Před Divadlem Husa na provázku v nedělní podvečer šuměla velká skupina lidí. Na zádech batohy, turistické oblečení a v rukou karimatky. Tady by kolemjdoucí jen stěží hádali, že se jedná o premiérové publikum mířící na první ze tří uvedení netradičního projektu.
"Každá výprava vždy čítá sto dvacet lidí," poznamenala dramaturgyně Bára Vrbová. Dav označený modrými pásky na zápěstí se šikuje. Míří k nádraží a nasedá do vlaku směr Bílovice nad Svitavou. Právě tady kousek nad hájenkou slavné lišky Bystroušky po setmění ožije tragický příběh nejznámější české vodníkovy dcery. Švanda je už ve vlaku.
Princ na dohled
"Kontrola náramků," šaškuje dokola dvojice herců vystrojených jako průvodčí. Že se budou dít prostá, ale o to efektnější divadelní kouzla, je jasné už na bílovickém nádraží.
"Jé rychle podívejte," ukazuje prstem zkoprnělá žena. Komu se taky stane, že po lesní pěšině na dohled od perónu naráz procválá bělouš s načančaným princem a tajemně zase zmizí v lese. Je jasné, že o různá překvápka nebude nouze.
Než se setmí
Diváci horkým letním večerem zvolna ťapkají kolem známé hájenky lišky Bystroušky. Cestou do mírného svahu je čeká občerstvení v podobě koly, koblih a perlivých vstupů Miloše Štědroně. Známý muzikolog přítomné obšťastňuje minipřednáškami o Těsnohlídkovi, Neumannovi a Janáčkovi.
"Nikdo ti to nesní, ani zvíře lesní," obveseluje žvýkající publikum herec se stylovým příjmením Jiří Jelínek. Nejde jen o troušení žertů, je třeba natáhnout čas. Produkce u jezírka začne až o půl deváté večer. Diváky posléze čeká úchvatný výhled na předpisově pohádkový palouček i jezírko s orobincem dokola.
"Já si dlouho myslel, že Bystroušku napsal Dvořák. Tak to děláme tady. Už jsem to potom nechtěl měnit," vítá suše diváky Petr Forman.
Poťouchlých vtípků i legračních situací si diváci uhnízdění přímo na lesní cestě užijí ještě mnoho. A to se zpočátku zdá, že není o co stát. Forman totiž inscenuje první čtenou zkoušku, což tady v praxi znamená devět herců rozsazených kolem pultíků se scénáři. Až nepatřičně působí ve volné přírodě majestátní černé harmonium.
Dobře načasovaná besídka
Herci dostanou úlohy, čtou repliky a posunují příběh. A pak to začne... "Měsíčku na nebi hlubokém," zpívá lahodný ženský hlas. Z křovin vychází houbařka s košíkem, trylkuje jako by nic možná nejslavnější tuzemskou operní árii a ztratí se zase na lesní cestě. Jindy svéráznou čtenou zkoušku naruší zpěv trampíků nebo pochodující myslivci.
Blázniví nimrodi se za čas zase vynoří z lesa. Kolem chechtajících se diváků si to rázují s ulovenou a na mohutné větvi zavěšenou krávou. Magicky i komicky působí princ na koni, který se na silnici střetně s kouřícím mopedem. Motocyklistu si zahrál sám bílovický místostarosta.
"Nic od toho nečekejte, je to jen čtená," uklidňuje Petr Forman okouzlené publikum. Z lesa posléze úžasně zahřmí mocná Dvořákova hudba a při slavné svatební árii Květiny bílé po cestě pod podsvícenými stromy zaskotačí skupinka laní a srnečků. Vše to připomíná úžasně načasovanou i zábavně nalakovanou besídku. O hlavní kouzlo se postará noc a tragický konec.
Po bílovickém jezírku se převaluje kouř, princ nasedá na lodičku a pluje vstříc smrtelnému objetí Rusalky proměněné v bludičku. Těch se nakonec vyrojí mnoho v podobě dívek s tácy plnými svíček.
Povyprávěli i pohostili
Ztichlý večer ovšem nekorunuje smutné finále operní pohádky. Dívčí bludičky doslova vystelou cestu lidem mihotavými světýlky až do nedalekého tábora. Zde hlavní kumšt patří pro změnu Matěji Formanovi. Petr obstaral divadelní podívanou, Matěj na kolosální metr a půl široké pánvi připravil jídlo pro hromadu lidí. Hravý večer končí příjemným setkáním. Provázek i Formani bodují.
