|„V roce 1945 při osidlování pohraničí bylo v obci Březí zabaveno asi pět kilogramů zlata a dosud nezjištěné množství stříbra, které osídlenci nalezli při osazování usedlostí po Němcích. Toto zlato bylo rozkradeno tehdejším komisařem Hladíkem, který spolu s učitelem Machem, tehdejším tajemníkem Polcarem a Harcubou, rozdělili mezi sebe. Hladík byl v té době nejlepším přítelem Fišera, na kterého je podezření, že dostal také část zlata,“ stojí černé na bílém vyťukané psacím strojem.
Nejde však o úryvek historického románu, ale o sken spisu na jméno Karel Fišer z Archivu bezpečnostních složek (ABS).
Podle tohoto textu se v Březí nedaleko Mikulova před více než sedmdesáti lety po nemalém množství zlata a stříbra slehla zem. Jak k tomu všemu došlo doopravdy? To prozatím není jisté. Záhadný rozebraný „poklad“ je tak nyní předmětem dalšího historického zkoumání.
Do toho se zapojil Pavel Mašek, který je zároveň autorem webu o historii Prátlsbrunu (německy Bratelsbrunn), jak bylo Březí do roku 1950 pojmenované. Internetové stránky o bouřlivé minulosti obce se před časem rozhodl darovat Regionálnímu muzeu v Mikulově a jejich garantem je tak nyní zaměstnanec muzea a etnograf Josef Šuba. „Mašek se pustil do pátrání, aby získal o celém případu více informací, a rozeslal dotazy do archivů,“ přibližuje Šuba.
Poté, co Mašek nedávno v Archivu bezpečnostních složek pozoruhodné materiály nalezl, zveřejnil výzvu k pomoci při pátrání i na mikulovské facebookové skupině zabývající se proměnami města.
„Nehledal jsem cíleně. Můj zdroj mě upozornil, že se objevily nové archivní zdroje o Prátlsbrunu a archiv tyto informace schraňuje. Část těchto materiálů jsem přečetl, některé už možná ani neexistují, mohly být skartovány,“ popisuje Mašek. Nyní prosí ostatní místní o bližší informace i za cenu, že by chtěli zůstat v anonymitě. „Možná se v Mikulově někdo něco doslechl. Uvítáme buď potvrzení, anebo i vyvrácení,“ říká.
Strážmistr chystal výslech
Na výzvu na Facebooku se mu zatím nikdo neozval. „Upřímně, moc jsem to nečekal,“ diví se dosavadní nulové reakci. Rozhodl se tedy oslovit některé lidi, kteří jsou s Prátlsbrunem a jeho historií spjatí. „Od jednoho z nich jsem už odpověď dostal. Ten se domnívá, že zlato mohli místní sesbírat z několika různých usedlostí a statků, nebo ho vykopat ze země, kde mohlo být ukryté před Rudou armádou,“ odtajňuje Mašek.
Odpověď jeho zdroje tedy nenaznačuje, že by místní ukradli takové množství zlata jedné konkrétní osobě. Na ostatní reakce zatím čeká. „Otázkou je, jestli se k této části historie chce někdo vracet,“ připouští.
Víte o pokladu?Pokud máte informace, jež by mohly badatelům pomoci, můžete se obrátit na Josefa Šubu z Regionálního muzea v Mikulově: suba@rmm.cz, telefon 727 955 992. |
Podle jeho slov neřešilo zmizení pokladu v minulosti pouze město Mikulov, ale i tehdejší Státní bezpečnost (StB). To dokazuje i spis samotný. Karla Fišera, který v Březí dříve pobýval, chtěl totiž navštívit v obci Ivaň v listopadu 1952 místní strážmistr Josef Chytrý.
„Navštívím jmenovaného v jeho bytě za účelem rozmluvy, neboť tento mě zná ještě z doby jeho pobytu v Březí, přičemž jej vyzvu na procházku vesnicí, kde bude připraveno vozidlo a tohoto pak odvezu na zdejší oddělení,“ plánoval si koncem října téhož roku Chytrý, který chtěl Fišera odvézt na stanici StB.
Tam ho měl vyslechnout, přičemž hned první bod se měl týkat právě rozkradení zlata. „Po příjezdu provedu se jmenovaným hloubkový výslech za přítomnosti náčelníka, a to v následujících bodech: Co je mu známo o rozkrádání zlata v roce 1945 v Březí a kdo se na tomto podílel,“ psal Chytrý a pokračoval dalšími body výslechu. Dále v plánu takzvaného „zavázání“ uvedl, že Fišerovi nabídne spolupráci s StB.
„StB zjistila, že má Fišer možná ‚škraloup‘, a krásně naplánovala, jak na něj zatlačit tak, aby ho přiměla ke spolupráci. Jakoukoliv chybu dokázala StB obratně využívat ke svému prospěchu,“ vysvětluje Mašek.
Rozhodl se tedy požádat Archiv bezpečnostních složek, který by mohl mít k dispozici více informací. Samotný výslech Fišera, jenž se měl podle plánu uskutečnit, totiž součástí spisu není. „Mou žádostí se budou zabývat, jejich odpověď může trvat několik týdnů. Hledal jsem ještě v Národním archivu, ale tam jsem neuspěl,“ přibližuje své dosavadní pátrání.
Krutý život v pohraničí
Prátlsbrun měl ve 30. letech 20. století přes 1 700 obyvatel, z toho zhruba 1 500 Němců. „Po odsunu obyvatel německého původu zbylo Němců sedm. V jednom bodě tedy přestala obec existovat a pak do ní přicházeli noví osídlenci. Možná proto se o tom lidé nechtějí moc bavit,“ přemítá Mašek.
Z jiných materiálů totiž ví, že mezi obyvateli panovaly nesrovnalosti. „Lidé zde na sebe podávali trestní oznámení, byl to boj o majetek. Někteří členové domácnosti se vydědili, vztahy byly komplikované. Už po 40. letech byly hranice hlídané, lidé s jinými politickými názory, věřící či vzdělanci byli vystěhováni. Pohraniční vesnice byly kruté,“ říká Mašek.
Podle historika Tomáše Dvořáka z Masarykovy univerzity, který se zabývá dějinami po druhé světové válce a specializuje se právě na problematiku odsunu Němců a osidlování pohraničí, zapadá tento případ do obrazu dění tehdejší doby. Tento konkrétní příběh však nezná.
Majetek a zejména cennosti měly být podle jeho slov po válce zajištěny a sepsány. „Podávala se k tomu různá hlášení, ze kterých je patrné, že k odcizování a kořistění majetku v nepřehledné situaci běžně docházelo,“ vysvětluje historik. Otázkou je podle něj původ takového množství zlata, o němž dokument pojednává.
Pět kilo vzácného kovu mělo dříve a stále má velkou hodnotu. Podle ryzosti by se jeho cena mohla vyšplhat až na více než šest milionů korun.
