Poprvé se setkali před třinácti lety na koncertě v brněnském Rondu. Protože Ladislav Dostál chtěl udělat radost manželce a poděkovat jí za starost o jejich syna s dětskou mozkovou obrnou, domluvil přes pořadatele osobní schůzku.
„Manželka je zpěvačka a vždy si přála se s Karlem Gottem setkat. Dodnes na to vzpomínáme. Udělali si spolu fotku a on se jí podepsal,“ popisuje Dostál.
Krátce nato byla v novinách vyhlášena soutěž o nejlepší obraz pro Gotta. „Jsem učitelem výtvarné výchovy a vždy mě malování bavilo. Na obrazu jsem zachytil Karlovy nejbližší příbuzné,“ vypráví.
Dílo pojmenoval Bůh a jeho andělé strážní, do novin jej ale neposlal. „V roce 2007 byl Karel zrovna na Staré radnici v Brně na ukončení výstavy svých obrazů. Domluvil jsem se s organizátory, že mu dílo předám před publikem. Bylo to překvapení a dárek zároveň,“ vzpomíná.
Pozvání do vily na Bertramce
Od té doby se Dostálovi s Gottem občas setkali a prohodili pár slov. Jedno z nejkrásnějších shledání ale zažili díky synovi. „David se dříve zabýval imitováním a jednou byl i v televizní soutěži. Kvůli jeho onemocnění zasáhl náš příběh dost lidí, dokonce i režiséra Zdeňka Trošku nebo zpěváka Pavola Haberu. Nejen s nimi jsme nafotili kalendář a jeden jsme poslali také Karlovi,“ říká Dostál, kterému se záhy ozvala Gottova manželka Ivana.
„Mířil tehdy do hotelu Voroněž v Brně. Sice jsme měli naplánovanou oslavu synových narozenin, ale tohle byl lepší dárek. Oslavu jsme přesunuli a jeli za Karlem,“ vzpomíná Dostál s tím, že dodnes vidí, jak za nimi kráčí foyerem hotelu s úsměvem na tváři.
„Podali jsme si ruce a on šel hned k synovi s naším kalendářem v ruce. Řekl mu, že děkuje za dárek, ale že je bez věnování. Poprosil tedy Davida o podpis. K narozeninám mu ještě dovezl sadu cédéček a knížky,“ dodává.
Naposledy se s Karlem Gottem viděli loni v jeho vile na Bertramce, kde jim zpěvák podepsal kopii svého obrazu. „Karel měl můj, já chtěl zase jeho. Začal jsem zjišťovat, jak získat kopii, protože originál nebyl možný. Vše jsem nakonec řešil přes jeho tchyni, která domluvila i podpis s věnováním,“ říká Dostál.
Nakonec si vytouženou památku měli přijet vyzvednout o podzimních prázdninách. „Čekal jsem, že vezmeme obraz, uděláme fotku a pojedeme domů. Karel nicméně trval na tom, že musíme dovnitř. Dodnes si pamatuji, jak to tam vypadalo. A výhled na Vyšehrad byl neuvěřitelný,“ povídá nadšeně.
Chvíli si povídali o umění, Karel Gott jim podepsal obraz, přidal věnování, udělali si poslední společnou fotografii a rodina Dostálových vyrazila zpátky domů. „Navždy na něj budeme vzpomínat jako na úžasného muže se smyslem pro humor,“ uzavírá Dostál.
Podpis do vojenské knížky
Stejně slavného zpěváka vnímá i Jiří Nejezchleba z Hodonína, který si jeho písně oblíbil už jako náctiletý. Hit Ptačí nářečí a později také mnoho dalších zpíval s kamarády při každé vhodné příležitosti.
První koncert, na který se v Hodoníně dostal, v něm ale zanechal tak hluboký dojem, že ho obdiv ke zpěvákovi neopustil až do důchodu.
Byl unavený, ale fanoušci mu vlili sílu, líčí aktéři poslední Gottův koncert |
„Mohlo mi být okolo patnácti a už tehdy byl Karel Pan Zpěvák. Od té doby jsem ho miloval,“ říká Nejezchleba. A nevynechal žádnou příležitost pořídit si novou desku, která Gottovi vyšla. „Měl jsem na dvě stovky gramodesek,“ přiznává.
Když nastoupil na vojnu, sloužil v Kamýku nad Vltavou. „V roce 1970 se mi poštěstilo a dostal jsem se na Karlův koncert v pražské Lucerně, kde vystupoval i s Václavem Neckářem. Byl jsem z toho úplně nadšený. Já, takový milovník Karla Gotta, ho vidím naživo a ještě v Lucerně,“ tetelí se i po letech.
O přestávce využil jedinečné příležitosti a vydal se za Mistrem do šatny. „Moc jsem ho chtěl vidět, ale měl jsem obavy. Opatrně jsem zaklepal, on seděl u zrcadla a chystal si další kostým. Řekl jsem, jak jsem šťastný, že jsem na jeho koncertě, protože ho miluji už odmala, a poprosil jsem ho, jestli by se mi nepodepsal do vojenské knížky. Strašně mě překvapilo, jak milý a ochotný byl. Nic mu nedělalo problém,“ říká a ukazuje blednoucí podpis.
„Tati, na další koncert už nepůjdeme“
Ani později na Gotta nezanevřel, alba sbíral i s manželkou a syny. „Nebylo u nás lepšího zpěváka, tak jsme pravidelně jezdili na vyprodané koncerty a sledovali, jak ho obdivuje celá Evropa,“ usmívá se.
Úmrtí Karla GottaÚMRTÍ: Zemřel Karel Gott POHŘEB: Babiš navrhl Gottův státní pohřeb POSLEDNÍ ROZHOVOR: U nás nejsou běžné dny, říkal VZPOMÍNKY: Umělci i publicisté vzpomínají na Gotta VE FILMU: Toužil po velké roli, hrál v pohádkách PIETA: Před vilou na Bertramce se sešli Gottovi fanoušci OBRAZEM: Hubeňour z Plzně, donchuán a elegán |
Celoživotního oblíbence naposledy slyšel naživo loni v červnu v Praze. „To už bylo vidět, že není zdravotně úplně v pořádku, i když koncert to byl nádherný. Vzal jsem si s sebou tu vojenskou knížku, protože jeho půl století starý podpis už začínal mizet. Chtěl jsem ho trochu oživit, ale ke Karlovi jsem se už tentokrát nedostal. Všude bylo plno zábran, dokonce ani on sám z nich nebyl nadšený. Vykládal, že je rád obklopený fanoušky,“ podotýká.
Kromě celé řady starších šlágrů je Nejezchleba unešený také z posledního songu Srdce nehasnou, který Gott nazpíval se starší dcerou Charlottou Ellou. „Je to úžasná písnička. Jemná, hezká, je jasné, že už tušil, že je něco v nepořádku,“ je přesvědčený jeho fanoušek.
Když vyšla zpráva o Gottově úmrtí, Nejezchleba oněměl. „Zavolal mi syn a řekl: ‚Tati, na další koncert už nepůjdeme.‘ Bylo mi opravdu hrozně,“ kroutí i teď nevěřícně hlavou.
Karel Gott byl superstar, prohlásila Sandra
