Když jsem před rokem poprvé sedl za volant při hustopečské Agrotec Eco Rally, tušil jsem, že se budeme jako posádka muset hodně učit a na výsledcích to bude znát. Na druhý pokus jsem tak chtěl napravit zbrklosti a nedokonalosti, vždyť už přece vím, jak taková rally pravidelnosti funguje...
V principu je to jednoduché. Pro šoféra jde o dva dny řízení auta na elektrický pohon podle předpisů, a to v rychlosti, kterou nastavil organizátor. Pro navigátora je to o koukání do itineráře a zároveň kontrole průměrné rychlosti, kterou máme v daném úseku dodržovat.
K tomu slouží aplikace v telefonu, která ukazuje ujeté metry a odchylku od ideálu. „To bude hračka, jdu do toho. Nebo bude aspoň sranda,“ hlásí můj nový navigátor Matěj.
Já už vím, že to tak lehké není. GPS vysílače, které hlásí vaši odchylku asi třicetkrát až šedesátkrát za jednu rychlostní zkoušku, jsou bezchybné a neúprosné. A vy ani nevíte, kde tyto kontrolní body jsou. Za každou desetinu sekundy mimo ideál vám přitom přistanou trestné body.
Cíl? Porazit mistry světa
Že jsem loni řídil škodu a letos mi organizátor propůjčil kiu, nemá vliv. Na značce či výkonu auta v regularity, jak zní zaužívaný anglický název pro rally pravidelnosti, prakticky nesejde. V českém šampionátu vedeném Autoklubem ČR je však podmínkou, aby auto bylo elektrické. Organizátoři by přitom pro regularity uvítali i zájemce z řad majitelů spalovacích motorů.
Když nám kluci z auta číslo 2 vysvětlují, jak se nejlépe poprat s nastavením aplikace Rabbit Rally, jen se ušklíbnou, když říkáme, že jedeme s jedním telefonem. Až později zjistíme, že jsou to Michal Žďárský s Jakubem Nábělkem, tedy mistři světa v této mladé automobilové disciplíně. „Však on vás smích přejde, kluci mistrovští,“ pomyslím si a zapnu si tedy appku taky.
V kůži pilota eco rally: jízdu řídí aplikace, sekundová odchylka už je hodně |
Zbývá jen nafasovat itinerář cesty, který dostane posádka až patnáct minut před startem sekce.
Aby mistrů v soutěži nebylo málo, v autě s číslem 1 sedí další světový šampion, tentokrát v kategorii WRC2 klasické rally, Jan Kopecký i se svým navigátorem Janem Hlouškem. Tady jim ovšem zvládnutí jízdy smykem nepomůže. Loni závod nedojeli, technicky tedy vedu 1:0, a právě oni jsou pro mě laťkou úspěchu.
Zapomněli jsme vynulovat
Jejich červená škodovka mizí ze startovní rampy a po chvíli přicházíme na řadu i my. Zatímco ostatní posádky zkusily během jízdy vypnout málem i světla, klimatizace je pro ně sprosté slovo a chystají se na pot, my v autě objevujeme krásu ventilovaných sedaček. Na spotřebu, která se v soutěži také hodnotí a boduje, jsme rezignovali předem. Závod si chceme užít, ne protrpět.
Z rampy je to na start prvního měřeného úseku jen kousíček. Konkrétně 256 metrů. Přesně tolik nám ukazuje aplikace, což je zásadní problém. Má se totiž na startu vynulovat. První zkoušku tedy balíme ve chvíli, když mě aplikace nutí jet 74 kilometrů za hodinu v obci, protože si myslí, že už jsme za ní. Maximální trest 3 600 bodů za úplně zkaženou etapu nás tedy nemine.
„Je to naprosto pochopitelné, těch informací na prvním závodě je hodně. Co tady dokážeme lidi naučit během půl hodiny nebo hodiny, jsme si zkoušeli roky,“ utěšuje mě Žďárský po závodě, když mu chybu popisuji.
Před dvojkou raději zkontrolujeme vše dvakrát, počítadlo kilometrů na startu tentokrát vynulujeme a jedeme. Pouze devítikilometrová etapa nám jde skvěle. Změny rychlostí vychází logicky na odbočky, začátky a konce obcí či na rychlostní omezení, počty ujetých metrů podle aplikace sedí perfektně s kótami křižovatek a cedulí začátků obcí. Máme pátý nejlepší průjezd jen s 41 body!
Náhoda? Nemyslím si. Třetí úsek zvládáme v bravurním stylu, vždy maximálně s půlsekundovou odchylkou od ideálu. Na této zkoušce jsme třetí s 57 trestnými body, zatímco mistři světa berou za pokaženou odbočku 522 bodů.
Osudové přehlédnutí
Jenže euforii je rychle konec. Matěj na startu vynuluje měřič metrů, jenže místo plánu čtvrté etapy spouští plán teď projeté trojky. Že rychlosti zase nedávají smysl, si uvědomíme až po pár kilometrech. „Ale já udělal všechno správně. Metry byly vynulované, čas startu jsme zadali přesně, třetí etapa,“ odhalí sám sebe Matěj. „My ale jedeme čtyřku, ty vole! “ podívám se na něj.
Pátá etapa je pak zase v hořkosti z pokažené čtyřky dobrá, opět jsme pátí nejlepší. Pátek je tak za námi, my víme, co jsme pokazili, a bodů máme šíleně.
Rally bez benzinu. Mezi vinohrady vyrazí auta na alternativní pohon |
Sobotní první etapa nám po více než hodině plného soustředění přihraje 274 bodů. To by se mohlo zdát hodně, ale je to zase pátý nejlepší výsledek ze šestnácti posádek. Krátká sedmička končící v Dukovanech se nám nedaří, ale se 150 body to není žádná tragédie.
Po prohlídce návštěvnického centra jaderné elektrárny však přichází královská etapa. Šest aut se ztrácí, my mezi nimi, když se necháme nachytat na odbočce doleva, kdy mi Matěj před cedulí křižovatky říká první výjezd vlevo, jenže metry sedí až na ten druhý. Motání se mezi rodinnými domky netrvá dlouho, ale bohatě stačí na ztrátu oproti ideálu, která se už nedá dohnat.
Mohla by to být masová zábava, míní ředitel
Poslední dvě etapy máme průměrné s dvěma až třemi sty body ve středu startovního pole. Suma sumárum: kdyby nebylo hloupé čtyřky, šlo by o slušný výkon. S ní se musím před Honzou Kopeckým sklonit, nepozornost při zadávání etapy nás odsuzuje ke třináctému místu.
I tak ovšem vítěz – nepřekvapivě Michal Žďárský – po závodě uznale pokyvuje. „Vy jste jeli sakra dobře, to už není náhoda. Takové chyby se stanou, ale když to bylo správně nastavené, byla to skvělá čísla,“ chválí muž, který se nyní chystá na ukázku regularity do Číny.
Akcelerace elektromotoru je strašně návyková, říká účastník Eco Rally |
Jeho hyundai má v kolech magnety, které počítají ujetou vzdálenost nikoliv podle dat GPS, ale podle otáček kola. Zároveň používají dva telefony. „Jinak je to ale standardní auto, žádné speciální úpravy nejsou povolené. I magnety jsou jen výbava, musí jít sundat,“ přibližuje Žďárský. Výhodu proti dalším posádkám tak mají s navigátorem Nábělkem především ve zkušenostech.
Pro ty, co rádi jezdí, jsou trochu soutěživí a zvládnou se za 335 kilometrů kvůli zcela nevyhnutelným chybám nezabít, je Eco rally skvělá zábava.
„Pořád nás překvapuje, jak málo posádek tu je. Tady by Autoklub mohl marketingově trochu máknout. Tohle by totiž mohla být masová zábava vedle klasické rally, která má tisíce fanoušků. Je to relativně snadné a nenáročné na výbavu, neboť smartphone má dnes každý. Jsou to standardní auta. Věřím, že by to oslovilo dost lidí, jen o tom musí více vědět,“ míní ředitel hustopečské Agrotec Eco Rally Martin Rada.
