Ja si pomnik predstavuju docela jinak.

Frantu Kocourka i Rudy Kovandu jsem znal osobně. Nikdy nezapomenu když jsem Rudymu přinesl nějaké fotky z vystoupení a jeho maminka, která se živila krejčovstvím, mi nabídla "dáte si panáčka rumu?", já nic netuše souhlasil a valil oči když přinesla vrchovatý dvoudecák tak jak byl Ruda zvyklý. Rudyho konec když na staré dálnici vyběhl před jedoucí autobus byl krutý. Viděl jsem otisk jeho hlavy v čelním skle i s vlasy. brrr

A proč vyběhl před jedoucí autobus?

Čekal jsem památník ve stylu Rockyho, ne patník s cedulkou, škoda.

U Franty Kocourka si můžeme být jisti, že je mu země lehká.

Taky jste mohli zmínit, že na odhalení skvěle promluvil Miloš Štědroň, který s Kocourkem chodil na základku na Staňkovu, či zazpíval, byť po covidu oslabený Radek Rettegy, který se s Los Brňos a s Katzim společně starali o Rudynka Kovandu rovněž tak, že mu dávali prostor na zpěv při svých vystoupeních.

Jako kluk jsem ho párkrát potkal na Mendláku a jednou viděl jeho vystoupení na Zelňáku. Řezali jsme se smíchy nad jeho povídkama o České historii podané v hantecu. Sfajrování Džanka Husovýho, nebo Mlata na Bílendě je klasika, ze které dodnes cituju hlášky. Ten chlap byl borec a umřel, tak jak žil. Prostě v totálním aufru. Je to strašná škoda, ale na druhou stranu si vůbec nedovedu představit Frantu Kocourka nějak důstojně stárnout. Ti co ho znali, by se mnou možná nesouhlasili, ale já mám dojem, že i ten odchod si Franta dokonale načasoval. Viděno pohledem zvenku, ten chlap prostě neudělal botu a všicni na něj vzpomínají jako na borca. Možná, kdyby žil dnes, třeby by chlastal, nebo by v průběhu života jeho kouzlo nějak sešlo a zapomnělo by se na něj. Každopádně brzo vyrazím do Řečkovic vomrknót ten upomínkové panel a dám si škopek na Frantovo zdraví.