Přes 150 stromků, jež zatím dvojice vetkla do země, zároveň pasoucím se zvířatům poskytuje stín. „Máme tu třeba jeřáby oskeruše, dřeviny typické pro tuto krajinu jako solitéry. V důchodu z nich budu pálit kořalku,“ směje se Stanislav.
Hospodářství u kozy a petržele se rozkládá v Mouřínově na Vyškovsku, kam vede pouze jedna silnice z Bučovic a ta zde končí. Kolem obce mají manželé už celkem dvanáct hektarů pozemků, na nichž pasou své padesátihlavé stádo. „Před jedenácti lety jsme si pořídili pár koz a oveček, protože jsme chtěli dobré a zároveň eticky získané mléko pro děti. A začalo nás to bavit,“ svěřuje se Petra s tím, jak postupně budují svou zvířecí skupinu či přikupují a rozšiřují pastviny. V domě mají sýrárnu včetně komůrky, kde sýry alespoň šest týdnů zrají.
Cílem majitelů farmy je nabízet kvalitní a zdravé potraviny, u jejichž vzniku stojí spokojená zvířata a krajina plná života. Kromě různých druhů sýrů vyrábějí i kefír či tvaroh. „Denně máme asi třicet litrů mléka, na dojírně dvacítku koz a stejný počet oveček. Některá zvířata jsou na dojení ještě mladá,“ popisuje Petra a dodává, že zvětšovat stádo už spíš nechce, důležité je zlepšovat kondici zvířat a pastvin.
V ideálním případě koza zvládne nadojit dva až tři litry mléka denně a ovce jeden až dva, takže teoreticky by manželé mohli mít každý den klidně osmdesát litrů mléka, jenže k tomu směřují postupně. „Když člověk nechce používat moc chemických léčiv a podobných věcí, musí trochu kopírovat přírodu a vybírat si do stáda nejsilnější a nejodolnější jedince,“ vysvětluje farmářka. Stejně se s manželem snaží zlepšovat i samotné pastviny – buď přirozeným ekologickým vývojem, nebo zatravňováním, čímž se zlepšují i „mléčná čísla“ u zvířat.
Věčně čerstvá a narostlá tráva
Na farmě na okraji Ždánického lesa žijí také dva koně, slepice a kachny – indičtí běžci na lovení slimáků. A hlavně tři psi, z toho dvě border kolie, které mají pastevectví v krvi. Největším pomocníkem a pracantem je pes Mupík, ten žene kozy a ovce každý den na pastvu.
New York vyměnili za farmu v Šanově. Teď bojují se škůdci i byrokracií |
O dojení, krmení a sýry se stará hlavně Petra, její manžel pracuje v právnické firmě a pomáhá rodinu živit. Farma si na sebe vydělá, ale zisk zatím neprodukuje. Louky, na nichž se padesátihlavé stádo dojných koz a ovcí prohání, obhospodařují manželé Kutáčkovi regenerativním způsobem, jenž spočívá v tom, že po přepasení zůstane docela dost trávy, která rychle regeneruje a není vyžraná až na zem.
„Většinou paseme v relativně malé ohradě padesát krát padesát metrů, každý den v nové. To je dobré jak pro zvířata, která mají ráda čerstvou trávu, tak pro pastviny, protože nejsou vystaveny neustálému okusování a mají dost času pěkně narůst znova,“ popisují.
Petra Kutáčková pochází z městských paneláků, ale už v dospívání se angažovala v ekologickém hnutí a pomáhala lidem z města přicházet k zemědělským produktům. „Už tehdy mě téma zemědělství přitahovalo. Ta potřeba, že člověk musí chránit zemi prostřednictvím jídla, protože každý může ovlivnit to, jak se hospodaří nebo co se s půdou děje. Třeba jen tím, že si vybere jídlo z nějakých velkochovů, nebo naopak biopotravinu, šetrně vypěstovanou plodinu, produkt od spokojených zvířat,“ vypráví.
Pletené svetry i vlněné přikrývky
Kromě dojných východofríských ovcí si manželé nově pořídili ještě pět shetlandských, které mléko nedávají a jsou nenáročné. „Dojné kozy a ovečky potřebují bohatou výživu, takže je nemůžu nechat na pastvině tak dlouho, protože jsou pak už hladové a mají málo mléka. Tak za nimi ještě pošleme jiné ovečky, aby po nich pastviny spásly,“ usmívá se majitelka farmy.
Kozy jsou jako gang, líčí mladá farmářka, která se stádem tráví celý den |
Shetlandské ovce zase disponují jemnou vlnou, která je velmi žádaná, proto z ní vzniká příze a následně pletené svetry. Z vlny z východofríských ovcí by podnikaví manželé zase chtěli vyrábět vlněné přikrývky, například pro lidi s alergií na peří. „Babička teď synovi plete svetr z první příze z jarního stříhání. Vlnu jsme dali do malé firmy, která ji vyčistí a namotá na cívku,“ svěřuje se Stanislav. Z jarního stříhání mají 170 kilogramů vlny, na svetr jsou potřeba dvě kila.
Kromě svých pozemků se farmáři snaží podpořit změny také v obci. Podařilo se jim třeba obnovit starou třešňovou alej, jejíž stromy se už rozpadaly.
„Kdyby se o tu alej nikdo nepostaral, zanikla by, protože novou už pak nikdo nevysází. Tak jsem se toho raději chytil rychle ještě teď, to nikdo nic neřekne. Děti si tam chodí na třešně, a když na jaře stromy kvetou, vypadá to v aleji jako na svatební cestě,“ popisuje Stanislav nadšeně.
Jižní Morava se přizpůsobuje změně klimatuHospodářství u kozy a petržele se ocitlo mezi jednadvaceti finalisty Adapterra Awards, pro které lidé můžou na webových stránkách soutěže hlasovat až do 15. října. Organizátoři hledají a oceňují nejlepší příklady adaptací měst a krajiny na změnu klimatu. Třetina vybraných projektů pro rok 2023 pochází z Jihomoravského kraje:
|
