Podle Kolaříka by lidé na hru měli přijít, protože ukazuje věci, které možná každý den vidí kolem sebe, ale nedochází jim souvislosti. Deskový statek napsal Václav Štech už v roce 1908, podle autorů představení je však aktuální dodnes.
„Jeho hry mají politický podtext, který v určitém období – v tomto případě před volbami – ukazuje, jak mají lidé tendenci se chovat bez ohledu na to, jestli se píše rok 1908, 1968 nebo 2024,“ sděluje dramaturg Vladimír Procházka.
Představení vypráví příběh realitního makléře Fistra, který kromě nemovitostí prodává i bohaté nevěsty. Načež zatouží po místě starosty, pro které je ochotný udělat cokoliv.
„Vypadá to jako taková banální konverzačka, ale má hlubší roviny a ukazuje, že existují pořád stejné praktiky, jak se dostat k moci,“ popisuje režisér Ivo Krobot. „Nejrůznější intriky a předvolební manipulace popsal Václav Štech s nadhledem chápajícího humoru před více než sto lety. Přesto jako by byly i v dnešní době návodem, jak vyhrát volby. Štechova hra ale není jen komedií politickou. Kšeftuje se v ní s city, ba dokonce s láskou. Tak nějak po česku, nečestně a roztomile,“ přibližuje Krobot.
S jiným jazykem by byl Štech světový
Děj se odehrává na počátku 20. století na pražském Žižkově. „Byli jsme v pokušení ho přesadit na Moravu, ale kladlo by to příliš mnoho nástrah,“ podotýká Procházka. Kromě Kolaříka se na jevišti objeví například Martin Siničák, Ctirad Götz nebo Gabriela Štefanová.
Je to vůbec poprvé, co se Deskový statek bude v Brně hrát, i když jiné Štechovy hry se tu už představily. „Chtěl bych upozornit, že většinou se o českém dramatickém odkazu mluví s jistým despektem a pohrdáním, ale není to tak úplně oprávněné. Na přelomu 19. a 20. století působili v českém divadle tři autoři, kteří kdyby nepsali česky, ale například anglicky nebo francouzsky, tak by byli světově známí,“ říká Procházka s tím, že jedním z těchto autorů je právě Štech.
Polívkovo divadlo se přesouvá do Bílého domu. Zaplníme to tu energií, těší se herec |
Představitele hlavní role Jana Kolaříka znají diváci především z Divadla Husa na provázku, na jevišti Divadla Bolka Polívky účinkuje poprvé. „Líbí se mi, jak se tady o nás v divadle starají. Peter Scherhaufer vždycky říkal, že herci trvá dva roky, než si osahá nový prostor. Přiznám se, že já si to zatím pořád osahávám. Akusticky je to hodně jinak než u nás, takže při zkouškách pořád volám do hlediště, jestli je slyšet a rozumět,“ popisuje Kolařík.
Kromě nového sálu se setkal i s řadou nových kolegů, v představení totiž účinkují i studenti z Janáčkovy akademie múzických umění. „Je tady vstřícná tendence ke spolupráci s JAMU. Studenti tu často zůstávají déle a nabírají zkušenosti,“ vyzdvihuje režisér Krobot, který na zmíněné vysoké škole vyučuje.
