„Předávat informace o mrtvici a jejích následcích je něco, co mě nesmírně naplňuje. Do budoucna bych se tím chtěla živit,“ říká.
Sama nejlépe ví, jak může být život, poznamenaný mozkovou mrtvicí, krutý. Například při shánění zaměstnání.
„Dodnes špatně chodím, pravá ruka mi prakticky nefunguje, a přestože jsem se hodně zlepšila, tak mám stále problémy s mluvou. Často se tak stávalo, že firmy v životopise viděly můj handicap a ani se neozvaly,“ přibližuje.
Pomocnou ruku jí nabídla rodina, s níž založila firmu Ze Stodoly zaměřenou na lisování přírodních olejů za studena, kde dodnes pracuje. A jak otevřeně říká o období, kdy ji mrtvice zasáhla a „vymazala“ jí téměř celou paměť: „Zapomněla jsem všechno, co jsem se za dvacet let naučila. Rodinu jsem si ale naštěstí pamatovala.“
Rodiče mi neustále vysvětlovali, že se jmenuji Eliška, mám psa Kvída a podobně. Já ale chtěla třeba napít nebo podat brýle.