Jaké květiny pěstujete u sebe doma, také něco exotického?
Dnes už nic moc. Jak s životem přibývá povinností, tak ubývá času na to, co člověka baví. Ale obecně mám spíš pár hrnkových květin, asi šest sukulentů a pak jedno aloe, co mám od dětství jako vzpomínku. Dále tlustici a kaktus po máti.
Druhou botanickou doma tedy nemáte...
Ne, to rozhodně ne. Míval jsem doma kdysi pět set různých vřesů a vřesovců, ještě když jsem byl členem anglické vřesovcové společnosti, a mraky jiných květin. Ale jak říkám, není čas.
Kradou vám návštěvníci květiny?
Byla doba, kdy kromě květin kradli i hadice, postřikovače či kameny, jelikož je máme poměrně specifické, které nejde moc sehnat nebo dost draze. Po instalaci kamer se krádeže stávají minimálně. Také je dnes už spousta kytek dostupná a též ubylo sběratelů. Nemají potřebu krást květiny potupným způsobem s maskou na hlavě a pistolí v ruce, jak s nadsázkou psal Karel Čapek v knize Zahradníkův rok. Kromě babiček, co si někde naškubou, co nemají.
Obrací se na vás například lidé s dotazem ohledně svých květin?
Ročně míváme tak 30 až 50 dotazů. Otázky jsou navíc poměrně specifické, jednou jsem dělal dokonce i posudek pro státní instituci. Hezký příběh byl, když nám pán poslal fotografii asi 60 let starého ibišku, který mu začal chřadnout, ale jako mladý ho dostal ke svatbě a s paní jsou pořád svoji. To jsou příběhy, kdy vám člověk otevře i své srdce a řekne kus svého života. Ale samozřejmě chodí i dotazy typu, že někdo něco snědl – manželka, papoušek… To ale odkazujeme na toxikologické centrum.
Snědl vám někdo rostlinu v samotné botanické?
V zahradě naštěstí ještě nikdo nic. Jednou mě oslovili z Dětské nemocnice, rodina si pořídila v květinářství libavku poléhavou, což je spíše sbírková záležitost a lidé ji moc neznají. Každopádně dítě snědlo její plod a lékaři se rozhodovali, jestli mu vypumpují žaludek, nebo ne. To jsem tam docela letěl. Nakonec jsem naštěstí určil, že tato konkrétní rostlina je z bezpečné čeledi. Příběh byl dramatický, ale s dobrým koncem.
Nádherný výlet v Brně. Kde hledat klid, vodu a tisíce rostlin v srdci města |
V areálu je i meteorologická stanice, k čemu všemu slouží?
Svým způsobem se jedná o výukovou stanici pro studenty příslušných oborů, jelikož součástí zemědělství je i agrometeorologie, což je odvětví, jež se zabývá měřením hodnot podstatných pro pěstování rostlin. Historicky fungovala stanice též jako výzkumná, v okolí bylo několik kruhů z různých povrchů, jako jsou asfalt či hlína, a pro Dopravní podnik města Brna se měřil průběh teplot na jednotlivých površích. Máme dokonce též měřicí kontejner na radiaci, který je součástí celorepublikového měření. Státní ústav pro jadernou bezpečnost tu má zařízení, jež měří okamžitou a týdenní radiaci.
Naměřily přístroje někdy vyšší radiaci, než by měla být?
Ne, díky bohu byly hodnoty vždy standardní. A doufám, že zůstanou.
Trápí botanickou zahradu sucho?
Samozřejmě. To je potřeba zvážnět, roli hraje jednak dostupnost vody, dále stáří technologií jako takových a též stáří rostlin. Když máte strom, který je 50, 70 let starý, tak ho jednoduše nenahradíte. I kdybyste věděli, co místo něj dát, tak efekt velkého vzrostlého stromu není okamžitý. Navíc když nevíte, jestli za tři roky nepřijde škůdce, jenž ho sežere. Krása zahrady je právě v těch letech a čase. Bývalý ředitel, který mě kdysi přijímal, říkával, že pod stoletým stromem i duše pohana pookřeje.
Čím je vlastně zahradnictví jako obor specifické?
Jako všechny obory spojené s přírodou to není o tom, že ve tři hodiny vypnete stroj a jdete domů. Když vidíte, že vám vadne květina, tak nemůžete odejít. Stejně jako si králík na farmě nezajde sám do samoobsluhy pro minerálku a do zelinářství pro mrkev, tak ani květiny se samy o sebe nepostarají. Vydrží sice víc než zvířata, ale ne o moc. Když je pátek odpoledne a nemáte zalitou půlku skleníku, tak ho musíte dozalít. Buď děláte zahradnictví s plnou zodpovědností, nebo nemáte výsledky.
To musí mít dopady i na osobní život...
Je to specifický způsob života, jenž klade jiné nároky na všechny členy rodiny, na partnerku i na děti.
Je nějaká rostlina, kterou byste si chtěl vypěstovat v Brně, ale zatím to kvůli klimatickým podmínkám nejde?
Rád bych si zapěstoval například begonie nebo voskovky. Ale samozřejmě to nechci, jelikož kdyby tu bylo takové klima, tak budeme řešit úplně jiné otázky, co se týče přežití.
Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity
|
Plánujete za svého působení ještě zahradu rozšířit?
Ne že bychom neplánovali, ale momentálně nemáme dostatek lidí a doba není nakloněná botanickým zahradám. Snížení rozpočtu vysokých škol se dotklo i nás a nakupila se k opravám spousta technických a stavebních věcí, které vyžadují mnohamilionové investice. Snažíme se zahradu udržet aspoň v nějaké podobě. Mám hodně plánů, ale je to o penězích. Budeme rádi, když udržíme základní technologie a stavbu.
A kdyby peníze nebyly problém?
Samozřejmě by se opravilo, co je nutné. Jinak místní zahradní architektura sice byla na výši, která je dodneška výrazná – pořád se na ni jezdí dívat lidé ze zahraničí – ale byla poplatná době, kdy se vytvářela. Třeba některé vodní prvky byly vytvořeny s ohledem na to, že byla levná voda za pár haléřů.
Aby zahrada byla nějakou aktuální formou přístupná i běžnému návštěvníkovi, bylo by potřeba vybudovat informační cedule, záchody, prodloužit otevírací dobu... Snažíme se v potu tváře, ale ve stávajícím počtu lidí a při nynějších financích nemáme možnost udělat více.
Součástí zahrady je jedna z největších evropských sbírek orchidejí. V čem je tak speciální?
Je hodně sbírek, které jsou zajímavé, ale pouze z odborného hlediska. Naše je mimo to zajímavá i pro běžné lidi. Orchideje jsou svým způsobem exotické, dovezené z krajin, kam se česká noha běžně nedostane. Navíc jedna věc je květiny dovézt a druhá je vypěstovat a udržet.
Zvlášť když se jedná o tak rozsáhlou sbírku.
Sbírka většinou stojí a padá na konkrétním člověku. Těch, kteří jsou schopni ji v takovém rozsahu převzít, co se týče odborného i sociálního hlediska, je hrozně málo. Zřizovatelé zároveň nemívají pochopení pro to, že se nástupce musí několik let zaučovat a vychovávat. Zahrady tak balancují doslova na ostří žiletky, kdy sbírky, které se budovaly desítky let, nemusí během krátké doby existovat. Do mezinárodní úrovně tu naši rozvinula Jarmila Matoušková, jež se už jako studentka chodila do sbírky i do začínající laboratoře učit. Od ní sbírku několik let přebírala Anna Buchtová, která se ale blíží důchodovému věku, což by mohl být problém. Nyní máme to štěstí, že nám sbírku přebírá Karel Hajda.
OBRAZEM: V Brně se rozevřely květy orchidejí |
Kolik orchidejí ve sbírce máte?
Dva tisíce druhů, které se nacházejí v přírodě a tři tisíce rostlin, jež byly vyšlechtěny člověkem a v přírodě je nenajdete.
Trápí zahradu například myši nebo nějací parazité?
Myši jsou to nejmenší. Jedna věc je umění, jak se o rostliny starat, ale tak třetina úspěchu je fytopatologie. Musíte vědět a neustále sledovat, jestli jsou květiny zdravé a čím je případně ošetřit. Většinou se jedná o takové hrozně maličké potvory od virů přes bakterie po houby. Navíc ve sklenících se kvůli tomu, že se jedná o poměrně uzavřené prostředí bez přirozených nepřátel daných škůdců, rychle šíří. Ideální je mít při tak velké instituci fytopatologa, který určí, jak se případný nepřítel jmenuje.
Jaká je vaše oblíbená květina?
Obecně bych řekl, že jde o květiny, k nimž má člověk nějaké vzpomínky nebo vztah. Mám třeba rád jeden plectranthus, který jsem pořídil od dnes již kamaráda na výstavě ve Vídni. Nebo mám rád obyčejné kopretiny, protože mi připomínají dětství a vysočinské louky v jednoduché kráse a dětské bezstarostnosti.
