S avií s rokem výroby 1979 dvacetiletý limit překonali více než dvojnásobně. „Zvažovali jsme i felicii, ale bál jsem se, jestli by obstála na cestách v Rumunsku,“ uvádí velitel hasičů Antonín Hloušek.
Právě od něj vzešel nápad, že se na závod vydají. Když s ním loni na podzim přišel, nemusel dlouho čekat, aby k sobě získal dalších šest parťáků, kteří Avii ještě před startem vyšperkovali. „Sehnali jsme dokonce koženkové sedačky z vlaku, takže jsme si vzadu v autě udělali takové kupé,“ popisuje několikaměsíční práci na úpravách, které byly hotové až týden před závodem.
Na startu nedaleko Banské Bystrice na Slovensku zjistili, že jejich původní nápad s felicií nebyl rozhodně ojedinělý. Bylo tam rovnou několik těchto škodovek, oni však byli jediní s takto starým, navíc nákladním autem a v hasičských barvách.
Nejdříve vyrazili na sever do polských Tater, tam však pobyli jen krátce na začátku a vyráželi na dobrodružnější část cesty na jih do Rumunska. „Bylo to něco úžasného, vidět tamní přírodu,“ líčí stále nadšeně své zážitky Hloušek, který byl v této zemi vůbec poprvé.
Pomáhali ostatním, sami se dočkali pomoci
Ani práci, se kterou se občas potkávají v Česku, však neunikli. Měli s sebou zásahovou techniku, a tak mohli hned krátce po startu pomoci vytáhnout z příkopu jiného závodníka, který své auto dokonce otočil na střechu. „Jednou se i nám stalo, že jsme zapadli. V tu chvíli jsme už sami táhli pick-up a pak kvůli velkým dírám zůstali viset,“ říká.
S pomocí dalších však dokázali jet dál. Avii nadzvedli, díry zaházeli a mohli pokračovat. „Jeli jsme tam po šílených šotolinách. Tam byly díry, že by do nich chlapík zapadl do půli těla,“ popisuje Hloušek, kudy museli projíždět.
Chvílemi měli i lidově řečeno sevřené půlky, když projížděli po úzké cestě do prudkého kopce a pod nimi byl kilometrový sráz. Někteří tak i sami raději vystoupili a šli kus pěšky a jednoho z trojice řidičů, který byl zrovna za volantem, navigovali, kam až může jet.
Po cestě pravidelně potkávali někoho, kdo potřeboval pomoc. Tím, že račičtí hasiči byli vybavení na možné poruchy, u každého zastavili. „Takže jsme pak některá místa, kudy se mělo jet, už nestíhali a dojížděli do kempu mezi posledními,“ vysvětluje s tím, že ze zhruba 130 check pointů zvládli navštívit přibližně polovinu a poslat odtud fotografie jako důkaz.
„Někteří ale vůbec nedojeli,“ poznamenává, že jim se to nestalo a bez větších závad dojeli celou trasu o délce 3 247 kilometrů. V cíli pak získali ocenění za nejstarší vůz v závodě a ústně se jim dostalo pochvaly i za to, kolikrát ostatním pomáhali. „Šlo nám hlavně o zážitek, navštívili jsme i hrad spojený s hrabětem Drákulou,“ nevadí veliteli, že nedojeli první.
„Příště nás na závod pojede víc“
Hasiči pod jeho vedením nežijí jen zásahy a závody v požárním sportu jako často v jiných obcích. Ti z Račic mají na kontě i zápis do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 2010 se totiž podíleli s ostatními sbory na rekordu v dálkové dopravě vody pomocí hadic. Vedení vody mělo na délku více než 63 kilometrů s převýšením přes 500 metrů.
A jak Hloušek oznamuje, za rok se znovu chystají na závod přes Karpaty. Pořadatelé podle něj každý rok mění trasu, takže se nebojí, že by projížděli tutéž stopu jako letos.
A co se také zcela jistě změní, je velikost posádky, která z Račic vyjede. Zájem je totiž i mezi dalšími kolegy, kteří by se do jedné avie neposkládali. Rozhodli se proto, že se z vlastních úspor složí ještě na jednu.
24. září 2018 |
