„Spal jsem a slyším nějaký rachot,“ vzpomíná na noc před 55 lety, kdy brněnské ulice a letiště obsadily tanky i armádní letouny cizí mocnosti.
„Říkám si, že vojáci mají nějaké bílé přilby, tak to nejsou naši. Taky některé vozy měly ty bílé pruhy. Ráno jsem si pustil rádio: ‚Neodcházejte od přijímačů, budeme vysílat důležité zprávy!‘ Tak jsem zjistil, že jsme okupováni,“ vypráví Buček, jak ho nenapadlo „nic lepšího než chytnout fotoaparát a mazat do města“.
 |
Díky jeho duchapřítomnosti i odvaze, ale také tomu, že fotky za normalizace ze strachu z pronásledování komunisty nezničil, se zachovaly unikátní snímky především ruských vojáků na tancích v samotném centru Brna. Většina fotografií vznikla před hlavním vlakovým nádražím, ale i na Malinovského nebo dnešním Moravském náměstí.
Tam se Buček stal svědkem střelby, po které dlouhá léta zůstávaly dolíky ve schodech bývalé Univerzitní knihovny na rohu dnešní Kounicovy ulice.
Jeho fotografie vyšly v srpnu 1968 i v novinách Rovnost, která také sídlila na tehdejším náměstí Rudé armády. „Když jsem je redakci nabízel, byla obsazena ruskými vojáky, takže mi redaktor jen řekl: ‚Nic nevytahuj!‘ A teprve když se ten Rus otočil, rychle si je ode mě vzal. Voják mě i tak chtěl zkontrolovat, ale já jsem mu řekl: ‚Eto moj papa.‘ (To je můj táta. – pozn. red.) A tak mě nechal jít,“ líčí Buček, který fotil i na první výročí okupace a dopadl daleko hůř. Tehdy ho ovšem zmlátili a zavřeli do vězení jeho vlastní spoluobčané.
