Přestože trampské kapely spojují své muzikantské vavříny spíše s potlachy a přehlídkami, hmatatelný dokument v podobě nahrávky má stejnou hodnotu. Jenomže o trampské muzikanty se velké vydavatelské domy jaksi neperou.
Přesto existují výjimky: brzy po revoluci založil hudebník a producent Pavel Kopřiva v Brně vydavatelství, které si trampskou a folkovou muziku dalo přímo do názvu - FT Records.
Kopřiva vydává desky s trampskou muzikou už osmnáctý rok a řada už čítá více než dvacet titulů. Letošní novinka, Kousek popela, připomněla další moravské trampské legendy.
Kouskem popela pokračuje kompaktní řada mapující postupně poválečnou trampskou muziku jižní Moravy. Kam až to mapování půjde?
Těžko odhadnout - spousta věcí, které shromáždil můj spolupracovník Pavel Čiča Jelínek, čeká jen na kritickou edici a já jsem připraven v té řadě pokračovat. Naopak se hlásí další pamětníci se zvukovými archivy se skvosty z let dávno minulých. Vyhrabávat archivy není samozřejmě tak vydavatelsky atraktivní jako objevovat nějakou mladou novou neoposlouchanou kapelu; ale je to cenné v tom, že se staré nahrávky zachovají - což je důležité pro hudební historii, pro budoucnost. Lidi mívají v domácích archivech perly, ale jak stárnou, tak o ně dbají čím dál míň. Pak se staré nahrávky zničí nebo se ztratí, vyhodí, až fanoušci-pamětníci umřou. Tak mizí cenné dokumenty. Je spousta kapel, které už dávno aktivně nehrají nebo mnohokrát změnily sestavu, zvláště třeba trampské sbory, a nebýt pamětníků, dokument o dávné podobě jejich zvuku by byl pryč.
A asi je co uchovávat - vždyť staré trampské sbory, to je dodnes posluchačský zážitek. Můj táta, starý tramp, o tom dodnes dokáže vyprávět hotové legendy.
Moravská - tedy hlavně brněnská - trampská písnička byla senzační; takové trampské vokály, například nádherné čtyřhlasy, jako mívala třeba Karabina nebo Ozvěna, v tehdejším celém Československu nikdo neuměl ve srovnatelné kvalitě.
Řekněte mi, kde se v rockerovi, jakým jste, bere fandovství pro kotlíkáře?
Já jsem trampy spíš než jako kotlíkáře vnímal jako muzikanty. A s Folk Teamem jsem jezdíval i na Porty, kde jsem pro sebe začal víc objevovat trampské zpívání. Jinak jsem ovšem nebyl tím, kdo by jezdil po čundrech - ani zamlada; ale najednou jsem zjistil, že spousta těch kapel je i muzikantsky zajímavých. Samozřejmě jsme z nich měli coby rockeři srandu - folkáči, pidlikáči -ale poměrně brzy jsem přišel na to, že leckteří muzikanti hrající klasickou trampskou písničku šlapou a swingují mnohdy líp než rockeři a mnozí zpěváci mají zajímavější barvy hlasů než někteří uznávaní folkoví bardi. Jako folkař jsem si ovšem všímal i textů a pochopitelně jsem objevil, že někteří trampi - jako třeba Wabi Ryvola - píšou tak úžasně, že snesou i víc než běžná měřítka folkových písničkářů, že jsou to vlastně básníci.
Kdy vás napadlo, že by trampská muzika mohla být zajímavá i komerčně?
Brzy po vydání prvních titulů, protože se slušně prodávaly. Jistě, bylo to v době, kdy se dobře prodávalo skoro všechno, poněvadž po revoluci byl velký hlad po muzice všeobecně. Nicméně je to tak: v počátcích jsem vydával i kapely z druhého konce republiky (pražské, liberecké), ale postupně jsem zjistil, že v okolí Brna je spousta výborných kapel - nejen trampských. Napadlo mě muzikantsky zmapovat místo, kde žiju - a nakonec nejenom trampskou muziku, ale i folk a poslední dobou hlavně rock. Je snad dobře, když má brněnský region jakýsi hudební archiv, co se tu od šedesátých let odehrálo a čím kdysi Brno muzikantsky žilo. Nezastírám ani komerční hledisko: vydávat kvalitní trampskou muziku je do jisté míry sázka na jistotu. Trampská komunita je strašně věrná, to nejsou žádní popíci, kteří každý rok velebí jinou kapelu, po které za chvíli pes neštěkne a její desky se válí ve výprodejích. Pokud jsou děcka vychovávána rodiči v trampském duchu, bude i další generace zpívat u ohně a poslouchat tuhle muziku třeba za čtyřicet let. Takže má její vydavatel jistotu, že se prodá. Ne v obrovských kvantech, ale tratit nebude.
Trampská komunita nepatří ovšem ani k sociálně nejsilnějším, takže masové sdílení hudby prostřednictvím internetových médií se jí asi příliš netýká, ne?
To si nemyslím - když jsem se na křtu T. E. Bandu v brněnském Semilassu rozhlédl, viděl jsem posluchačské spektrum napříč všemi sociálními skupinami: studenti, dělňasi, podnikatelé... Tramping jako fenomén je u nás naprosto výjimečný. Ať jeho vyznavače živí cokoliv, v pátek po práci svlečou montérky nebo uniformu z kanceláře, převlečou se do oblíbenější víkendové, do maskáčů, a vyrážejí ven do přírody, k ohni a za muzikou.
Při pohledu na ucelenou řadu mapující trampskou hudebnost Brna a okolí si uvědomuji, že ani v jižních Čechách, ani kolem Prahy, kde musejí být podobně bohaté archivy, nikdo nic srovnatelně systematického nevydává. Čím to?
Do jisté míry je to tím, že jsem se pro podobné archivní řady rozhodl včas, takže už mají určitou tradici. A hlavně mám štěstí na spolupracovníky. Už léta mám velikou oporu v Pavlu Jelínkovi, většinu desek produkuje, vybírá materiál, píše medailony do sleevenote a mně ponechává roli jakéhosi supervizora.
Pokud se trampská muzika staršího data vůbec vydává, pak obvykle ve stylu Best Of. Zato vaše edice preferují i historické hodnoty hudebního dokumentu před absolutními měřítky muzikantské kvality.
Máte asi pravdu - na posledním výběru (Kousek popela - pozn. aut.) je i Bystřina, která se, můžu říct, hned tak někde neobjeví. Vlastně jen díky našim kontaktům v trampském prostředí se nám doneslo, že existoval kvalitní trampský osadní sbor a dochovalo se pár nahrávek, takže jsme mohli přijít s něčím nečekaným a zároveň historicky cenným.
A booklety vašich trampských edic suplují v kostce hudební dějiny muziky Brna a okolí.
Jde rovněž o práci Pavla Jelínka, který se v tom prostředí pohybuje odmalička. Co si sám nepamatuje, spolehlivě dohledá.
Povedlo se vám i objevit nebo prosadit nějakou novou kvalitní trampskou kapelu nebo sbor?
Možná FT Prim, který byl zpočátku trochu ve stínu Kamelotu. A možná i T. E. Band - o to víc mě mrzí, že si poslední desku už vydali sami, ale na druhé straně je chápu; dnes to tak dělá každý, protože si všichni myslí, že jde o zbytečné náklady vydavateli. Neuvědomují si, že deska se dostane jen k jejich kamarádům. Třeba jich mají hodně, ale pořád se nedostanou tam, kde je nikdo nezná, třeba v Karlových Varech. O to se ale můžu postarat já s distribucí kdekoliv po republice.
Které kapely ze své stáje posloucháte rád vy sám?
Například Tramp Evergreen Band pokládám za instrumentální špičku ve svém žánru. U vokálních sestav jsem bral v prvé řadě Ozvěnu, pak samozřejmě Karabinu a Příboj, jehož zpívání bylo vždycky nejúžasnější.
Při vydávání se nemůžete vyvarovat onoho nepopulárního, v branži ale stále zažitého škatulkování. Patří třeba Kamelot ještě do pomyslné přihrádky s označením "trampská hudba"?
Šuplíky samozřejmě nemám rád, ale myslím si, že Roman Horký z Kamelotu to dělá chytře - na každé jejich desce se vždycky pro trampy něco najde, aspoň nějaký náznak v textu. Pokud se nebavíme o hudebních úpravách, to už je dnes takový "pop-tramp". Ale je Romanovo právo jít touhle cestou, svým současným stylem má šanci proniknout aspoň trochu do rádií, která trampskou muziku dost ignorují.
Máte další zdroje pro pokračování reprezentativních výběrů trampských hudebních legend jihu Moravy?
Jednak něco zbylo, jednak se určitě ještě něco objeví. Po vydání předchozích legend chodí za Pavlem Jelínkem pamětníci a nosí mu více či méně zachovalé autentické nahrávky z historických dob brněnského trampingu. Ke třetímu výběru určitě dojde - i se dvěma až čtyřmi perlami, které ještě nikdy nikde nevyšly. Sám mám třeba nádhernou nahrávku z Náměšťské placky z roku, kdy umřel Wabi Ryvola, na jehož počest organizátoři uspořádali koncert "ryvolovek“, jež hrály všecky možné trampské kapely. Zatím jsem na ně nesáhl, ale možná je načase.
Co když nějaký starý tramp uchovává unikátní nahrávku, třeba na starém magnetofonovém pásku, jste schopni ji remasterovat a vydat?
Naprosto z čehokoliv cokoliv - dnes jde všechno. Ať se mi ozve na e-mail kopriva@centrum.cz nebo dojde do naší prodejny na Kapucínském náměstí. Třeba se objeví nějaká perla - kdo ví.
Jak šel čas
Hudebník a producent Pavel Kopřiva založil brzy po listopadové revoluci 1989 v Brně vydavatelství, které si trampskou a folkovou muziku dalo přímo do názvu - FT Records.
Po albu Karla Plíhala Takhle nějak to bylo (1991) se Kopřiva coby aktivní muzikant, člen formace Folk Team znalý místních poměrů, vydal paralelně dvěma směry: kromě kvalitních novinek brněnského folku, rocku a spřízněných žánrů (prvotiny u FT Records vydali například Lehká noha nebo Čankišou) se soustředil na dvě kompaktní historické řady - zaprvé legendárních brněnských (art)rockových a folkrockových kapel, zadruhé hudebních legend jihomoravského trampingu.
Později přišla řada třetí: mapování slovesné a muzikantské tvorby v brněnském nářečí - takzvaném hantecu. Zejména u trampské řady šel vydavatel zprvu do rizika. Naštěstí se ukázalo, že trampská muzika nestojí pouze na pamětnících, nýbrž má stálé zázemí, takže je o desky trvalý zájem.
