„Nakonec nic z toho nevnímáte. Jen se usmíváte, anglicky vám gratulují a pocit euforie se dostaví, až je po všem,“ vzpomíná brněnská grafička Hany Žáčková na nedávný večer, kdy ve Vídni převzala cenu European Design Awards.
Toto ocenění dostala za velkoformátový kalendář s fotografiemi Ivo Přečka. Odborná porota jej vyhodnotila jako druhý nejlepší ze všech přihlášených kalendářů, které zpracovávali jiní grafici ze všech koutů Evropy. Další ceny za něj posbírala také na národní úrovni.
Fotograf Přeček, který zemřel před deseti lety, je ve svém oboru uznávanou osobností. Běžnému člověku jeho jméno ale nic neřekne.
Nic neříkal ani třiatřicetileté Žáčkové, když ji oslovili z brněnské Tiskárny Helbich, jestli by se nechtěla podílet na kalendáři pro jejich klienty. A tak začala její více než půlroční práce.
Chtěla pomoct příběhům ven
„Nerada jdu vyšlapanými cestami. Řekla jsem si, že to chci udělat jinak, přijít na něco nového, i když v dnešní době je to těžké. Dlouho mě to trápilo,“ prozrazuje.
„Často jsem jen tak bloumala a přemýšlela, až mi večer došlo, že jsem vlastně nic neudělala. Ale pak najednou začal svítat koncept,“ popisuje, jak se jí v hlavě rodil nápad na to, že každá fotografie bude na jinak barevném podkladu tak, aby to odpovídalo příběhu, „který do ní fotograf zaklel“.
A vymyslela i to, že kalendář bude asymetrický. Že na poslední straně, která je delší než ostatní, bude, nehledě na to, jaký je měsíc, k přečtení Přečkův životopis.
Sama Žáčková je nejvíce pyšná na neonově červenou stránku kalendáře, na níž fotograf zachytil siluetu nahé ženy, kterou vytvořil z drátů. „Nebyl vyučený fotograf, pracoval v továrně. Pod nadvládou doby, kdy jediným úkolem člověka bylo poslušně pracovat,“ přibližuje Žáčková.
„On v pracovní době udělal něco, co neměl. Hrál si. Vytvořil erotickou siluetu ženy. Erotická témata byla tehdy zakázaná. A nejenže ji vytvořil, ještě ji nafotil. Každá fotka má nějaký takový příběh. Pro mě bylo výzvou pomoct těmto příběhům ven,“ líčí Žáčková.
Matematika ji trápila, za kreslení měla jedničky
Porušování pravidel pak spolu s ředitelem tiskárny Robertem Helbichem promítli do celého kalendáře, když jej udělali asymetrický a místo klasického otáčivého trhací. A porušování pravidel je téma blízké také blonďaté designérce.
Malovat ji bavilo odmalička. Zato učení nikdy nebyla její silná parketa. Po čtyřkách a třídní důtce na gymnáziu přesvědčila její učitelka ze základní umělecké školy rodiče, aby ji poslali na uměleckoprůmyslovou školu do Jihlavy.
„Najednou se mi začalo dařit. Hlavně jsem měla úplně jiné předměty. Mohla jsem si kreslit a měla jsem za to jedničky. Už žádná matematika,“ směje se.
Po střední chtěla jít na uměleckou vysokou školu. Tam se však nedostala, a tak nastoupila do malé reklamní agentury v Brně. Dnes je na volné noze. A i když jí matematika nikdy nešla, s jednou IT firmou teď spolupracuje na grafice počítačové hry určené právě pro lidi zabývající se výpočetní technikou.
Oceněná Brňanka ale nepohrdne ani naprosto obyčejnou zakázkou. „I taková banalita, jako je logo nebo vizitka, se dá udělat dobře. I za obyčejnou vizitku můžete získat ocenění. Pro mě je důležité, že když na to lidé mrknou, hned poznají, že je to logo na zelinářství, a ne na módu. Tohle je práce, na kterou jsem hrdá. Takhle by se mělo o grafice přemýšlet,“ dodává.
