Na střední škole si navrhovala a šila vlastní oblečení. Rok a půl studovala ve Florencii, kde čerpala inspiraci od extravagantních Italek. Na české módní scéně se brněnská rodačka Gábina Páralová úspěšně pohybuje už od 90. let.
V Brně i v Praze má své salony, obléká hvězdy českého showbyznysu, například Tatianu Dykovou, Kláru Cibulkovou, Terezu Kostkovou nebo Nelu Boudovou. I uznávané návrhářce ale světová pandemie covidu a série lockdownů změnily pohled na řemeslo.
„Když vidíte svět kolem sebe, uvědomíte si, že móda není až tak důležitá,“ říká usměvavá módní designérka.
Co jste tedy zažívala, když na jaře minulého roku přišla první vlna pandemie?
Jakmile se svět začal zavírat, zmocňoval se mě divný pocit. Vyčkávala jsem spolu s ostatními, co bude dál. Zdálo se ale, že vše staré je pryč. Vzniklo ve mně v přeneseném slova smyslu vakuum. U mě je schopnost být kreativní a nějakým způsobem tvořit závislá na pocitech, intuici a vnímání okolního světa. Inspiruji se i svými zákaznicemi, když se potkáváme a povídáme si.
Ovlivnila tedy pandemie vaši tvorbu?
Měla jsem momenty, kdy jsem i já ztratila chuť řešit něco takového, jako v čem budu vypadat dobře. Připadalo mi absurdní přicházet s novinkami, i když jen digitálními. Ohlasy a podpora zákaznic, se kterými jsem komunikovala přes sociální sítě, mě nicméně ubezpečily v tom, že právě v takových krizových momentech všechny potřebujeme rozptýlení. Potřebujeme se cítit jako ženy, radovat se. Moje tvorba jim to přinášela. Byly pro mě v tomto velkou podporou a inspirací. Myslím si, že nebýt jich, byla bych paralyzovaná déle, a také můj hnací motor by mi byl málo platný.
Takže jste se přizpůsobila?
Ano a trvalo mi to poměrně krátkou dobu. Po týdnu jsem se začala nějakým způsobem vzpamatovávat a orientovat. Tušila jsem, že ke všemu musím přistupovat jinak. Říkala jsem si, že nesmím čekat na to, až bude vše zase v normálu. Vždycky je prostor být kreativní i za takových podmínek.
A to jste také byla. Vymyslela jste kolekci pohodlnějšího oblečení…
Jakmile byl první lockdown za námi, tušila jsem, že to není konec a že omezení budou pokračovat. Dělala jsem intuitivně návrhy oblečení z měkkých úpletových materiálů a s grafikem jsme zpracovávali originální autorský potisk. Snažila jsem se modely zkombinovat tak, aby splňovaly podmínky pohodlného oblečení, ale aby byly ušité s tou největší pečlivostí a dokonalým střihovým provedením. Tak jsem vymyslela kolekci, která se skládala z volnočasových šatů, legín, mikin různých provedení.
Měla úspěch?
Ano, udělalo mi to ohromnou radost. Bylo to sice něco jiného, než dělám obvykle, ale zároveň jsem se snažila zkombinovat volnočasové oblečení s nádechem originality a luxusu.
Myslíte si, že přizpůsobíte i své další kolekce „pohodlnu“?
Uvidíme. Samozřejmě tu tendenčnost k „teplákovým soupravám“ nadále sleduji. Home office a omezení sociálních kontaktů se extrémně promítly do obsahu poptávky. Pokud bude stále takový zájem, tak se přizpůsobím. Byť po svém. Věřím ale v blízký návrat společenských akcí, a tím i plesových šatů.
Co teď vůbec v módě letí?
Popravdě těžko říct. (směje se) Módní trendy sleduji, snažím se studovat trh a s ním i související aktuality. Ale podle mého názoru se například všepoplatné trendy, jako byly v silných 60., 70. nebo 80. letech, už nevrátí. Tehdy měla móda takový silný vliv, že si v době minisukní zkrátila tu svou i anglická královna. Nyní jednoduše již existující trendy recyklujeme jen s novým přístupem a zpracováním.
Co od vás vlastně zákaznice očekávají a co obecně v menších salonech hledají?
Z mého úhlu pohledu a soudě podle reakcí hledají určitý nadstandard ve službě, malovýrobu a originalitu modelů. To, že si koupí modely u návrháře, které se prodávají jen v malých kolekcích a nevidí se na každém. Co v poslední době nejvíce pozoruji, je, s jakou vervou lidé chtějí podpořit lokální výrobce a kreativce.
Navíc těch, kteří si vytvářejí vlastní značky oblečení, výrazně přibývá...
Sleduji je a fandím jim. Každá hravost a chuť tvořit je lepší než nuda a šeď. Jen ať lidé tvoří, hrají si, zkoušejí, radují se ze své tvorby. Inspirují se, pohání se dál. Je to lepší než dekonstruktivní nálada a závist. Možná to bude znít utopisticky, ale podle mě bychom schopnost přát druhým a těšit se z jejich úspěchů měli mít všichni.
Když se bavíme o originální módě, jaký máte v tomto ohledu názor na hodně diskutovaný pojem fast fashion, tedy velmi levné a lehce dostupné oblečení, vyráběné v obrovském množství?
Je pro mě definicí konzumu. Tato móda je neekologická a podle dostupných informací i neetická. Využívá levnou pracovní sílu. Nekvalitní materiály a rychlé šití spějí k nízké ceně, ale samozřejmě logicky také k nízké kvalitě.
Změnilo se za poslední rok a půl nějakým způsobem vaše podnikání?
Spolupracovala jsem se dvěma externími dílnami, které nedostatek práce neustály. Bohužel byly navázány na velké odběratele a já jsem jim se svou poptávkou k udržení nestačila. Ale také u mě se snížila poptávka, a to logicky zejména po společenských modelech, které byly pro mě nosným pilířem celé tvorby. Musela jsem očesat výrobu, změnit způsob přemýšlení a taky se přemístit do online prostředí, zařídit si e-shop.
Co máte v plánu teď?
Nafotila jsem kolekci s Terezou Kostkovou, chystám se na další s mou kamarádkou Klárou Oltovou a fotografkou Lenkou Hatašovou. Těším se na spolupráci s výtvarníky na novém potisku, který bude v mé podzimní kolekci. Byla jsem také pozvána ke spolupráci s divadlem. Je toho zkrátka mnoho.
Slavné ženy českého showbyznysu oblékáte dlouhodobě. Jak se vám s nimi spolupracuje?
Ve své práci nerozlišuji, kdo je slavný a neslavný. Sleduji energii a to, co ze sebe vyzařují. To, že jsou někteří mediálně známí, je bonus navíc, protože jejich tvářemi mohu oslovit více lidí. Každá žena je ale pro mě jedinečná. Ať je to paní učitelka, zdravotní sestra, manažerka nebo soudkyně.
Zrovna konkrétně Terezu jsem potkala v divadle a hned jsme si sedly. Je to milý a profesionální člověk, který kolem sebe šíří pozitivní vibrace. S takovými lidmi se mi pracuje velmi dobře, užijeme si spoustu legrace. Při přehlídkách se dokážeme společně zasmát a taky podpořit. Protože když se herečky předvádějí na mole, jsou tam samy za sebe. Najednou jsou křehké a nejisté.
