1 Janáčkova akademie múzických umění
Z Vizovic se Bolek Polívka přestěhoval do Brna, kde se vrhl na studium činoherního herectví. JAMU ukončil v roce 1971 absolventskou rolí ve Smočkově hře, k níž se později ještě několikrát vrátil, Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Jeho vrstevníky na škole byli Jiří Bartoška, Eliška Balzerová, Karel Heřmánek, Jana Švandová nebo Miroslav Donutil.
„Hodně mě toho naučil. Na Janáčkově akademii múzických umění mě po dva roky učil klauniádu a pantomimu, pro mě je to pan profesor,“ říká herec a moderátor Zdeněk Junák, který byl Polívkovým spolužákem.
Už tehdy se Polívka profiloval jako klaun. Uvedl tu například svou první autorskou celovečerní klauniádu Metamorfózy a vize Strýca Macalíka (pantomima pro dva mimy a jednu postel) pod pedagogickým vedením Jiřiny Ryšánkové. V dalších letech ji dopracoval a uváděl v Divadle Husa na provázku jako Strašidýlka.
2 Divadlo Husa na provázku
Divadelní počátky Bolka Polívky se pojí s tehdy ještě amatérským Divadlem Husa na provázku. Ve sdružení amatérských herců a studentů divadelních škol hrál už od třetího ročníku JAMU. Činohru později doplnil i pantomimou a režií. Byl u toho, i když se divadlo zprofesionalizovalo a stalo se trnem v oku tehdejší moci.
Jak Bolek Polívka řekl loni pro televizní pořad Artefakta, herci měli obrovskou chuť po svobodě a divadlo bylo prostředkem, jak se vyjadřovat i proti režimu. „Měli jsme pocit misionářství a i jakéhosi spiklenectví. Není náhodou, že revoluce proběhla v divadlech,“ řekl o scéně, kde navázal řadu přátelství, včetně toho životního s letos zesnulým Jiřím Pechou.
3 Divadlo Bolka Polívky
Přes čtvrt století je ale principálem vlastního Divadla Bolka Polívky. Dává mu to svobodu zvát si spolupracovníky podle vlastního výběru. Odpadá také nejistota, jaké role jako herec dostane, zda bude Donem Quijotem, anebo Sanchem Panzou.
„Hodně často se nám hercům stává, že zrovna nehrajeme to, co bychom chtěli hrát. A tím, že se člověk stane principálem, tak může víc rozhodovat o svém osudu,“ uvedl. Zdůraznil také nenapodobitelnou radost spojenou s tím, jak z autorského, třeba i klopotně napsaného textu vzniká představení, tedy jak se „z ničeho rodí něco“.
4 Jakubské náměstí
Dá se nazvat domovským náměstím Bolka Polívky. Už proto, že tu sídlí jeho divadlo s klubem. Obklopují ho kavárničky, restaurace a hospody, kde u sklenky vína nebo u kávy lidé mohou na zahrádce vidět i slavného herce v charakteristickém klobouku.
Právě na „Jakubáku“ se vždy 1. dubna koná jarní happening na oslavu Dne klaunů, který organizuje Divadlo Bolka Polívky a kde nesmí chybět ani principál.
5 Městské divadlo
Jako herec velkých shakespearovských rolí se Polívka představil hlavně díky Městskému divadlu Brno. „Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu hrát krále Leara nebo Šajloka,“ říká. „Nejkrásnější zjištění je to, že stačí ty blankversy, verše, věty, metafory a to krásné, co v Shakespearovi je, jenom říkat. Že člověk u toho moc nemusí nic dalšího vyvádět,“ podotkl.
Co se dozvěděl o Shakespearovi při zkouškách od režiséra Stanislava Moši a dramaturga Jiřího Záviše, prý nakonec vytěžil ve vlastní hře o vztazích mezi otci a syny. „Kdybych nehrál Shakespeara, tak by zcela jistě nebyl Šašek a syn,“ uvedl Polívka, který na pódium přizval i svého syna Vladimíra.
6 Hala Vodova a Manéž
Populární show Manéž se objevila na televizních obrazovkách poprvé v roce 1987. Mezi první hosty, které si Polívka pozval, patřili Milan Lasica, Hana Hegerová anebo Miroslav Horníček.
Ve spolupráci s brněnským studiem České televize se poslední díly Manéže točí ve sportovní hale Vodova. „Nevíme, jestli budeme dělat ještě další. Máme dobrou sledovanost a ohlasy, které ale asi nedolehnou k uším těch, co rozhodují. Jsem připraven ještě několik Manéží natočit, protože nápady jsou pořád,“ prohlásil Polívka.
7 Česká a brněnské hotely
Brno proslavil Bolek Polívka na filmovém plátně nesmrtelnou komedií Dědictví aneb Kurvahošigutntág o životě pijana, který nečekaně přijde k milionům. Na České ulici se točila slavná scéna s Karlem Gottem, v níž se Bohuš podivuje: „Já ťa znám, ty mňa neznáš?“
Scéna vznikla na základě Polívkovy osobní zkušenosti, kdy na něj opilec na ulici volal: „Poli, toto všecko je moje! Já si ťa najdu třeba v Paříži! Taxálem dojedu.“
Hotel Slavia, před kterým Bolek Polívka coby Bohuš plísnil číšníka, se od doby filmování zvenčí příliš nezměnil. A nezapomenutelná hláška o tom, co Bohuš nikdy neviděl na Ivaně Chýlkové, rozesmála personál hotelu International.
8 Poslední leč
Divadelní klub vznikl ve stejné budově jako Divadlo Bolka Polívky v roce 1993 a neodmyslitelně k němu patří. Scházejí se zde umělci, brněnské osobnosti z nejrůznějších oblastí i muzikanti – třeba hudebníci z Garáže nebo ze Tří sester či David Koller. A rád sem zavítá i Bolek Polívka.
Vnitřek s loveckými trofejemi a náladou je inspirovaný legendárním představením Poslední leč, kde exceloval Bolek Polívka s Jiřím Pechou. „Interiér vymysleli Bolek spolu se scenáristou Jaroslavem Milfajtem, kteří si tím splnili sen o tom, jak by takový divadelní klub měl vypadat. Je přátelský a neformální, a proto se k nám lidé rádi vracejí. Za 26 let se stal legendou mezi brněnskými podniky a figuruje i v televizním dokumentu o nich,“ sděluje Vladimíra Horáčková, která od začátku klub provozuje a je také dlouholetou kamarádkou Bolka Polívky.
Podle ní klub prožil i krušné časy, když si lidé v okolí stěžovali na hluk. „Krásné je, že se klubu Bolek vždycky zastává, a dokonce se jím inspiroval při tvorbě scény ve své poslední hře Klíště, kterou napsal právě k poctě Jiřího Pechy,“ poznamenala Horáčková.
9 Dominikánské náměstí
Chvíli po svatbě s francouzskou herečkou Chantal Poullain se manželé Polívkovi přestěhovali na náměstí Družby národů do Brna. „Když došlo k našemu rozkolu, tak to přejmenovali na Dominikánské náměstí,“ poznamenal před pěti lety Polívka na jednom ze společných setkání s bývalou manželkou.
Chantal Poullain v knize, která vyšla právě u příležitosti sedmdesátin legendárního herce, zavzpomínala, jak se v Brně dokázali pohádat. „Někdy to u nás byla velká Itálie. Když jsme se s Bolkem pohádali, zabouchla jsem za sebou dveře. Mobily neexistovaly, chodila jsem po Dominikánském náměstí, neměla jsem peníze, platební karty nebyly. Ale všechno bylo zamčené. Dokonce i kostel. Tak jsem se musela vrátit, Bolek seděl klidně doma. Věděl, že se vrátím,“ uvedla herečka, s níž má Polívka syna Vladimíra. Manželství jim vydrželo patnáct let.
10 Olšany
A to už vyrážíme mimo Brno. Se třemi nejmladšími dětmi, Janem, Františkem a Marianou, a s partnerkou Marcelou žije Polívka v Olšanech v chatové oblasti. V předchozích dnech tam měl ale zakázáno chodit, protože mu přátelé a příbuzní chystali velkou oslavu.
Pozvání dostala i tamní starostka Dana Křížová, která rodinu potkává. „Bolek Polívka je skvělý herec, mám moc ráda jeho filmy a představení. Ať už tam hraje sám nebo i se synem Vladimírem. Ať se mu jen a jen daří,“ popřála Křížová.
Nejstarší Polívkův syn Vladimír si v Olšanech také koupil dům, a to poté, co jeho otec v roce 2014 přišel o velkou farmu, kterou provozoval.
Co řekli brněnští kolegové o Bolku Polívkovi
|
