„Chtěl jsem mít někde prostor, kam bych mohl pozvat lidi. Dostavoval se přístavek Městského kulturního centra a naskytla se v něm jedna místnost. Muselo to schválit městské zastupitelstvo, pak jsem to tady mohl začít vybavovat,“ popisuje Čiháček, jak se začala rodit replika kanceláře velitele četnické stanice z let 1928 až 1938. Před vznikem tohoto minimuzea měl přitom většinu svých sběratelských kousků doma u postele.
Ke svému koníčku se dostával postupně. Odjakživa ho zajímala první republika i Rakousko-Uhersko, k tomu dělal spoustu věcí pro děti, hrál na flašinet a převlékal se třeba za kovboje. Další kostým představoval člena týmu rady Vacátka. „Pak mi ale kolegové z kuřimské četnické stanice nabídli, jestli bych jim nedělal i četníka. Začal jsem se o to víc zajímat a uvědomil jsem si, že uniforma má hezčí ráz,“ vypráví četník sedící ve své malé kanceláři.
Své zálibě věnuje téměř veškerý volný čas. Jak říká, není to koníček na chvíli, ale neustálé bádání.
„V okolí je plno pozůstalých po četnících a ti mi o tom rádi popovídají. Také už za mnou lidé přišli, jestli bych jim nezjistil, kde sloužil jejich dědeček, takže jim dělám takového badatele. Je to zajímavá práce,“ usmívá se Čiháček, jehož sbírku zdobí staré fotografie četníků z Oslavan nebo originální fotografie z Padochova. „Pořád ještě ale bádám po četnících ze Zbýšova. Mám napsaná jejich jména, ale žádná fotografie se po nich nezachovala. Chodím po hřbitovech a hledám jejich pomníky,“ líčí Čiháček, co všechno jeho hobby obnáší.
Utíká z dnešní doby
I když chodí do zaměstnání, po práci se pokaždé rychle vrací do první republiky. „Vždycky, když mám možnost, obleču se do uniformy. Když skončím v práci, začlením se do četnického sboru, řeším četnické problémy. Už zjišťuji, kde všude měli v okolí na starosti obchůzky. Obleču se, mám historické kolo po četníkovi a objíždím a obcházím ta místa, kudy četník chodil. Trošku uteču z dnešní doby, jdu s tím četníkem a žiju jeho život,“ prozrazuje Čiháček oblečený v uniformě štábního strážmistra z let 1930 až 1937.
V malé místnosti svojí stanice ukazuje, jak které věci získal. „Mám originální pušku po jednom četníkovi z první republiky, samozřejmě znehodnocenou. Tu bylo těžší sehnat, protože není z Česka, ale byla dovezena z Londýna. Uniformu jsem měl nejdřív půjčenou z četnické stanice v Kuřimi, potom mi kamarádi, co šijí historické kostýmy, ušili vlastní,“ vypravuje.
Ke slavnostní uniformě má i vycházkovou šavli. Replika ho stála kolem padesáti tisíc korun. „Historický telefon nebo psací stroje mi pomohli sehnat známí z Kuřimi. Divan je z roku 1930 z Třebíče po jednom pánovi. Jiné věci, které tady jsou, jsou autentické repliky, protože originály už se málokde dají sehnat. Některé věci si vyrábím i sám, třeba tento stojan na zbraně,“ vysvětluje četník s tím, že většinu peněz, které vydělá, spolkne právě jeho koníček.
Svou stanici má vybavenou podle původních četnických předpisů. „Nemůžu si sem dát cokoliv. V řádu bylo napsané, co by v kanceláři mělo být a v jakém počtu. Povinný byl třeba obraz prezidenta republiky. Samozřejmě tam musel být telefon, psací stroj, skříň, kde byly podací protokoly, pošta k odeslání, knihy, kde evidovali nárůst obyvatel ve svém obvodu,“ vyjmenovává.
Hlavně bavit okolí
Čiháček není zdaleka jediný, kdo představuje četnickou práci lidem. Takových stanic, jako je ta jeho, je v Česku hned několik. „V Kuřimi slouží jako četnická stanice celý dům. Mají tam i kasárna, kde nocují a drží noční služby a obchůzky. Četnická stanice je také v Chlumci nad Cidlinou a začínáme dělat další, třeba pátrací stanici Pardubice a četnickou stanici Praha. Celkem máme deset nebo jedenáct četnických stanic,“ informuje zbýšovský četník.
Kromě muzea chodí Čiháček i na nejrůznější akce, kde baví děti a přibližuje lidem dobu první republiky. „Když přijdu jako četník, tak ke mně hned začnou lidé chodit, rádi se se mnou zastaví a já jim třeba popovídám o životě četníků. Je to pro ně něco nového. I policie už mě jednou zastavila, co se děje, že jsem v uniformě, tak jsem je informoval o tom, co dělám. Lidé jsou vstřícní a jsou velmi milí,“ říká o reakcích, které vzbuzuje, když v uniformě přijede na historickém kole.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Na akcích „vystupuje“ zadarmo. „Já v tom nepodnikám, takže si za to nemůžu brát peníze. Jsem třeba někde na akci celý den a dají mi za to oběd. Ale jsem rád hlavně za to, když lidé přijdou a řeknou, že se jim to líbilo,“ líčí a dodává, že už o podnikání uvažoval, ale bojí se, jestli by to nepřestal dělat srdcem.
Přestože jeho hlavní zálibou a životní vášní je právě četnictvo, ve volném čase se věnuje i dalším věcem. Dělal třeba kompars v několika filmech.
„Zdeněk Troška je můj kamarád, hrávali jsme spolu v pohádkách. Hrál jsem v Zakletém pírku, v Čertovinách, Strašidlech, Z pekla štěstí nebo Nejkrásnější hádance. Objevil jsem se i ve Western Story. Snažím se dělat cokoliv pro děti a bavit všechny lidi v okolí. Vracím se k historickým písničkám, chodím s flašinetem,“ uzavírá četník, který doufá, že mu elán vydrží ještě spoustu let.
