Fredy Peréz Esteban, původně vyučený automechanik, vždy toužil mít svou vlastní restauraci. I když to sám nikdy nečekal, jeho přání se stalo skutečností a dnes se svou manželkou Monikou vlastní oblíbené bistro Fredy’s v Břeclavi. „Jsem rád, že můžu v Česku představit pravou chuť latinskoamerické kuchyně,“ říká usměvavý Guatemalec.
Estebanovi se poznali v Americe, konkrétně v Santa Fe, hlavním městě Nového Mexika. „Pracovali jsme spolu v japonské restauraci, Fredy tam dělal kuchaře. Nikdy jsme si sebe navzájem moc nevšímali, až jsem mu jednou prodávala svoje auto a v ten moment mezi námi přeskočila jiskra,“ vzpomíná Monika.
Od vyprávění příběhu musí ale na chvilku odběhnout pomoct manželovi s přípravou jídla. Je totiž poledne a v bistru se začínají tvořit fronty. Zákazníci mají kromě klasiky, jako jsou tacos, nachos nebo burritos, na výběr i z pestré nabídky autentických jídel přímo z Guatemaly.
„Recepty, podle kterých vařím, jsou mých rodičů. Často si spolu voláme, dokonce se s nimi radím, jak mám některá jídla připravovat,“ říká kuchař. Do Guatemaly se i několikrát vrátil, další návštěvu plánuje stihnout v příštím roce.
Fredy odešel do USA za prací ve dvaceti letech a pouze s batohem na zádech. Kontakt s rodinou ale neztratil. Jak sám popisuje, život ve Spojených státech není pro přistěhovalce z Latinské Ameriky jednoduchý.
„Američané mají vůči imigrantům pořád velké předsudky. Podmínky pro pracovníky z Jižní Ameriky nejsou stejné jako například pro Evropany a otevřít si restauraci ve Státech by pro mě bylo složitější než pro ostatní,“ vysvětluje. Za 14 let v Novém Mexiku vystřídal mnoho zaměstnání a bylo to právě vaření, co mu přirostlo k srdci.
Bistro v novinovém stánku
Monika přijela do Ameriky ve dvaceti letech jako turistka, Santa Fe se jí zalíbilo a rozhodla se v něm chvíli zůstat. Chvíle se protáhla na několik let a manželům se mezitím narodila dnes už jedenáctiletá dcera. Život v USA však pro rodinu nebyl ideální, a tak se postupem času rozhodli přestěhovat do Česka.
„V Americe neměl ani jeden z nás příbuzné, hlavně kvůli dceři je pro nás lepší žít v České republice. Do Guatemaly jsme kvůli tamější úrovni školství nechtěli, nedokážeme si představit vychovávat tam dítě,“ vysvětluje pár. V Břeclavi, rodném městě Moniky, žijí teď už čtvrtým rokem. Skoro stejně dlouho funguje i jejich bistro.
Začátky byly, jak už to chodí, náročné. „Fredy chtěl původně koupit food truck, ale v Česku jsou docela drahé a je na ně potřeba speciální licence. K prostoru, kde bistro začínalo, jsme se dostali díky kamarádům. Manžel jim uvařil na oslavě a oni byli z jídla tak nadšení, že nám pomohli sehnat malý stánek v centru Břeclavi,“ vypráví Monika.
A tak bistro odstartovalo. V kiosku, kde se dřív prodávaly noviny a cigarety.
„První měsíce byly nejhorší. Všechny pokrmy jsme připravovali úplně od základu, a jak jsme na zdlouhavý proces nebyli zvyklí, strávili jsme chystáním spoustu času. Pamatuji si, jak jsme se vraceli domů o půlnoci a ještě jsme museli jít strouhat sýr,“ říká Fredy. Jak Estebanovi sami říkají, často přemýšleli, že skončí. „Nikdy jsem tak dlouho a těžce za tak málo peněz nepracovala,“ dodává se smíchem Monika.
Z bistra restaurace. Díky Gastromapě
Bistru se ale zablýsklo na lepší časy. Speciality latinskoamerické kuchyně zaujaly Lukáše Hejlíka, autora kulinářského cestopisu Gastromapa. „Přesně si vybavuji den, kdy k nám přišel. Hrozně sněžilo a my jsme chtěli zavřít dřív. Jsem ráda, že jsme to neudělali,“ přiznává manželka kuchaře. Hejlíkovi se Fredy’s zalíbilo, a tak jej zařadil mezi další podniky na Gastromapě. Stánek se stal populární nejen v Břeclavi, ale i v okolí.
Úspěch guatemalské kuchyně dovolil manželům přesunout bistro do větších prostor. U jídla teď mohou zákazníci posedět a restaurace je vybavená i barem. „Sehnali jsme i mexického dodavatele, který k nám každý týden přiváží čerstvé suroviny. Bereme od něj například tortilly nebo chilli papričky,“ popisuje Monika fungování podniku. V budoucnu plánují otevřít pobočku v Brně.
„Díky kuchyni jsme si do Česka přivezli kousek Nového Mexika,“ říkají manželé. Na život v Americe často vzpomínají, stěhovat se ale nechtějí. „V Česku jsme spokojení. Všichni jsou k nám milí a přátelští. Možná je to tím, že žijeme na jižní Moravě, kde je mentalita trošku jiná než ve zbytku republiky. Jediné, na co jsme si doteď nezvykli, je česká kuchyně,“ svěřují se Estebanovi.
Jídlo se prolíná celým jejich životním příběhem, a tak není překvapivé, že jim z USA nejvíce chybí speciální odrůda zeleného chilli s názvem Hatch. „Samozřejmě se mi stýská po kamarádech a krásné krajině, ale Hatch je opravdu dobré a je škoda, že ho v Česku nemáme,“ směje se Monika. „Koupili jsme si ale semínka papriček a už je pěstujeme na zahradě,“ dodává spokojený Fredy.
