ve Velké Roudce na Blanensku a řada dalších historických staveb, na nichž je stopa času víc než patrná.
Nezřídka je totiž pro soukromníky takový objekt příliš velké sousto. Řadu z nemovitostí, které kdysi sloužily šlechtě, za minulého režimu využívala jednotná zemědělská družstva. Historické budovy do nové epochy vstoupily zcela vybydlené.
K majitelům se dostaly v restituci a těm, kteří neměli to štěstí nebo srdce je prodat, zůstaly na krku. A opravovat se je na mnoha místech nedaří. Částky, jež je potřeba vynaložit, jsou totiž ohromující.
Pro historické objekty, kterým zůstal status památky, tu řešení je. „Tam, kde jsou v ohrožení památkové hodnoty, se rozdělují peníze z takzvaného havarijního fondu. Takže i s těmito situacemi se počítá. Ale je vždy nutná dobrá vůle a ochota ze strany vlastníka,“ popisuje šéf památkářů Vácha.
V nejhorší fázi může nastoupit orgán státní památkové péče a podle zákona přimět vlastníka stavbu zabezpečit. Jenže ne vždy se domluva podaří.
„S některými soukromými vlastníky se nám komunikuje výborně, někteří nás víceméně odmítají. Pak se i to zákonné řešení poměrně těžce prosazuje. Když se podíváte na seznam ohrožených památek, tak řada z nich je léta v tak špatném stavu právě proto, že komunikace s vlastníky je prostě špatná,“ krčí rameny Vácha.
Soukromník? Smůla i naděje
Historické stavby, jež o status památky přišly, jsou na tom mnohem hůř. A tak je jen na majitelích, jak se k opravám postaví. Třeba v případě tvaroženského mlýna vlastník opravil střechu, ale už léta se nic dalšího neděje. „Mlýn stojí osamocený, takže nikoho neohrožuje, ale samozřejmě bychom byli rádi, kdyby vypadal lépe,“ říká starosta obce Petr Buchta (za KDU-ČSL).
Budova totiž stojí na úpatí kopce Santon, místa slavné bitvy tří císařů. „Santon je historická a přírodní dominanta. Když na něj někdo přichází ze zadní strany, tak mlýn vidí a nepůsobí to zrovna pozitivně. Ale s tím jako obec nic nenaděláme,“ podotýká starosta s tím, že mlýn je pro majitele trochu danajský dar.
A dobře ví, že i kdyby patřil do majetku obce, museli by zastupitelé řešit dilema, zda v něm „topit“ peníze na úkor potřebnějších projektů.
To Leopold Mohyla (ČSSD), starosta Hajan na Brněnsku, kde stojí léta chátrající zámek, má jasno hned. „Nedovedu si představit, co bychom s ním dělali. Bylo by to šílené sousto, které nemáme šanci utáhnout,“ je si jistý první muž ani ne sedmisethlavé vesnice.
Zámek už léta chátrá, střechy jsou v dezolátním stavu a situaci v minulosti nepomohl ani spor o jeho vlastnictví. Teď to nicméně vypadá, že nemovitosti, kterou nechal v roce 1714 vybudovat Kaschnitz von Weinberg, se začíná blýskat na lepší časy.
„Majitelé na podzim vyčistili zámeckou zahradu, začali pracovat na tom, aby zámek zabezpečili proti zatékání,“ popisuje starosta „první vlaštovky“.
Práce pozdrželo to, že se změnilo vedení ve společnosti, která zámek vlastní, a také se řeší správní řízení o jeho prohlášení za kulturní památku. „Vypadá to ale, že majitelé budou schopni do objektu investovat. Zájem o to mají,“ těší starostu.
Plány existují i na investice ve zmiňovaných lázních ve Velké Roudce, na obnovu brněnského hotelu Obora poblíž přehrady nebo takzvaného Skalního sklepa v Adamově, který byl před sto lety oblíbeným cílem výletníků v Moravském krasu.
