Sám Ondřej Sekora byl vášnivý entomolog, tedy nadšenec do hmyzu, a prostřednictvím Ferdy touto zálibou „nakazil“ mnoho pozdějších vědců. Především však potěšil nespočet dětí, které veselé příběhy šikovného mravence hltají dodnes.
„Ferda je optimistický, vtipný, inteligentně kresebně stylizovaný. Po výtvarné stránce nezastaral. Je to prostě rozverný kluk, který se občas dostává do průšvihů, ale vždycky se zvedne a jde dál. Vždycky si poradí. Práce všeho druhu, to pořád funguje,“ líčí Sekorův obdivovatel a expert na jeho dílo Tomáš Prokůpek.
Ve svých počátcích, které se datují na začátek roku 1933, však Ferda zažíval i ponuřejší časy. V reakci na ohrožení nacistickým Německem například Sekora stvořil apokalyptický obraz válečných hrůz. Přestože byl publikován v Dětském koutku Lidových novin, obsahuje drastické detaily jako explozi, plamenomety či mrtvé vojáky.
To vše bylo doprovozeno rýmy jako: „Toho, který poštu nosil, výbuch granátu tu skosil. Psaníčka zde leží mnohá, vzadu za drát visí noha.“ Nebo: „Teď zavřete oči, děti, zase země vzhůru letí, v prachu, kouři trosky těl, i vůz s kuchyní vyletěl.“
Kde se vzal rváček, vazač a mlýn? Česká slova dal ragbistům Ondřej Sekora |
Novinové kresby byly proti těm pozdějším úspornější, obsahovaly však nečekané linky, které v následně vydaných knihách chyběly. Ferda se například oženil s mravenčicí a narodil se jim chlapeček, jehož eskapády zvládali rodiče s pomocí různých vynálezů a také humoru.
Příběhy Ferdy Mravence vycházely v Lidových novinách s různými přestávkami do roku 1941, kdy si na Sekoru kvůli jeho židovské manželce došlápli nacisté. Tvůrce byl vyhozen z novin a později skončil v pracovním táboře.
Zdaleka přitom nebyl jen autorem děl pro děti, ale také zpravodajem z olympiády či Tour de France. Do Česka rovněž přinesl ragby, když přeložil terminologii a v rodném Brně založil první dva oddíly. Jeho největším dílem však zůstává Ferda Mravenec, jehož příhodami Sekora rovněž položil základy českého komiksu.
„Miloval jsem jeho ilustrace, které jsou pestré, vtipné a dokonale sladěné s textem. Ten byl napínavý, ale přitom přinášel nenápadně informace o životě hmyzu. Rozuměl obrovsky světu dětí. Ty milují, když je na obrázku spousta postav v pohybu a můžou si je dlouho prohlížet,“ vyzdvihuje Prokůpek.
