Víska Račice-Pístovice na Vyškovsku se v uplynulých dnech proměnila na malý Hollywood. Režisérka Beata Parkanová sem přenesla natáčení připravovaného filmu Světýlka.
Po Chvilkách a Slovu jde o třetí film ze série o křehkých intimních vztazích a osobních příbězích. Za svůj poslední snímek Slovo získala letos Parkanová cenu na karlovarském filmovém festivalu. Za stejný film byl oceněn také Martin Finger, se kterým režisérka spolupracuje už potřetí.
 |
Děj Světýlek je zasazen do parného letního dne roku 1992, čemuž odpovídají i vysoké teploty nad třicet stupňů, které na place panovaly a které jen občas pročísl lehký vánek.
Herci se kromě dodržování pitného režimu osvěžovali třeba i vodou z rozprašovačů. Atmosféru devadesátkového léta připomíná také stinná zahrada, retro kostýmy nebo dobový automobil.
Vše doplňuje částečně autobiografický scénář, který si k filmu napsala sama sedmatřicetiletá režisérka podle vlastních vzpomínek.
„Byl jsem zase na prázdninách u babičky na vesnici, cítil to horko a stín, dlouhou chvíli a nudu a samotu, když zrovna bratranci a sestřenice nebyli po ruce, a fantazie, které se mi už tenkrát pořád honily hlavou,“ vzpomíná Finger na pocity z prvního čtení scénáře.
V novém filmu představuje dědečka hlavní postavy Amálky, již hraje šestiletá Mia Bankó. Babičkou je Veronika Žilková.
Třetí filmová spolupráce
„S Martinem je to už naše třetí filmová spolupráce. Tentokrát je pro nás oba zábavou pracovat na roli, jakou ještě nehrál. Role babičky je pak energickým tahounem filmu. Potřebovala jsem ráznou, temperamentní, ale přitom velmi pečující postavu, kterou jsme našli ve Veronice Žilkové,“ komentuje obsazení Parkanová.
„Když mě před dvěma lety oslovila a poslala mi scénář, byla jsem úplně nadšená,“ svěřuje se šedesátiletá herečka.
„Dnes je pravděpodobně můj poslední natáčecí den, tak myslím, že spolupráce snad byla naplněna. Když jsem viděla Slovo, se kterým Beata vyhrála ve Varech, tak jsem byla unešená. Byla jsem ráda, že se dostávám k jednomu z největších talentů mezi mladými režiséry a ještě k ženě,“ popisuje Žilková.
Film v jednom dni shrnuje manželskou krizi Amálčiných rodičů, která se na malé dívce odráží i navzdory a možná právě kvůli snaze jejích prarodičů. „Ráno nastane krize, kterou způsobí maminka, prostředí je plné napětí a my jedeme s dědečkem na celý den na výlet. Babička s dědou jsou milující, ale babička dělá tu chybu, že i když se snaží před dítětem důležité věci neřešit, tak je řeší,“ přibližuje Žilková dění.
„Dědeček s babičkou často zastupují rodiče a babička právě o to víc o holčičku bojuje,“ dodává.
Dětská hrdinka byla výzvou
Dětská hrdinka byla výzvou i pro samotnou režisérku, která nikdy dítě v hlavní roli neměla. „Holčička je úplně úžasná, zatím to vychází výborně. Pár záseků jsme měli, jako když ji rozklepala ledová voda nebo jí scéna připomněla nějaké trauma, ale jinak je úžasně připravená,“ chválí Parkanová.
„Filmová rodina je úžasná. Tady jsou všichni posedlí dokonalostí své práce, od rekvizitářů přes osvětlovače až k režii a kameramanům. Proto to filmování má obrovské kouzlo,“ říká Žilková v pauze mezi scénami, kdy kolem pobíhá množství maskérek, kadeřnic, osvětlovačů a techniků.
Na jihu Moravy nyní tráví štáb poslední natáčecí dny na rodinné vile Amálky a jejích rodičů, kterou našli po půlročním hledání.
„Nešlo ani tak o Račice, jako spíš v základu o ten správný dům a jeho zahradu. Složitě jsme hledali dům, který by mi vyhovoval do příběhu, byl něčím netypický a měl tajemství, a aby zahrada byla dostatečně veliká. Tato zahrada je pro nás filmařsky jedinečná,“ vypráví režisérka v přestávce mezi obrazy před schody k domu.
V kraji natáčel štáb i v lomu nebo pozadí pro jízdy autem a cestování, pro další destinace pak zamířil k sousedům na Slovensko. Světýlka jsou filmem v česko-slovenské produkci, premiéru bude mít příští rok.
