„Řádné otvírací koncerty plánujeme dva, 13. a 20. března od 19. hodiny to budou Melodka na Střeláku Opening Party 1. a 2.,“ prozrazuje vedoucí klubu Robert Banovský a na bohatý program obou večerů odkazuje na webu melodka.cz.
Po nejrůznějších přesunech Melodky po celém Brně si také nemůže vynachválit spolupráci s majitelkou těchto historických prostor Janou Knetig.
„V den, kdy jsme na sociálních sítích oznámili, že budeme muset končit, přišla nám do zpráv krátká otázka: Nezajímal by vás Střelák? “ vypráví Banovský, co předcházelo zabydlování na novém místě klubu od ledna 2026. „Jasně že zajímal! Netušili jsme, co od těch prostor čekat, ale při první návštěvě jsme se do Střeláku zamilovali,“ neskrývá nadšení.
Že je na co navazovat, dokládá pohnutá a velmi pestrá historie těchto míst – od slavností brněnského střeleckého klubu, které v roce 1892 poctil návštěvou i sám císař František Josef I., přes pořádání Brněnského veletrhu roku 1907, kdy tam byl zřízen i takzvaný Brněnský Prátr u pisárecké střelnice, až po pestrou normalizační minulost pověstné „hipsterské“ hospody.
A lze rovněž přidat nedávnou kapitolu, kdy otec současné majitelky Radovan Slavík ve spolupráci s vojenským historikem Vlastimilem Schildbergerem starším přímo v místech bývalé hospody oživil roku 1993 Brněnský měšťanský střelecký sbor.
Koncerty už od roku 1845
Střelecký klub má v Brně dávnou historii. První zmínky o střeleckém bratrstvu se objevují už v roce 1499, velké podpory se mu dostalo od císaře Ferdinanda III., kterého nadchla slavná obrana proti Švédům v roce 1645. V roce 1646 založilo 72 brněnských měšťanů střeleckou společnost, která fungovala prakticky až do druhé světové války a také se proslavila například strážní službou, když Brno v letech 1805 a 1809 obsadili Francouzi.
Právě tito brněnští střelci koupili v roce 1845 areál bývalých Baierových lázní v Pisárkách a vybudovali tam střelnici i výletní restauraci se společenským sálem.
„Přilehlá restaurace se stala dostaveníčkem brněnské smetánky, která oceňovala zde pořádané koncerty i později zřízené pouťové atrakce,“ píše Vladimír Filip ve své knize Císař František Josef I. v Brně 1892 a rakouské střelby.
V Brně se za 90 milionů rozšíří útočiště umělců, legendární Melodka se stěhuje |
Zmíněná střelecká slavnost, kterou císař poctil, byla pak skutečně velkolepě vypravenou událostí, z níž se zachoval jak podrobný popis i ve zmíněné knize, tak řada unikátních fotografií.
Další mohutně navštívenou událostí se tam stal v roce 1907 veletrh, jemuž Brňané říkali spíše Brněnský Prátr a zopakovali si jej také o rok později. Kromě jarmarečních bud se nabízelo hojné pohoštění – a hlavně pestré zábavní atrakce.
„V areálu bylo divadlo s elektrickým osvětlením, umělečtí provazolezci, zvěřinec, hipodrom s jízdami na ponících, humoristický velodrom, anatomické muzeum, výstava abnormalit, tobogan, sáňkování na dřevěné dráze, houpačky, vláček, kolotoče, velké ruské kolo, lanová dráha, obří sud, házení kroužků, loutkové divadlo, rychlofotograf, střelnice a další,“ dokládají dobové materiály.
Centrum mániček, často brutálně mlácených
Dnešní starší generace si Střelák pamatuje hlavně z jeho normalizačních časů, kdy tam fungovala hospoda oblíbená nejsvobodomyslnější „sajtnou“ neboli skupinou dlouhovlasých mániček. A zdaleka nejen z Brna.
„Na Střeláku se sedávalo hlavně venku na zahrádce pod mohutnou pisáreckou křižovatkou, a to na dlouhých dřevěných lavicích proti sobě, které byly pevnou železnou konstrukcí spojeny přímo se stoly,“ vzpomínal pro seriál Brno před listopadem 1989 jeden z tehdejších „přímých účastníků“ Luboš Yetti Koláček.
Slavný klub se přestěhuje tam, kde to žilo undergroundem už za minulého režimu |
Od 11 dopoledne a často až dlouho do noci se na místě obklopeném vzrostlou vegetací nejen pařilo, ale často se taky hrálo na kytaru, zpívalo se, domlouvaly se různé akce…
Takto „neorganizované“ shromaždiště bylo samozřejmě trnem v oku tehdejší komunistické moci, takže tam často zasahovaly hlídky Veřejné bezpečnosti (VB), které využívaly paragrafu o nedovoleném nočním zdržování v parcích a při kontrolách občanek slídily po razítku zaměstnavatele, bez kterého hrozil paragraf „za příživu“. A někdy jim stačily jen dlouhé vlasy chlapců, kteří končili na záchytce, na služebnách VB nebo v antonech.
Zvláště brutální zásah se Na Střeláku a v přilehlém parku odehrál v sobotu 11. června 1983, kdy se měl v Žabčicích, třicet kilometrů jižně od Brna, konat druhý ročník hudebního festivalu, zakázaného jen pár hodin před startem. „Jenomže to už se v Brně shlukovaly skupinky nic netušících mániček, které se chystaly na cestu do Žabčic,“ vzpomínal Petr „Hraboš“ Hrabalik v televizním seriálu Bigbít.
„Když se dozvěděly o zákazu, nezbylo jim nic jiného než se rozlézt po parcích a brněnských hostincích k družným rozhovorům. V pisárecké hospodě Na Střeláku se sešlo rockových fandů asi největší množství a na ty se také složky VB zaměřily nejvíc. Lid hudbymilovný zcela bezdůvodně, ale velmi brutálně seřezaly a několik mladíků pokousali policejní psi,“ popsal Hrabalik, jak i zásahy slzným plynem či kopání do břicha předcházely následnému zadržení a kriminalizaci asi 30 účastníků.
Naprostým paradoxem pak je, že dva z tehdejších odsouzených, Jan Dvorník a Radek Nečas, se zahlazení svých trestů dočkali až loni v září. Za ušlý příjem a dny ve vazbě by se měli dočkat odškodnění, které dělá zhruba 9 300 korun. „Možná si za to koupím lístek na festival v Žabčicích, kde to tehdy začalo,“ prohlašuje pro Ústav pro studium totalitních režimů s nadsázkou Dvorník.
Dostal obuškem a skončil ve vazbě. Po 42 letech se muž dočkal rehabilitace |
Zatímco větší část bývalé pisárecké restaurace roky chátrala, „přístavek“ pod silnicí, kde sídlila vlastní bývalá hospoda Na Střeláku, se dočkal v roce 1993 nového využití.
„Chodil sem na procházku se svými rotvajlery historik Vlastimil Schildberger starší, který bydlel nedaleko, a velice se spřátelili s mým tatínkem Radovanem Slavíkem, tehdejším nájemcem těchto prostor,“ vypráví současná majitelka Jana Knetig a líčí, jak tam oba pánové obnovili v roce 1993 činnost původního Brněnského ozbrojeného měšťanského a střeleckého sboru.
„Nově obnovený sbor již neplní funkci bezpečnostní, spolek zůstává dobrovolnou zájmovou organizací udržující historické tradice s reprezentativním zaměřením,“ podotkl k tomu syn Schildbergera seniora Vlastimil Schildberger mladší, který se stal v roce 1993 velitelem sboru a byl jím až do své předčasné smrti v roce 2020.
„Melodka je nejlepší volba“
Objekt patřil dlouhá léta armádě, teprve na přelomu milénia jej Radovan Slavík koupil a v roce 2003 přistavěl i jeho další část. A třeba v roce 2004 tam pořádal 1. Brněnský majáles nebo další kulturní akce.
Nový provozovatel Robert Banovský slibuje nejen bohatou hudební produkci Melodky, ale také obnovení venkovního posezení i s historickými lavicemi, u kterých se jen vymění dřevěná prkna k sezení. „Samozřejmě tu budeme čepovat i různé značky piv, můžu zmínit třeba produkci létajícího pivovaru Kočovný kozi (i pravopisně jde o přesný název – pozn. red.) nebo pivo z Břeclavi,“ usmívá se Banovský.
Slavný hudební klub ještě neotevřel a už řeší spory. Brojí proti němu miliardář |
„To, že zde najde hudební klub Melodka své nové místo, je pro nás všechny, myslím, nejlepší volba,“ netají se radostí dnešní majitelka prostor Jana Knetig. „Sedli jsme si totiž s jejími provozovateli i lidsky, včetně přesvědčení, že zde má být zachován svobodný a inspirativní duch starého Střeláku,“ dodává.
V minulých dnech přidělal Bánovskému starosti jeho soused, miliardář Igor Fait. Ten totiž začal veřejně napadat plány na fungování Melodky v lokalitě. Podnikatel, který působí v části společného objektu, má v území vlastní záměry. Podle něj je špatně, že v místě bude hudební klub.
