„Výroba perleťových knoflíků byla vysoce specializovaným, prašným a hlučným řemeslem, které vyžadovalo specifické stroje, jako byly soustruhy na vyřezávání kroužků z mušlí, dírkovací stroje a brusky, a přísun suroviny – zámořských mušlí či sladkovodních velevrubů. Tato výroba byla v českých zemích silně regionalizována a fungovala v uzavřených cechovních či cechovně-domáckých sítích,“ přiblížil archeolog Michal Bučo ze společnosti Archaia Brno.
Hlavní centra byla na přelomu 19. a 20. století na Vysočině. Šlo o Pelhřimovsko a hlavně Žirovnici, která zásobovala celou monarchii, dalšími místy byly Počátky, Studená, Předín u Jihlavy. Mezi centra výroby knoflíků patřily i oblasti Třebíčska a Dačicka a také Podkrušnohoří.
„V našem případě předpokládáme, že se jednalo o domáckou, neregistrovanou dílnu – čamrdářství. Jde o velmi cenný doklad brněnského příměstského malokapacitního řemesla, které zřejmě fungovalo jako neformální či subdodavatelská dílna pro židenický oděvní průmysl a pro oficiální městské archivní statistiky bylo příliš malé na to, aby zanechalo výraznější písemnou stopu,“ uvedl Bučo.
Židenice a Zábrdovice platily v letech 1880 až 1910 za centrum textilního a oděvního průmyslu. Místní krejčovství a konfekční dílny spotřebovávaly obrovské množství levných knoflíků. „Mít malovýrobu přímo v místě spotřeby, bez nutnosti platit provize faktorům ze Žirovnice, dávalo ekonomicky velký smysl,“ poznamenal archeolog.
Použití sladkovodních mušlí, nejčastěji velevruba malířského či nadmutého, ukazuje podle něj na využití lokálních zdrojů. Velevrubi se masově vyskytovali v meandrujících a neregulovaných tocích Svitavy a Svratky i v přilehlých náhonech přímo v Židenicích a Zábrdovicích.
„Říční perleť byla levnější alternativou k drahé mořské perleti – knoflíky z ní byly menší, slabší, ale dostupné pro běžnou konfekci,“ vysvětlil Bučo.
Obléhání Pernštejna měli za kronikářovu pohádku, nečekaný nález teď bitvu potvrdil |
Archeologové zjistili, že jako odpadní jáma sloužila i původní kamenná studna. V její nižší části objevili několik skleněných lahví, jenž je možné spojit s úpravou perleti.
„Po vyvrtání a vyřezání polotovarů knoflíků ze škeblí byla perleť matná a drsná. Aby získala vysoký lesk, mořila se v lázních s kyselinami nebo s peroxidy a čpavkem na bělení,“ upřesnil archeolog.
Mezi nalezenými předměty byla i speciální lahev se dvěma otvory, označovaná jako průtoková. „Zavěsila se za skleněné očko dnem vzhůru nad pracovní stůl nebo kadičku. V dlouhém hrdle byla gumová zátka s jemnou skleněnou trubičkou nebo kapátkem. Uvolněním tlaku či odvzdušněním kapala kyselina přímo na knoflíky nebo do lázně, aniž by s ní dělník musel nebezpečně manipulovat rukama,“ popsal Bučo.
