„Jsem rád, že tvůrci tehdy přistoupili na můj návrh pojmenovat postavu soukromého detektiva po letos v srpnu zemřelé legendě československého a českého filmu Jardovi Tomsovi, zakladateli naší kaskadérské školy a mém trenérovi boxu z filmu Pěsti ve tmě. Byl to můj hold velkému příteli a učiteli, protože mnoho z toho, co mě naučil, jsem v seriálu mohl využít,“ vzpomíná Vašut, kterému za těch 20 let podle jeho vlastních slov přibylo dvacet kilo a ubylo sto tisíc vlasů.
Tehdy zvládl všechny scény natočit bez zastoupení kaskadérem. Dokonce si i stěžoval, že by akce mohlo být v seriálu ještě více.
Fotogalerie |
U kritiků seriál moc neuspěl. Vyčítali mu, že se snaží napodobovat americké thrillery, v nichž sviští pneumatiky a vybuchují bomby, a že brněnské podsvětí vládne až moc brutálně zdánlivě idylické České ulici v centru města.
Terčem kritiky se staly i herecké výkony. Přesto na seriál Vašut ani po 20 letech nedá dopustit. Hlavně proto, že jej vždy bavily knihy Raymonda Chandlera o soukromém detektivovi americké drsné školy Philu Marlowovi, který se vyznačoval cynismem, alkoholismem a slabostí pro ženy nevalné pověsti.
„Jistě, Brno 90. let není Amerika 30. let a já se nechci s Philem srovnávat. Ale aspoň jsem dostal možnost si na něj trošku hrát,“ říká Vašut.
Přehlídka herců z brněnského divadla
Marek Vašut si na roli detektiva vzpomene rád i proto, že se v ní potkal se spoustou brněnských herců. Z nich nejvýraznější byl Martin Havelka, který hrál v šesti dílech policejního poručíka. Kromě něj si tam menší i větší role střihli herci hlavně z Městského divadla Brno.
Mezi nimi například Viktor Skála, Igor Ondříček, dnes už zesnulý Erik Pardus, Jana Musilová nebo Petr Štěpán.
Posledně jmenovaný si zahrál dokonce hned dvě role. V první sérii se objevil jen jako muzikant v kapele herečky Zory Jandové, ve druhé sérii v díle Případ Anděla si zahrál už o poznání více.
„Byla to moje asi první větší práce. Pamatuji si, že to bylo hodně akční. Skákal jsem do bazénu, topil jsem se, Marek Vašut mě držel svázaného, tahal jsem kobru. A taky jsem natáčel svou první postelovou scénu,“ popisuje herec, který zhruba ve stejné době získal angažmá v Městském divadle.
Podobnou akční roli by si prý dnes rád zahrál znovu, ale už ne ve stejném seriálu. „Nápad to byl tehdy fajn, jenomže žánr detektivních seriálů se od té doby hodně posunul. Pokud by mi nabídli remake Martina Tomsy, asi bych to nevzal,“ dodává.
A malou roli si před dvaceti lety v dílu Zlatá klec střihl také moderátor AZ-kvízu Aleš Zbořil. Nezahrál si nikoho jiného než sám sebe. I když původně to v plánu nebylo.
„Měl jsem hrát člověka, jemuž někdo ukradne občanku a pak se za něj vydává. Na tu občanku měl být záběr, jenže štáb si na to vzpomněl na poslední chvíli a na policii jim takhle narychlo falešnou občanku nechtěli vydat. Takže mě poprosili, jestli bych nemohl použít svou opravdovou občanku. Proto jsem hrál sám sebe,“ směje se Zbořil.
Kultovní seriál přirovnávají k Labyrintu
I přes nepříznivé kritiky se seriál z tvůrčí skupiny Josefa Souchopa a Dariny Levové stal na dlouhou dobu jedním z největších a nejsledovanějších projektů České televize.
Poté, co při první řadě usedalo k obrazovkám v průměru dva a půl milionu diváků, se sledovanost druhé, šestidílné, vyšplhala až ke třem milionům. Není divu, že se seriál dočkal i pěti dílů třetí série. Na ty se průměrně dívalo půldruhého milionu diváků.
„Martin Tomsa opravdu patřil k velmi úspěšným kriminálním seriálům,“ potvrzuje současný ředitel brněnské České televize Jan Souček.
Přirovnává jej k nedávno odvysílanému sedmidílnému Labyrintu, který se také natáčel v Brně, bude mít druhou řadu a podle Součka se rovněž těšil skvělé sledovanosti. Na Detektiva Martina Tomsu ale neměl. Pro srovnání, Labyrint sledovalo v průměru přibližně něco přes milion diváků.
