Na své profesní dráze dokázala coby předsedkyně Nejvyššího soudu (NS), místopředsedkyně Ústavního soudu (ÚS) a senátorka velkou měrou formovat polistopadové ústavní právo a ovlivnit nastupující generaci právníků.
„Často stála u rozhodnutí, která do budoucna měnila pohled na právo či právní institut, respektive ‚přehodila výhybku‘ v právním uvažování. Jazykem řady jejích nálezů hovoří judikatura Ústavního soudu dodnes,“ zní ohlas vedoucího olomoucké katedry ústavního práva Michala Bartoně.
„Měla v sobě pozitivní energii, řekl bych až takový zvláštní oheň. Většinou však nespaloval, spíše zahříval. Byla neúnavnou zastánkyní lidských práv, orientovala se v mezinárodním kontextu a byla neúnavná,“ přidává své hodnocení Ondřej Preuss z Univerzity Karlovy.
Máme 18 let po Listopadu. A jestli ani za těch 18 let není některým soudcům jasné, v čem má spočívat změna jejich myšlení, pak na soudech nemají co dělat.
