První část se podaří dostavět už v letošním roce, přičemž zázemí tu najde okolo tisícovky zvířat.
„Míst, kde se holubům dostane péče, je velmi málo. Přestože žijí volně, jsou považováni za zdivočelá domácí zvířata, nikoliv volně žijící ptáky, a kvůli tomu je řada záchranných stanic nepřijímá. Péče o ně tak zůstává právě na dobrovolnících, spolcích nebo jednotlivcích, což vytváří situace, kdy zraněného ptáka není kam umístit,“ vysvětluje jedna ze zakladatelek institutu Světlana Vávrová, která se o holubí péči začala zajímat poté, co nalezla zraněné ptáče a zachránila mu život.
Při běžném kontaktu je riziko přenosu nemocí na člověka velmi nízké a o nic vyšší než u mnoha jiných volně žijících ptáků. I tak si holubi nesou právě velmi špatnou pověst.
