Jeho článek odstartoval další tažení tehdejšího režimu proti alternativním kapelám.
Žabčice 1983
disidenti jižní moravy
V posledních dílech se věnuje nejdůležitějším událostem z polooficiální zóny ve druhé půlce osmdesátých let. Ty totiž režim pomáhaly rozkládat zvlášť účinným způsobem. Příště: Brněnské fórum a studentská Revue 88. |
Seriál MF DNES ke dvaceti letům od listopadu 1989 příštím dílem skončí"Festival byl zakázán snad několik hodin před započetím," vzpomíná Hrabalik.
"Jenomže to už se v Brně shlukovaly skupinky nic netušících mániček, které se chystaly na cestu do Žabčic. Když se dozvěděly o zákazu, nezbylo jim nic jiného než se rozlézt po parcích a brněnských hostincích k družným rozhovorům. V pisárecké hospodě Na Střeláku se sešlo rockových fandů asi největší množství a na ty se také složky VB zaměřily nejvíc. Lid hudbymilovný zcela bezdůvodně, ale velmi brutálně seřezaly a několik mladíků bylo pokousáno policejními psy," popisuje Hrabalik, co předcházelo perlustracím a výslechům asi třiceti lidí na služebně Veřejné bezpečnosti.
"Aniž by ti lidé věděli proč, ocitli se dokonce ve vazbě," pokračuje ve vzpomínce Hrabalik.
"A začal vykonstruovaný proces, který sice není tak známý jako ten s hudebníky The Plastic People of the Universe, přesto je s ním srovnatelný svou absurdností a zoufale upocenou snahou nějaké vlasaté živly dostat prostě za katr. Čtyři rockoví fanoušci šli nakonec sedět natvrdo, ostatní dostali podmínky a z nich vycházející policejn,dobrozdání’ do budoucna, to jest průšvihy v zaměstnání, ve škole a v osobním životě," dokresluje režimní péči o svobodnou hudební tvorbu a její fanoušky Hrabalik.
Brněnské hudební obrození
"Zklamání nad tím, že se v Praze neobjevila žádná nová skupina, která by navázala na tvorbu alternativních kapel a snažila se o nekomerčně zaměřenou muziku, jsem si vynahradil v Brně," skládá chválu brněnské hudební tvorbě 80. let hudebník a signatář Charty 77 Mikoláš Chadima.
"V květnu 1982 jsem byl pozván na II. valnou hromadu, jak Brňáci nazývali společné koncertování, aby tomu nemuseli říkat festival, a žasl jsem. Brno se probudilo! Po mnoha letech, kdy tam neexistovala neoficiální rocková scéna, jsem slyšel kapely, které mi doslova vzaly dech. Odvážní bobříci a především Ještě jsme se nedohodli mě nadchli. Tyto kapely hrály původní, českou, nekomerční muziku vysoké úrovně. Ale nejen muziku. I texty těchto kapel byly zrovna tak dobré v tom, s jakou otevřeností se vyjadřovaly k naší Onanové době, což je titul jedné ze skladeb Ještě jsme se nedohodli. Připadal jsem si, jako bych se ocitl v jiném světě. Že tyto kapely vystupovaly více či méně legálně v Brně i jeho okolí, mi připadalo jako zázrak. Ve zdecimované Praze by víc než dva legální koncerty nepřežily. Dotáhnout tyhle kapely do Prahy se stalo mým velkým přáním a k mé radosti se to i splnilo. Účinkovaly později na XI. pražských jazzových dnech, z jejichž programu zbylo 19. června1982 jen hraní na parníku, zbytek byl zakázán," doplnil své vzpomínky hudebník.
Záplava originality
"V roce 1985 zrodila brněnská scéna neuvěřitelnou záplavu originálních skupin," přidává své svědectví hudební publicita Josef Vlček.
textyJedu autem do Prahy Jedu autem do Prahy Po Karlově mostě Kostely já nesjíždím Text Tomáše Rusína pro skupinu Podchodem vchod |
Aby mohla kapela "za bolševika" vystupovat jakž takž legálně, musela mít zřizovatele. Tím mohla být jakákoliv společenská organizace od Socialistického svazu mládeže až po hasiče.
"Od ní režim očekával hlavně, že bude bdít nad ideovou čistotou repertoáru a politickou vyspělostí hudebníků," charakterizuje poměry Mikoláš Chadima.
"Pokud tak zřizovatel nečinil, nebo pokud měla kapela nějaký průšvih, bylo organizaci právo zřizovat soubor odebráno," dělí se o své zkušenosti hudebník.
"Že by amatérská kapela mohla hrát něco jiného než tancovačky, s tím systém nepočítal. Koncertní vystupování mělo zřejmě zůstat doménou politicky lépe prověřené a díky systému i lépe vydíratelné profiscény," dodává Chadima.
"Kapely nesměly vystupovat bez razítka, tedy bez zřizovatele, takže jsem je různě sháněla," přidává vzpomínku na obcházení režimních zákazů pořadatelka Lenka Zogatová.
"Existovaly různé spřátelené osoby, například Zuzana Voráčová z Filozofické fakulty tehdejší Univerzity J. E. Purkyně, která mi často pomohla razítkem tamního SSM. Nebo jsme různá vystoupení už provařených kapel směřovali s Petrem Kadličkou Kadlecem do sálů vesnických hospod v okolí Brna," doplňuje obrázek svých metod Zogatová.
Velmi zvláštní Brno
"V Brně bylo možné slyšet drsný androš Odvážných bobříků, jejichž šéfem byl Ivoš Bobr Horák, příchodem klasicky vzdělaného hudebníka Martina Dohnala se obrodil soubor Pro pocit jistoty, který ve své tvorbě spojoval rock se současnou vážnou hudbou," vyjmenovává kapely brněnské alternativy osmdesátých let Petr Hrabalik.
"Bylo možné vidět i podivné party s ještě podivnějšími názvy jako třeba Ještě jsme se nedohodli se zpěvákem Petrem Liškou a textařem i hudebníkem Karlem Davidem, Podchodem vchod a Uzený koleno band, z něhož vyšel Petr Váša, který založil nervně najazzlý beat Z kopce. Študáci z Havířova pod vedením Jiřího Dvořáka dali v Brně vzniknout elektronické odpovědi na Kraftwerk, skupině Třírychlostní Pepíček. Existovala i máničkovská Třetí vlna bavlna označovaná za moravské Talking Heads, Lambrechtův psychometr v čele s básníkem Pavlem Homérem Ambrožem, novou vlnou a ska ovlivněný Klikoroh a Koubkovým akordeonem posílený ponurý sound Nucleusu, v němž hrál na baskytaru organizátor Valných hromad Petr Werner. A samozřejmě existovaly projekty Ostřanského a Václavka jako třeba kapela E s introvertním Vladimírem Kokoljou, původním povoláním výtvarníkem, nebo skupina Dunaj posílená duem Iva Bittová a Pavel Fajt. Ti ve svém samostatném projektu mísili prvky folklóru, vážné hudby a rocku. A nezapomínejme ani na syrového bluesmana Dušana Skálu. Navíc ve druhé polovině osmdesátých let začal člen Klikorohu Stanislav Krčmář těmto podivným kapelám točit na video sice amatérské, ale skvělé klipy, takže dodnes existují nejen audio nahrávky, ale i obrazové svědectví toho, čím Brno tehdy dýchalo a žilo. Brno prostě chtělo být jiné a bylo jiné," pěje chválu na svébytnost brněnské hudební alternativy Hrabalik.
"To nejpodivnější a nejzvláštnější, co se v našem rocku osmdesátých let objevilo, přišlo z Brna, které bylo vůči Praze v jakési permanentní opozici," shrnuje své dojmy publicista.
"Srdce brněnských hudebníků tloukla bezvýhradně pro nekomerční a alternativní projekty. Alternativu tu chápali jako prostor pro tvorbu, která by svobodně vyjádřila jejich postoje k okolní realitě. Docházelo zde k propojení rockových kapel s klasickými hudebníky, s divadelníky, performery, výtvarníky i básníky," zmiňuje další brněnské specifikum Hrabalik.
Co komunismus nevytváří
"Klasický androš (underground -pozn. red.) zastupovali alternativou a jazzrockem nasáklé Spříznění uší a parta z Dolních Kounic Dr. Morgenstern, která se soustředila okolo Petra Kadlece," doplňuje vzpomínky Petr Hrabalik.
Připomíná též další kapely na pomezí alternativy a undergroundu: Hrozně, Karlův skok, Něco co hýbe ušima a jejich odnože jako Frontální porucha, Nemanželská šlechta, Nová páska, Kabaret montér nebo Hlavou dolů.
Dále byla ke slyšení Helmutova stříkačka, výtvarně rozmáchlé popaře Bratrstvo, punkové Zeměžluč a Vzor 60, hardcorová Insania v čele s Polym Pálenským, později přejmenovaná na Skimmed, a také parta "proti všem" Czechcore S. R. K, black metalové brutální těleso Root, Titanic, Kern či Dogma Art či speed metalový Sax z Brna-Popůvek.
"Za asi nejaktivnější osobnost brněnského undergroundu můžeme považovat Petra Cibulku, člena Jazzové sekce, který prostřednictvím svého absolutně nezávislého labelu S. T. C. V., tedy Samizdat, tapes, cassettes, video, dokázal zprostředkovat posluchačům nahrávky androšských, punkových a alternativních kapel, které by se jinak k mnoha lidem vůbec nedostaly," nezapomíná Petr Hrabalik ani na zásluhy kontroverzního brněnského disidenta, který byl za svou činnost několikrát vězněn.
"V Brně se také na konci osmdesátých let objevila samizdatová hudební tiskovina nazvaná Šot, kterou vydával Luboš Vlach," doplňuje vzpomínky na underground Hrabalik.
"Šot se zpočátku věnoval hlavně rockové alternativě s obzvláštním zaměřením na Nicka Cavea, později se přetransformoval na fanzin o převážně punkové a hlavně hardcorové scéně, a to jak zahraniční tak i tuzemské," dodává publicista.
"Alternativní kultura, tak jak ji chápu, je kultura, která je vůči establishmentu v neustálém střehu, a je jedno, jestli to je za bolševika nebo v této době. Je to kultura, která nechce podlehnout svodům toho takzvaného vyššího světa," prohlásil k fenoménu hudební alternativy v dokumentárním seriálu Bigbít skladatel Martin Dohnal z kapely Pro pocit jistoty.
"Tehdy jsem si pod pojmem alternativní kultura jednoduše představoval, že je to přesně ta činnost, která směřuje k vytváření něčeho, co komunismus nevytváří," dodal tamtéž hudebník Petr Váša z kapely Z kopce.
