Sám však dlouho tajil, že je sepsal právě on. Od jeho smrti v pondělí uplynulo padesát let.
Přestože se rodák z Mikulčic na Hodonínsku vyučil jevištním malířem a dekoratérem a později se živil jako malíř pokojů, jeho život se s přibývajícími roky stále více stáčel k písničkářství.
Složil a anonymně vypustil do světa téměř tři stovky písniček. Všechny svým textem odkazují k rodnému kraji, událostem na vesnici i k Mikuleckého osobnímu životu.
„Teprve v roce 1958, tedy ve svých 46 letech, vystoupil z anonymity a před odbornou skladatelskou komisí obhájil své autorství velmi skromně. Prý se nechtěl ke svým písním znát dříve, dokud si je lidé nevzali za své,“ uvádí v knize věnované písničkářovým Mikulčicím Jitka Matuszková.
Maloval kulisy i obrazy
Mikulecký se narodil v roce 1912 do rodiny železničáře, od malička si vytvářel úzkou vazbu na folklor a umění. Od roku 1946 byl vedoucím redaktorem časopisu Malovaný kraj, pro který psal národopisné reportáže nebo povídky. Později vystřídal i několik pozic na úřadech.
„Vedl nesmírně činorodý a tvůrčí život, přestože mu moc nesloužilo zdraví. Jeho přičiněním vznikl v Mikulčicích roku 1937 Slovácký krúžek, ten dlouhá léta vedl a byl i primášem cimbálové muziky. Na Podluží organizoval kulturní akce a pomáhal se zakládáním Slováckých krúžků,“ vypočítává Matuszková.
Přestože je Mikulecký známý hlavně díky líbivým lidovkám, podstatnou část jeho umělecké činnosti představují obrazy. A zatímco na počest Mikuleckého písniček se každoročně v Hodoníně koná soutěžní pěvecká přehlídka O věneček z rozmarýnu Fanoše Mikuleckého, o obrazech moc lidí neví.
„Své výtvarné sklony a nadání neuplatňoval jen při malování divadelních kulis a při výzdobě interiérů vinných sklepů, ale i jako malíř obrazů. Zachytil na nich malebná zákoutí rodné vesnice, Mikulčic, včetně života jejích obyvatel, a okolní přírodu a krajinu. Maloval také zátiší – kytice s vázou,“ poukazuje publicistka.
Vedle lidovek hrával rozhlas i Mikuleckého čtené scénky, hry a zpěvohry. Nejhranější je zřejmě lidová opera Cesta zarúbaná, která měla premiéru v roce 1947. V Mikulčicích dodnes mohou lidé navštívit Mikuleckého rodný dům. Kromě muzea a připomínky lidových tradic návštěvníci uvnitř najdou i unikátní stavbu – bývalou sušárnu tabáku.
Mikulecký obdržel in memoriam Cenu Jihomoravského kraje za přínos v oblasti folkloru. A například Jožka Černý na něj nedá dopustit. „S Fanošem Mikuleckým jsem měl možnost se v mládí několikrát setkat. Dokonce mi složil tři písničky, mám je od něj i s věnováním. Nevím, co by posluchači říkali, kdybych na koncertě jeho písničky nezazpíval,“ říká Černý.
