Čtvrtek 9. prosince 2021, svátek má Vratislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. prosince 2021 Vratislav

Spolu v životě i na jevišti. Hádání a udobřování je zábavné i únavné, říkají

  6:01
Partnery jsou nejen v životě, mileneckou dvojici nyní poprvé ztvární také na jevišti. Ivana Vaňková s Petrem Gazdíkem budou hrdiny antického příběhu Antonius a Kleopatra od Williama Shakespeara, který v srpnu utne dlouhou pauzu, při níž obě scény Městského divadla v Brně zely prázdnotou.

Ivana Vaňková s Petrem Gazdíkem zahájí Shakespearovým dramatem Antonius a Kleopatra novou sezonu Městského divadla Brno. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Zaznívají teď u vás doma repliky z Antonia a Kleopatry, či striktně oddělujete práci a volný čas?
Petr Gazdík: Nejen repliky z Antonia a Kleopatry, u nás zní i spousta dalších dialogů. Když se daný text potřebujeme naučit, vzájemně si ho nahazujeme.
Ivana Vaňková: Práci a osobní život neoddělujeme, protože to ani nejde. Naše práce je hezká a je fajn, když se o ní spolu můžeme pobavit.

Zahrajete si mileneckou dvojici. Je výhoda, že jste partneři?
Vaňková: Pro mě jednoznačně, protože třeba v intimnějších situacích na jevišti nemusím řešit, kde mě partner drží, nestydíme se. V tomto ohledu se můžu uvolnit.
Gazdík: Z mého pohledu je to spíš nevýhoda a vysvětlím proč. Mám totiž tendenci Ivanku, jako svou blízkou osobu, víc sledovat. Ani nevím, jestli to vlastně souvisí s tím, že se zabývám taky režií – spíš mám na ni obecně vyšší nároky a ona se mě taky často ptá na názor. U jiné kolegyně by mě to ani nenapadlo. Naštěstí když pak hrajeme, jsem natolik v situaci a postavě, že i mé podvědomí dá pokoj.

Hráli jste už spolu hlavní role?
Vaňková: Hráli jsme spolu mnohokrát, ale ne právě hlavní mileneckou dvojici. Třeba v Čarodějkách z Eastwicku, ale to jsme spolu při zkoušení ještě nežili, nebo v muzikálu Jekyll a Hyde.

Podle překladatele Martina Hilského je právě Antonius a Kleopatra Shakespearova nejerotičtější hra. Souhlasíte?
Gazdík: Erotická je, ale nevím, jestli je Shakespearova nejerotičtější. Asi je to o vnímání erotiky. Někomu se může zdát velmi erotické to, že se dva lidé špičkují, hádají, peskují a pak zas usmiřují. Zažil jsem to, je to chvilku zábavné, ale trochu únavné. Lásku a erotiku vnímám spíš jako stabilnější souznění.
Vaňková: Mně se na první pohled zdála především hodně politická. I když pod tím vším v každé scéně probublává vztah milenecké dvojice, vše se děje kvůli nim dvěma a zároveň jsou sami strůjci všech událostí. Takže ano, je vášněmi nabitá, až erotická, když se tak zahraje.

Ivana Vaňková (42 let)

  • Herečka pochází z východního Slovenska, otec je Rusín, matka Ukrajinka. 
  • K divadlu ji vedla maminka, která hrála ochotnické divadlo. 
  • Na JAMU vystudovala muzikálové herectví, ve stálém angažmá v Městském divadle je od roku 2001. 
  • Diváci ji znají jako Mary Poppins, Dolly Leviovou z Hello, Dolly!, Alex Owensovou z Flashdance nebo jako Annu Kareninu. 
  • Žije s Petrem Gazdíkem, se kterým má syna Josefa.

Bude hra nějak převedená do současnosti?
Vaňková: Posun bude určitě v kostýmech. Andrejce Kučerové se povedlo vytvořit je tak, že jsou historizující, daly by se považovat za oděv z dané doby s prvky dnešních přehlídkových modelů. Já budu mít několik převleků, musí vyniknout také Kleopatřina marnivost.
Gazdík: Hra je sama o sobě dost aktuální. Jak řekla Ivanka, je i politická, a politika je pořád trošku podobná – podobně špinavá, fabulující.

Kleopatra je považovaná za jednu z nejsložitějších ženských postav. Je to komplikovaná žena?
Vaňková: Je, ale v podstatě má ve svém jednání jednoduché pohnutky. Láska a vášeň mezi ní a Antoniem je obrovská, ale v určitých chvílích se zachová tak, že si člověk není jistý, zda je to z velké lásky, nebo z ní mluví její sebestřednost a vychytralost.

Je pro vás obtížné se s postavami ztotožnit, když s jejich rozhodováním třeba nesouhlasíte?
Gazdík: Abych mohl jakoukoli postavu zahrát, nemůžu s ní nesouhlasit. Je třeba ji pochopit, ztotožnit se s pohnutkami a důvody jejího počínání. To vše pak přetavit ve vlastní, především emocionální zkušenosti. Výsledkem by pak podle mě měla být ucelená, co nejautentičtější osobnost daného herce jednající v mantinelech autorem napsané postavy. Já osobně mám navíc tendenci hledat ve svých postavách to lepší. I Jidáše se snažím hrát tak, aby jeho pohnutky byly pochopitelné.
Vaňková: S hledáním pohnutek a lepších vlastností postav to mám podobně. Baví mě si s postavou hrát a zkoušet si situace, které mně osobně nejsou vůbec blízké, protože jsem charakterově jiná než postava. Třeba u Anny Kareniny jsem se snažila najít důvody, které ji vedly až k tomu, že opustila své dítě, a snažila jsem se ji nějak obhájit.

V Městském divadle často účinkují děti herců. To proto, že jsou takříkajíc po ruce, nebo je i větší šance, že jim to půjde?
Gazdík: Myslím, že platí především to druhé. Práce s dětmi je poměrně těžká. Kromě vámi zmíněných důvodů je jistou výhodou mít na povel své vlastní dítě, protože dítě cizí by nemuselo dané nároky a zátěž tak přirozeně brát. Moji synové od začátku sami chápou, že na ně přísný být musím, často víc než na dospělé. Dítě na jevišti v profesionální produkci musí být s dospělými na stejné úrovni. Hovořím především o hlavních postavách, máme však spoustu dalších dětských herců a i na ně jsou nároky velké, jen s nimi musíme být opatrnější – jednou se nám chlapeček i počůral. Velmi rychle však všichni podlehnou divadelnímu světu a přijmou odpovědnost nejen za sebe, ale i za celé představení. Jsou neuvěřitelně profesionální a řekl bych, že i šťastní.
Vaňková: U našeho syna Josífka mám pocit, že si divadlo zamiloval z hodiny na hodinu. Na první konkurz muzikálu Pískání po větru nechtěl, ale pak plakal, že už skončil. Rázem byl z divadla úplně nadšený.

Jak děti snášejí silné emocionální situace na jevišti? Třeba když jako už zmíněná Anna Karenina opouštíte syna...
Vaňková: Záleží na jejich povaze, pak talentu, ale velmi pomáhá i Petrovo vedení. Dokáže jim situace vysvětlit tak, že pochopí, že jinak než opravdově to zahrát nejde. A Víťa Ventruba, který hraje mého syna Serjožu, je moc šikovný a citlivý.
Gazdík: Děti mají velkou emocionální představivost. Umí si hrát na princezny, vojáky, doktory, a když jim situaci dobře vysvětlíte, chvíli se třeba stydí, ale pak to pochopí. A jsou velmi autentické! A to je podle mě vrchol herectví. Když je divák herci stržen a dění na jevišti prožívá, jako by to bylo doopravdy, je to myslím nejvyšší umění.

Vy jste hrál už jako čtyřletý. Byla to povinnost, jelikož je vaše maminka herečka?
Gazdík: Povinnost rozhodně ne. Chtěl jsem a mohl jsem být všechno možné – horská služba, detektiv... Mé klukovské sny nebyly o herectví. Dětství jsem však přirozeně trávil v divadle a vřele doporučuji všem rodičům vodit své děti do divadla co nejdříve a co nejvíce. Tvrdím, že je to mimořádné místo, kde malý člověk nenápadnou formou nabírá cenné informace prostřednictvím emocí velkých autorů, tvůrců a herců. To nedokáže žádná škola. V určité chvíli člověk zjistí, že to všechno v sobě má a že to tvoří jeho velmi vzácnou emoční i racionální výbavu. Ale zpět k otázce: nakonec to tak samozřejmě dopadlo a šel jsem na konzervatoř, a to s odřenýma ušima na odvolání pro mimořádný talent. Naši neměli pro KSČ dobrý kádrový profil.

Petr Gazdík (45 let)

  • Herec, režisér a překladatel je synem herečky Jany Gazdíkové a divadelníka Svetozara Chytila. 
  • Studoval konzervatoř, poté na JAMU a Univerzitě v Nottinghamu. 
  • V MdB je od roku 1997 a od roku 2003 šéfuje muzikálu. Režíroval Mary Poppins, Jekylla a Hyda, Annu Kareninu či Jméno. Ztvárnil Tonyho ve West Side Story, Jidáše v Jesus Christ Superstar, za Jeana Valjeana v Bídnících získal Thálii. 
  • Má kapelu Petr Gazdík Acoustic Band.

Vzpomínáte si na svou první roli ve čtyřech letech?
Gazdík: Ovšem a váže se k ní milá historka. Maminka mi řekla, že mě ve hře „jen jako“ zabijí – nebyl jsem ochoten na to přistoupit. Nejdřív jsem dostal pár facek, pak zmrzlinu, nic nezabíralo, režisér čekal… A pak ji napadla záchranná myšlenka. Dala mi dřevěnou dýku a řekla: „Když nastane ta scéna, budeš se bránit a nedáš se.“ To zabralo. O dýce nikdo nevěděl a já k překvapení všech na jevišti při zkoušce tasil a opravdu se bránil. Kolegové se lekli a režisér volal: „To je úžasné.“ A nechal to tam. Máma k tomu dodává, že už to pak bohužel nikdy tak autentické nebylo – samozřejmě kvůli dospělým...

Tehdy se u vás probudila láska k divadlu?
Gazdík: To se tak nedá říct, ta se podle mě probudila už v prenatálním stavu. Maminka se mnou hrála ještě asi v šestém měsíci těhotenství, stahovala mě šněrovačkou. Děti prý v bříšku všechno vnímají. Neměl jsem evidentně jinou šanci!

Má to tak i váš syn Josef? Také s vámi hrál?
Vaňková: Josífek se mnou hrál ještě deset dní před porodem muzikálový koncert Jazz Side Story. Ne že bych chtěla urputně hrát až do porodu, ale narodil se o hodně dřív. Rozhodně jsem přesvědčená o tom, že to všechno vnímal. Kolegové mi nechtěli věřit, že si už ve třinácti měsících broukal předehru z Bídníků.

Na jeviště se 25. srpna dostanete po několikaměsíční pauze. Co s vámi udělal čas, kdy jste nemohli hrát? A bude to pro vás po takové pauze velká premiéra?
Vaňková: Každá premiéra je velká událost, ale především toto načasování pro nás bude nové a neobvyklé. Z dovolené se vrátíme hned do období generálních zkoušek. Takže si musíme opakovat texty a naskočit do rychle jedoucího vlaku.
Gazdík: Čas, kdy jsme nemohli hrát, asi žádnou velkou změnu nepřinesl, alespoň ne nám. K tomuto období bych však rád dodal, že mnoho generací našich předků bojovalo a umíralo na epidemie moru, tyfu, neštovic, v šílených válkách především za jednu hodnotu – a tou byla svoboda. A nyní se bohužel zdá, že současná společnost je ochotna se pro domnělé bezpečí mnohých svobod dobrovolně vzdát. To mi vadí a mám z toho jisté obavy. Můžeme se totiž lehce stát loutkami v rukou vyvolených, neboť přesvědčíme sami sebe, že nás díky různým nařízením a zákazům „oni“ ochrání. Život ale je, byl a taky bude nebezpečný. Měli bychom se naučit ho tak brát.

  • Nejčtenější

Staré panelákové jádro nahradila skvělá koupelna a ještě lepší kuchyň

Robert se narodil v Německu, ale už řadu let žije v Brně. Nyní se s manželkou rozhodli, že se přestěhují z centra na...

Těžký covid mají i děti. V Brně dvě bojují o život na umělé plicní ventilaci

Premium Těžký průběh covidu se nevyhýbá ani dětem. V Brně je hospitalizováno s virem osm dětí, z toho dvě jsou připojené na...

Čtyři auta přivezla na Břeclavsko 53 migrantů, jeden řidič prorazil zátarasy

Jihomoravští policisté odpoledne pronásledovali a zastavili tři auta, ve kterých cestovalo celkem 44 migrantů převážně...

VIDEO: Řidič nebezpečně předjížděl na sněhu, ostatní se mu zdáli moc pomalí

Zatímco většina řidičů se po nedělní sněhové nadílce snažila na silnicích chovat opatrně, šestatřicetiletý šofér na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejistota brněnský fotbal neopouští. Další jednání o prodeji krachlo

Premium Naděje příznivců brněnského fotbalu, že do jarních bojů o postup do první ligy půjde Zbrojovka už s novým silným...

TEST: Hodinky místo mobilu děti pohlídají i zabaví

Premium Co umějí chytré hodinky se SIM kartou pro děti? Nahradí mobil. Dá se na ně dovolat a většinou i sledovat jejich polohu...

Opatření bojkotuje stále více lidí, cítí se podvedeni, říká psycholog

Premium Doba covidová je už dlouhá. Zatímco při první vlně epidemie byli lidé v Česku většinou ukázkově disciplinovaní, nyní je...

Velké dilema třetí dávky: míchat, či nemíchat vakcíny?

Premium Posilující dávka očkování naráží na možnost volby. Řada Čechů řeší, kterou vakcínou si nechat svoji imunitu proti...

  • Další z rubriky

Dobrovolníci už nejsou potřeba, tornádové obce volají na pomoc řemeslníky

Opravy poškozených domů v jihomoravských obcích zasažených tornádem nekončí. Zatímco dobrovolníci pomohli v prvních...

Města se při plánování rozpočtu drží při zemi, kvůli covidu i energiím

Investice na příští rok plánují jihomoravské radnice velmi opatrně. Loni to byla rozjíždějící se pandemie a zrušení...

Pískové ornamenty ohromily Masaryka, v pár obcích Moravy se drží dodnes

Na kyjovském Slovácku se už po desetiletí drží tradice ornamentů z písku vysypávaných na chodník. Tetičky a stařenky v...

I listnaté stromy mají své kůrovce, na jižní Moravě kosí ořešáky

Vysoká neúroda ořechů na jižní Moravě a jejich zvýšená cena, která je patrná zejména před vánočním pečení cukroví, má...

Zdarma vyzkoušejte koupelový balíček od tetesept
Zdarma vyzkoušejte koupelový balíček od tetesept

Pochmurné počasí úplně vybízí k tomu se na chvilku zastavit, dát si uklidňující hřejivou koupel a relaxovat. Navíc si podobně zábavnou koupel mohou...

Žilková: Byla jsem těhotná s Menzelem, potrat byl pro mě rozvodem s Bohem

Veronika Žilková překvapila informací o tom, že kdysi čekala dítě s Jiřím Menzelem. O nevěře manžela, vztahu s...

Moje tetování nad rozkrokem vyznívá vulgárně, stěžovala si paní

Nebylo tak úplně promyšleno, kvůli přemíře alkoholu vlastně nebylo ani zamýšleno. Tetování vyznívá explicitně sexuálně,...

Psychopati za volantem: pozor na dodávky, elektromobily a bouráky dvou značek

Beránci ve škodovkách a predátoři v bavorácích? Výběr auta o vás může prozradit víc, než byste možná chtěli. Ať už se...

Měli jsme zůstat točit v Sydney, říká Chris Hemsworth o práci v Praze

Australský herec Chris Hemsworth (38) v Praze natáčí pokračování akčního filmu Vyproštěn. V české metropoli by měl štáb...

Syna jsem viděl, když mu byly tři. Pak až v jeho padesáti, říká Ladislav Frej

Premium „Po představení neusnu. Je půl třetí ráno, sedím v kuchyni, chroustám piškoty bez lepku, piju mlíko a mudruju, co jsem...