Když s brněnským „Barem, který neexistuje“ pronikl před pár lety do finálové nominace soutěže Czech Bar Awards, slyšel spolumajitel Jan Vlachynský chválu, ale také varování.
„Spousta barmanů říkala, že to nemůže vydržet, že na to Brno není připravené. Dlouho totiž u nás v koktejlovém světě platilo, že se všechno děje jenom v Praze,“ vzpomíná Vlachynský.
Ukázalo se to jako mylná předpověď. Po enormním úspěchu Baru, který neexistuje, přišli Vlachynský s kamarádem Andrejem Vališem před dvěma lety s ještě originálnějším počinem. A z podniku jménem Super Panda Circus se rychle stal nejzvláštnější, a nyní zároveň nejlepší koktejlový bar v Česku. To dosud nikdo mimo Prahu nedokázal.
„Jsme nadšení. Je to obrovské ocenění práce celého týmu a celkově toho, co se děje v Brně. Pandu bychom v takové podobě nikdy nemohli udělat, kdyby ta kultura v Brně nebyla na tak vysoké úrovni,“ jásá Vlachynský.
Panda se liší od všeho, co v barovém světě existuje
Super Panda Circus už v předchozích dvou letech sbíral ocenění za nejlepší design a koktejlové menu, teď prorazil i v nejcennější kategorii.
„Panda je úplně jiná než cokoliv, co v barovém světě existuje. A tím myslím celou planetu, protože od hostů z celého světa máme ohlasy, že nic takového neviděli. Je to hodně autorský podnik a třetí verze našeho koktejlového menu nemá jinde obdoby. Plus se snažíme být milí a pohostinní, ale to bereme jako automatické,“ podotýká Vlachynský.
Panda je unikátní nejen svým pojetím prostoru, ale především koktejlovým menu. „To je postavené tak, že jednotlivé drinky ztělesňují předměty, které zastupují různé archetypy jako hrdina, kouzelník, nebo šašek. Podle nich si hosté vybírají, co chtějí pít, protože pracujeme s neznámými surovinami. Při pohledu na ně by bylo těžké si představit, jak bude drink chutnat,“ přibližuje Vlachynský.
Do srovnání brněnského prostředí s Prahou se pouští nerad, protože do hlavního města se často nedostane. „Ale v Brně všichni vidí a také se o tom píše, že jde po gastronomické stránce obrovsky nahoru. Je tu spousta lidí, kteří chtějí poznávat nové zajímavé věci a sami si o to říkají,“ sděluje Vlachynský.
Proti Praze se Brno mimo jiné liší výrazně menším počtem turistů. „Podniky musí pracovat o to poctivěji, protože nemůžou spoléhat na někoho, kdo jeden den přijde a druhý odjede. Většina návštěvníků jsou místní lidi a pokud to budeme dělat špatně, půjdou jinam,“ tvrdí Vlachynský, který se svými spolupracovníky plánuje už v listopadu zkušebně otevřít další podnik s názvem Čtyři pokoje.
V Praze vládne Plzeň, Brno se nebojí ochutnávat
Převahu pražských soků dokázal v kategorii Nejlepší pub/pivní bar zdolat také brněnský výčep Zelená kočka Pivárium. „Je to pro nás velký závazek do budoucna. Úspěch přijímáme s pokorou, protože v Česku cennější ocenění není,“ říká majitel Jiří Sojka.
V nabídce Pivária se za čtyři roky existence vystřídalo přes 600 druhů piva, uskutečnilo se přes 50 řízených degustací. „Máme výtečnou polohu a velmi příjemný design. Soustředíme se na jednoduché věci, které ale děláme důsledně. Měli jsme tu mistra světa v čepování piva Lukáše Svobodu, který proškolil personál co se týče čepování piva, servisu i přístupu k zákazníkovi,“ popisuje Sojka.
Tím hlavním, na čem v Piváriu staví, je však pochopitelně pivo samotné. „Vybíráme si ty nejlepší a skutečná piva, ne pivní nápoje a náhražky. Využíváme jenom minipivovary, a tím nemyslím malé pivovary, ale opravdu minipivovary,“ vysvětluje Sojka.
Právě přístupem k neokoukaným značkám se podle něj Brno nejvíc odlišuje od hlavního města. „V Praze je hegemonem plzeňské pivo, což je možná dané i tím, že jej vyžadují turisté. Zato Brno je vnímané jako epicentrum malých pivovarů a srovnávání chutí a vůní piva. Jsme také blíž Slovensku, kde čtyři pět roků po nás probíhá pivní revoluce, a dovážíme produkty i odsud. V Praze jsou sice desítky pivovarů, ale nemají tam takovou pivní multi kulti jako my tady,“ soudí Sojka.
