Před 140 lety otevřelo v „německém“ Brně první české divadlo, proslavil je Janáček

Ochotníci a kočovníci vystupující po hospodách tvořili před jedním a půl stoletím divadelní scénu pro česky mluvící publikum v Brně. Od 70. let 19. století se hrálo alespoň v Besedním domě na rohu Husovy a Joštovy ulice, ale kvůli zpřísněným bezpečnostním předpisům zde byla po několika letech vystoupení zakázána.

Co tedy dál? V roce 1884 se česky mluvící Brňané konečně vzmohli na své první stálé divadlo, které vzniklo v ulici Veveří.

To se po technické stránce nemohlo rovnat s divadlem Na hradbách, dnes Mahenovým, které si o dva roky dříve postavili německy mluvící spoluobčané na dnešním Malinovského náměstí podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Už tehdy jej osvětlovalo 1 992 elektrických žárovek, pro které musela být na Cejlu dokonce postavena parní elektrárna.

I skromné prostředí českého kulturního sídla však znamenalo proti dřívějším poměrům pokrok. „Do té doby zajišťovali česká představení v Brně pouze ochotníci a kočovné divadelní společnosti, které zprvu hrály v sálech hostinců u Mondscheinů v dnešní Kopečné ulici, U mexikánského císaře, U modré štiky, v zájezdním hostinci U bílého beránka na Cejlu a dalších,“ popisuje vedoucí oddělení umělecké dokumentace Národního divadla Brno Jitka Nováková.

„V roce 1883 proto Družstvo českého Národního divadla v Brně zakoupilo restauraci U Marovských s tančírnou Orfeum na rohu někdejšího Radvitova náměstí a ulice Veveří a vlastním nákladem ji adaptovalo pro divadelní účely,“ sděluje Nováková.

„Prozatím“ trvalo desítky let

6. prosince 1884 pak přišel slavný den, kdy bylo Prozatímní divadlo v ulici Veveří, později nazývané Staré, otevřeno slavnostním prologem a následným představením historické tragédie Josefa Jiřího Kolára nazvané Magelona.

Ta se odehrává na dvoře Rudolfa II. a vypráví o svobodomyslné Španělce Mageloně Trebizondě, která se navzdory společenským předsudkům netají láskou k ženatému Jindřichu Otovi z Losů, s nímž dokonce zplodí nemanželského syna.

Titulní roli přijela do Brna zahrát tehdejší slavná herečka pražského Národního divadla Otilie Sklenářová Malá. Účast byla hojná a prestižní, kromě kdekterého jména z uměleckých a politických kruhů přijela i vlastenecká ikona František Rieger.

Hned další den padla volba na operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta a první operetou na této scéně se stal 9. prosince francouzský kus Gaskoněc od Franze von Suppého.

Bombardování Brna divadlo vážně poškodilo

Jak název divadla napovídá, mělo se v nikterak vznosných prostorách hrát jen do doby, než vyberou čeští obyvatelé Brna peníze na lepší stánek. Vzhledem k turbulentním událostem konce 19. a převážné části 20. století se to však povedlo až v roce 1965, kdy bylo v parku na Kolišti otevřeno Janáčkovo divadlo.

Postupně alespoň rozšiřovaná a opravovaná budova na Veveří tedy musela svému účelu sloužit až do roku 1952, pro divadelní zkoušky dokonce ještě déle.

Polívkovo divadlo se přesouvá do Bílého domu. Zaplníme to tu energií, těší se herec

Češi sice po vzniku republiky v roce 1918 opanovali též dnešní Mahenovo divadlo, ze kterého je ovšem němečtí okupanti na začátku druhé světové války zase vyhnali, a tak českým Brňanům znovu zbyl jen „dočasný“ stánek na Veveří.

Ten zasáhly při bombardování na podzim 1944 i jaře 1945 výbuchy, které velmi vážně poškodily jak interiér, tak statiku budovy. V roce 1973 byl celý objekt definitivně zbourán, aby na jeho místě vyrostl dnešní Bílý dům, tehdy sídlo městského výboru komunistické strany.

Světové premiéry Janáčkových oper

Z historického hlediska je ovšem prvořadé, že právě v nepříliš vzhledné budově úplně poprvé zazněly tóny nyní ve světě nejslavnějších oper v Brně působícího Leoše Janáčka. Především zde měla 21. ledna 1904 premiéru Její pastorkyňa. „Roli Jenůfky nastudovaly Marie Kabeláčová a Růžena Kašparová, Kostelničku zpívala Leopoldina Svobodová Hanusová, Lacu Alois Staněk Doubravský a Števu Bohdan Procházka,“ přibližuje Nováková.

Marie Kabeláčová v titulní roli hry Její pastorkyňa, kterou ztvárnila na prknech divadla na Veveří.

Příběh z moravského venkova měl v Brně obrovský úspěch, jde také o dílo, do něhož Janáček vlil své nejmocnější a nejdrásavější city. „Její pastorkyni vázal bych jen černou stuhou dlouhé nemoci, bolestí a nářků mé dcery Olgy a klučiny Vladimíra,“ vyslovil se sám skladatel, kterému zemřely obě jeho děti – dcera Olga nedlouho právě před premiérou.

„Orchestr řídil František Neumann, vynikající dirigent a oddaný interpret Janáčkova díla, jenž se v brněnském divadle představil nastudováním Její pastorkyně v srpnu 1919. V původní premiéře nastudoval Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925), Výlet pana Broučka do Měsíce (1926) a Věc Makropulos (1926),“ odhaluje Nováková.

Osobností však zdi Starého divadla hostily daleko víc. V letech 1925 až 1935 byl šéfrežisérem zdejší operety slavný filmový herec Oldřich Nový, působil zde vynikající herec a režisér Rudolf Walter, manželé Pechovi a další.

Oponu v Praze nechtěli, využili ji v Brně

Z dávno zmizelého divadla se v až paradoxně dokonalém stavu zachovala malovaná opona. Malíř těchto artefaktů Jan Václav Kautský ji roku 1878 vytvořil pro soutěž pořádanou pražským Národním divadlem, ale tam ji nechtěli. Roku 1881 ji tedy přijali v Brně, kde visela dlouhá léta.

„Na oponě je to, co Kautský připravoval už pro první návrh pro pražské Národní divadlo. Je tam vyobrazený Apollón před chrámem Pallady Athénské s devíti múzami, které naslouchají jeho zpěvu,“ prozradila před léty divadelní historička Andrea Jochmannová z Moravského zemského muzea, v jehož depozitáři našla opona svůj útulek a prošla zde nákladnou obnovou.

Opona v divadle na Veveří

Vystavena byla zatím jen dvakrát, a to v letech 1984 a 2010. Kautský ji vytvořil pro rozměr 8 krát 5,6 metru, takže pro budovy Janáčkova i Mahenova divadla je bohužel malá.

„Rozpětí mezi portály v Mahenově divadle je větší, takže nám nezbude než se spokojit s klasickou červenou sametovou oponou, která je tam teď, a železnou oponou, která je tam pro případ nějaké havarijní situace,“ poznamenal ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser, který se zaobíral myšlenkou na soutěž pro malovanou oponu pro obě budovy. Pro Janáčkovo divadlo existuje navíc už ze 60. let minulého století návrh od Dalibora Chatrného.

„Kautského opona je stále uložena klasickým ověřeným divadelním způsobem: je namotána na veliký válec, aby nedocházelo k poškození,“ podotkla Jochannová a dodala, že při rozbalování v muzeu obdivovali její fantastický stav. „Je to důkazem toho, že divadelní výtvarnictví 19. století hledělo i na dlouhodobou kvalitu materiálu,“ zhodnotila historička.

Prozatímní Národní divadlo v datech

• 6. prosince 1884: Otevření Prozatímního divadla v Brně na Veveří premiérou hry Magelona od Josefa Jiřího Kolára v titulní roli s Otylií Sklenářovou Malou.
• 1891: Ustavena Společnost Národního divadla v Brně, která měla vybudovat novou reprezentativní budovu pro české návštěvníky. Trvalo však dalších 74 let, než bylo v roce 1965 otevřeno Janáčkovo divadlo.
• 1918: Město Brno po osamostatnění Československa přidělilo českému divadlu budovu dosavadního německého divadla Na hradbách.
• 1939: České divadlo po nacistické okupaci opět hrálo pouze na Veveří. V listopadu 1944 a dubnu 1945 byla budova zasažena při bombardování.
• 12. června 1952: Představení na Veveří byla kvůli porušení statiky budovy zakázána, posledním bylo Na jih od 38. rovnoběžky Tchan Djan-Čuna. O pár dní později byla část domu stržena.
• Listopad 1973: Celá budova byla odstraněna kvůli stavbě Bílého domu, tehdy sídla městského výboru Komunistické strany Československa. Dnes zde sídlí poliklinika, Divadlo Bolka Polívky a škola Labyrint.