Do speciálního fondu Puls věřící poslali už miliony korun. „Kdybychom se podívali do historie církve, zjistíme, že se věřící ve svých farnostech vždy podíleli na hmotném zajištění života kněží. Stejně tak je tomu i nyní, kdy církev postupně začíná být ekonomicky nezávislá na státu,“ zdůvodňuje Pavel Kafka, zakladatel fondu Puls.
Postupná odluka církve od státu trvá už několik let. Od roku 2016 se snižuje vždy o pět procent ročně státní příspěvek na financování církví. Ty tak musí roční výpadek shánět jinde. Od roku 2030 by měly fungovat zcela nezávisle. Jak si s tím jednotlivá biskupství poradí, už je jen na nich.
„Každá diecéze má jiné podmínky. Ať už jsou to počty věřících, kněží, či množství majetku pro hospodářskou činnost. Proto se u každé liší i způsoby hmotného zajištění,“ vysvětluje Kafka.
Ze všech osmi biskupství je to brněnské vůbec nejchudší. Z církevních restitucí získalo zpět jen čtyři hektary lesů a necelých dvě stě hektarů polí. Je totiž mladé a nestačilo nastřádat majetek.
„Vzniklo až na konci 18. století oddělením od olomoucké diecéze, která si nechala bohatou Hanou. Brněnskému biskupství moc nepřipadlo,“ říká František Svoboda z Masarykovy univerzity, odborník na financování církví a náboženských společností.
Zároveň podle něj církev na jihu Moravy na rozdíl od jiných diecézí nezískala mnoho majetku ani v restitucích. Vrátily se jim například jen čtyři hektary lesa a 197 hektarů polností.
Kněží berou 18 tisíc hrubého
Naopak má vůbec největší „lidský kapitál“. V brněnské diecézi žije dohromady 1,4 milionu lidí, z nichž je 550 tisíc katolíků. Postarat se musí o 367 kněží.
„V podmínkách naší diecéze se tak nabízela možnost vytvořit vedle jiných forem hmotného zajištění života církve také dárcovskou komunitu, která je ochotna svými dary podporovat život církve. Postupně se ukazuje, že to bylo vykročení správným směrem,“ míní Pavel Kafka.
Kněží dnes dostávají v průměru 18 tisíc hrubého. Po zdanění jim tak přistane na účtě plat, který berou třeba uklízeči veřejných prostranství nebo pomocní kuchaři.
„Říká se, že církev má být chudá. Nevím, kde se to rčení vzalo, ale rozhodně to platí pro duchovní, kteří opravdu bohatí nejsou,“ míní Svoboda. Výše platu se ovšem podle něj mírně zlepšuje ve srovnání s dobou, kdy mzdy platil výhradně stát. „I to je důkazem, že církev hospodaří poměrně dobře,“ dodává.
„Když to vezmeme z hlediska vysokoškolského vzdělání, je to v rámci země jistě podprůměrné,“ říká mikulovský probošt Pavel Pacner. A i když mají kněží výhodu služebního bytu a toho, že žijí sami a nemusí se tedy starat o rodinu, přiznává, že jsou v mnohém závislí právě na svých farnících.
„Kdo slouží v živých farnostech, lidé mu pomáhají různými dary, příspěvky, podporou. Ovšem je to případ od případu. Kdyby platy byly na vyšší úrovni, byla by to jistota, kněz by byl více soběstačný, ne tak závislý na své farnosti,“ vysvětluje Pacner s tím, že osobně to nevnímá jako handicap. Podle něj rodiny bojují o finance mnohem víc a na rozdíl od farářů nemají jistotu bydlení ani práce.
Velká rodina malých dárců
Nyní je ve fondu 23,5 milionu získaných z darů i pravidelných plateb farností. Kromě platu kněží se z něj platí zajištění technického a ekonomického servisu farností. Ten, zjednodušeně řešeno, spočívá především v zajištění vedení farního účetnictví a odborné technické pomoci při opravě církevních památek.
Donátorem se může stát každý z věřících. Fond má soustředit „velkou rodinu malých dárců“, kteří ukazují, že jim na životě v jejich farnosti záleží.
Za necelý rok fungování fondu se k donátorství přihlásilo více než dva tisíce dárců. „Jsou mezi nimi jednotlivci, firmy i celé rodiny. Dárcovská rodina se stále rozrůstá, každý měsíc přibude okolo stovky nových donátorů. Navíc do fondu Puls přispívají také lidé, kteří se nechtějí zavazovat k trvalému donátorství. Ti obvykle pošlou svůj dar přímo na bankovní účet. V letošním roce jsme již přijali dary za více než 2,6 milionu korun,“ vypočítává Kafka.
Co dostanou věřící za odměnu? Jednou v měsíci za ně kněz slouží mši svatou v kostele sv. Maří Magdaleny v Brně. Dostali třeba koncert Spirituál kvintetu. Registrační kartička umožňuje volný vstup do muzea na Petrově, na věž Petrova, do kapucínské hrobky a dalších.
„Mně osobně se tento způsob moc líbí. Vede to lidi k takové spoluzodpovědnosti za život toho společenství i za život kněze. Podle mě to je nejen dobrá věc pro získávání peněz, ale i pro vytváření hlubších vztahů skrze nějakou sounáležitost,“ míní probošt Pacner.
Fond se stále ještě rozbíhá. Každá farnost tak má zatím jiný počet sympatizantů. Pro srovnání třeba v Bořeticích na Břeclavsku je k dnešnímu dni přihlášeno do fondu pět lidí, zatímco v Podivíně přes padesát. Síť postupně roste.
