„To představení je poctou Jiříkovi Pecovi, se kterým jsme hráli na Provázku a potom dál a dál. Je poctou jeho nadání, chuti žít, smát se, prožívat vše naplno, bojovně a úsměvně,“ vyznal se Polívka, jenž hru nejen napsal, ale i zrežíroval. A také si svěřil roli Jiřího Pechy.
Bolka hraje jeho nejstarší syn Vladimír. „Mám teď dvě veliké radosti. Jednou je má holčička Rozálie Charlotte. A druhou, že si s tátou můžu zahrát svého tátu a ještě hrát s Pecou, kterého hraje táta,“ říká šestatřicetiletý herec, jenž se s otcem už pár let potkává na jevišti ve hře DNA.
„S tátou se nám spolu hraje náramně. A představení Anděl v lihu má nápad i obrovský humor,“ popisuje Vladimír s tím, že na roli Bolka se „nechtěně připravoval 36 let“.
Byl jsi čertovský anděl a andělský čert, loučil se Polívka s Pechou |
Třetím Polívkou na jevišti je Jan, dvaadvacetiletý posluchač herectví na JAMU. „Táta bude vždycky tata. On mě nerežíruje, ale navrhuje nejlepší řešení. Já provokuju, jdu do kontra, ale zjišťuju, že nejlepší řešení to je,“ přibližuje práci pod režijním vedením otce, jehož podoba s ním je nepřehlédnutelná.
Herecký debut pak prožívá devatenáctiletý František. „Jsem rád, že můžu být s tátou a s bráchama. Navedou mě, kam je potřeba,“ nastiňuje nejmladší z rodu s tím, že také on má pocit, že se na roli připravoval celý svůj dosavadní život.
„Je to opravdu zdařilý debut. Mám takové tušení, že i František bude hercem, a zdařilým hercem,“ míní dramaturg Anděla v lihu Petr Oslzlý, jeden ze spoluzakladatelů Divadla Husa na provázku.
Stejně tě nevezmou. Samorost Pecha bavil generace, handicapu navzdory |
„Pro mě je to návrat do životní řeky. Ještě pod hlavičkou Provázku jsem s ním dělal všechny autorské inscenace. Je to hra zároveň autobiografická, i když to není životopisná inscenace,“ popisuje Oslzlý s tím, že Polívkovi na jevišti sice nemají červené nosy, ale je to klauniáda.
„Bolek s Pecou byli skvělými tvůrčími a hereckými partnery, zároveň přáteli na život a na smrti. Tvůrčím motorem byl samozřejmě Bolek, ale nikdy se nad Pecu nepovyšoval a už vůbec jej neupozaďoval,“ dodává.
Jiří Pecha zemřel před sedmi lety, Jan a František si jej pamatují jako strejdu, který je z legrace děsil. „Když k nám přišel, první, co udělal, tak vyndal zuby a strašil nás. Pak je nandal zpátky,“ vzpomíná František a Jan souhlasně přikyvuje. To nejstarší Vladimír má jiné vzpomínky. „Bohužel a bohudík si pamatuju všechno,“ směje se.
Anděla v lihu čeká v únoru ještě pražská premiéra v Divadle Bez zábradlí, které je od letoška partnerem Divadla Bolka Polívky. Scény propojené jmény spolužáků z JAMU Karla Heřmánka a Bolka Polívky nebudou měnit jen svá jeviště při hostování, ale každou z připravovaných inscenací čekají také dvě premiéry – vždy v Brně i Praze.
