„Moje rezavě hnědé připomíná i oblečení, které na sobě mají příslušníci hnutí Hare Kršna. Někteří lidé se mi kvůli oděvu posmívali, pobrukovali si jejich nápěvek. Nebylo mi to příjemné,“ říká Sraman.
Příslušníci náboženského hnutí vycházejícího z hinduismu, které vzniklo v 60. letech minulého století v New Yorku, pravidelně procházejí brněnskými ulicemi, zpívají, tančí, bubnují a při tom oslovují kolemjdoucí.
„Nebráním jim ve vlastní víře, v praktikování toho, co chtějí. Ale vadí mi, jakým způsobem to dávají najevo, jaký dělají hluk a jak někdy až vtíravě se snaží ostatní přesvědčit, aby k nim přišli nebo aby se do jejich komunity zapojili. Je to na sílu,“ kroutí hlavou buddhista.
Sám uvádí, že mniši z jeho kláštera svou víru nikdy ostentativně najevo nedávají. „Dokonce sám nerad vystupuji jako mnich. Já jsem já a to, že jsem mnich, není to, co mě má určovat,“ vysvětluje.
Lidé tu žijí v bezpečné zemi, ale mají se na pozoru, zjistil
Na Srí Lance žije v přímořském klášteře nedaleko největšího města Kolombo. Během jeho pobytu v Brně, který na začátku července ukončil, zaútočili v jeho vlasti islamisté na křesťanské chrámy.
Zemřelo při nich více než 250 lidí, další stovky byly zraněny. „Jeden výbuch se odehrál asi jen kilometr a půl od našeho kláštera. Hned jsem na Srí Lanku volal, jestli jsou všichni v pořádku. Naštěstí jsem o nich slyšel dobré zprávy, ale bylo to velké neštěstí,“ líčí Sraman.
V Brně si uvědomoval kontrast obou zemí právě i v míře bezpečnosti. „Brno je velmi přátelské. Nevšiml jsem si třeba žádných krádeží, zatímco u nás nebo v Paříži jsem při každé cestě metrem viděl, jak někoho obrali. Lidé tu žijí v bezpečné zemi, ale nejspíš se mají pořád na pozoru, když vidí situaci ve světě,“ myslí si mnich.
Do kláštera se Sraman dostal, aby získal vzdělání, ale narodil se v Bangladéši. Za dalším vzděláním se chtěl vydat na libovolnou západní univerzitu, volba nakonec padla na brněnskou Masarykovu univerzitu. „Brno je uprostřed Evropy. Všude je to blízko, když uvážím, že let ze Srí Lanky sem trvá osm nebo deset hodin. Takže cestovat odsud bylo velmi výhodné,“ říká Sraman s tím, že vyjel třeba do Francie nebo do Polska.
Sedmadvacetiletý mnich původně ani nedoufal, že se z ostrovního státu dostane tak daleko. „Kde leží Česká republika, to jsem věděl. Podle prvních popisů vypadal pobyt v Brně poměrně levně a dobře. Tak jsem poslal přihlášku. Ale až potom jsem si začal zjišťovat, co je Brno za město,“ přiznává.
Na Srí Lance mluví pouze učitel
Už první hodiny po příjezdu ho přesvědčily, že vybral dobře. Obdivoval architekturu i množství parků. „Vždycky jsem měl velký sen, že se jednou projdu po sněhu. Do Brna jsem přijel v únoru, což byl celkem velký teplotní šok. A zrovna v té době začalo sněžit. Nikdy nezapomenu, jak jsem se poprvé prošel po zasněženém chodníku,“ svěřuje se Sraman.
V Brně však zažil i nedávná tropická horka. A přestože je na teploty kolem 35 stupňů Celsia zvyklý, vedra ho překvapila. „Naštěstí je ve městě spousta parků a stromů, kde je stín. U nás jsou města jen z betonu a skla, všude budovy. Před vedrem tam není kam utéct,“ srovnává.
Rodilého Bangladéšana uchvátila forma českého vysokého školství. „Zjistil jsem, že rozdíly ve výuce jsou obrovské. Takové dva vesmíry. U nás doma je to o tom, že studenti sedí, poslouchají, dělají si poznámky z učitelova výkladu a mlčí. Velmi výjimečně se učitel třídy na něco zeptá. Profesoři tam mají obrovskou autoritu, jsou nedostižní. Spojení se studenty se naváže málokdy,“ vypráví student filozofie.
Oproti tomu v Brně a na dalších evropských univerzitách se podle Sramana výuka vyznačuje diskusí a interakcí mezi učitelem a studenty. „Ze začátku jsem měl problémy s tím, jak odpovědět a jak se zapojit. Bál jsem se, že odpověď bude nesprávná nebo hloupá. Ale postupně jsem pochopil, že není potřeba se bát,“ popisuje.
Naštěstí se podle Sramana situace i na jeho Peradeniyanské univerzitě mění, protože podobně jako on sám i učitelé ze Srí Lanky cestují a vzdělávají se v zahraničí. „Sám budu pokračovat v navazujícím doktorském studiu. Až ho dokončím, rád bych učil, třeba i na Masarykově univerzitě. Je možné, že se domluvíme na spolupráci,“ nastiňuje plány.
