Slunce pálí a na poli kousek od Znojma se na první pohled nehne ani zrnko prachu. Výzkumníci se před sluneční výhní schovávají pod šedými plátěnými přístřešky. O kousek dál zase přesýpají suchou hlínu přes dřevěná síta přímo do koleček, od kterých se zvedají štiplavá oblaka prachu.
Pod kopcem tu výzkumníci klečí ve vyschlém štěrkopísku, který ztvrdl na kámen. „Těžíme tu beton v podstatě. Bojujeme o každý centimetr,“ popisuje s úsměvem, ale viditelně unavený technik a student archeologie Viktor Hvozda. Zaschlou zeminu musí výzkumníci dokonce kropit vodou, aby ji vůbec mohli odhrabávat.
Jsme na lokalitě, které se už po desetiletí říká Amerika. Dlouho tu byl jen les, vykáceli ho po roce 1913. Lidé tohle místo podle vedoucího výzkumu, archeologa Petra Tótha, vnímali jako novou zemi, a tak dostalo své specifické jméno. Dnes tu tým z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity přepisuje dějiny. Nálezy totiž ukazují na období kolem roku 5 400 před naším letopočtem.
Samotnému kopání na poli předcházela mravenčí práce. Od roku 2018 archeologové prozkoumali ohromnou plochu 1 700 hektarů. Tam, kde na povrchu nacházeli střepy, nastoupily geofyzikální přístroje. Skenování země ukázalo překvapivý obraz, pod nenápadným polem se skrývají půdorysy desítek pravěkých staveb.
Archeologický výzkum na lokalitě Amerika u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku, kde vědci z Masarykovy univerzity odkrývají pozůstatky neolitické osady z doby prvních zemědělců. (3. srpna 2026)
Zatímco na sousední, světově proslulé lokalitě Sutny, známé objevem pravěkého rondelu, nálezy ze země doslova vyskakovaly samy, Amerika je pro archeology nepoměrně náročnější. Domy tu totiž nejsou vidět. Badatelé se tak orientují jen podle drobných nuancí v barvě hlíny, kterou pečlivě odškrabávají malými motyčkami a zednickými lžícemi.
„Na Sutnách je spraš, tam je všechno černé ve žlutém. Tady nám kyselé písčité podloží organiku víceméně sežralo. K tomu se přidala eroze a hluboká orba, chybí nám tu možná až metr původní půdy,“ vysvětluje archeolog Jiří Najberk.
Zbytky dlouhých domů tak výzkumníci odhadují spíše podle nepatrných změn ve složení písku a kamínků. Nekopou proto přímo v půdorysech staveb, ale pátrají v takzvaných exploatačních jámách podél domů. Z těch dávní obyvatelé těžili hlínu na stavbu a následně je využívali jako smetiště. Právě tam se dnes skrývá nejvíce artefaktů.
Půl roku zimy a žádní boháči
Ačkoliv stěny staveb dávno zmizely, to, co po prvních zemědělcích zbylo, má nevyčíslitelnou hodnotu. Šlo o obrovskou usazenou komunitu. Geofyzikální průzkum odhalil, že na místě mohlo stát čtyřicet až padesát masivních domů. Podobné stavby se v této době stavěly napříč celou Evropou, od našeho území až po Francii.
Délka domů dosahovala až čtyřiceti metrů, šířka zhruba šesti. „Předpokládá se, že až půl roku se v nich muselo topit, aby se tam dalo vůbec fungovat. Následně se tam odehrávaly všechny činnosti, lidé tam spali, připravovali potravu, ale také vyráběli textil,“ popisuje Tóth multifunkční pojetí tehdejšího bydlení.
Archeologové běžně nacházejí v prachu pole takzvanou mazanici, zdánlivě neforemné kusy hlíny, které byly původně omítkou stěn. Když dům vyhořel, hlína se vypálila do tvrdosti a podoby dnešní cihly.
Studenti archeologie našli pravěký hrob dítěte, prozkoumají DNA i nemoci |
Desítky let se v archeologii tradovalo, že kdo měl v pravěku větší dům, měl i větší moc a bohatství. Výzkum z Těšetic, podpořený rozsáhlým projektem RES-HUM, ale tento mýtus vyvrací. Neolitická společnost byla komplexní, ale překvapivě rovnostářská. Rozdíly ve velikosti domů podle vědců neznamenaly sociální nerovnost, ale spíše odlišnou organizaci komunity.
Kdo tedy obrovské, až čtyřicetimetrové stavby obýval? Podle badatelů se nabízí hned několik scénářů fungování tehdejší společnosti. „Jeden z modelů hovoří o tom, že dům byl vícegenerační. To znamená, že tam žili děti, rodiče i prarodiče,“ vysvětluje Peter Tóth.
Další varianty ale ukazují na podstatně jiné uspořádání, než na jaké jsme dnes zvyklí. Archeologové nevylučují ani teorii, že rodina mohla fungovat na principu, kdy dům obýval muž s více partnerkami nebo naopak žena s více partnery.
Archeologický výzkum na lokalitě Amerika u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku, kde vědci z Masarykovy univerzity odkrývají pozůstatky neolitické osady z doby prvních zemědělců. (3. srpna 2026)
K přípravě jídel sloužily kamenné nástroje, které badatelé na místě mezi hroudami písku rovněž nacházejí. Z pěstované pšenice jednozrnky a dvojzrnky se na mlecích kamenech drtila mouka na kaše či placky. Štípané kameny pak plnily funkci pracovních nástrojů pro řezání masa nebo opracování dřeva – a v případě konfliktů mohly posloužit i jako zbraně.
Proč ale lidé takto rozsáhlou a fungující osadu opustili a přesunuli se na nedaleké Sutny? I na to už badatelé mají pracovní teorii. „Abyste někde mohli žít, potřebujete vodu. Vedle osady byla velká terasa a pod ní potok. Je možné, že tento vodní zdroj vyschl a komunita se zkrátka musela přesunout tam, kde voda byla,“ nastiňuje jednu z hypotéz Tóth.
Z prachu pole do čistého depozitáře
Samotný objev pravěkých střepů na poli je jen zlomkem archeologické práce. Jeho velká část se bude odehrávat v nově zrekonstruovaném depozitáři, do kterého se přesouváme z rozpáleného pole.
Uvnitř rozlehlé budovy vládne chládek a ticho. Kontrast s prašným venkovním prostředím nemůže být větší. V hale se tyčí dlouhé řady moderních modrých a tyrkysových posuvných regálů, ve kterých odpočívají tisíce krabic.
Archeologický výzkum na lokalitě Amerika u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku, kde vědci z Masarykovy univerzity odkrývají pozůstatky neolitické osady z doby prvních zemědělců. (3. srpna 2026)
„Kapacita depozitáře je zhruba čtyřicet tisíc krabic, momentálně jich tu máme asi deset tisíc. Jsou to nálezy ze šedesáti let výzkumů u nás v Těšeticích a také na Pohansku,“ ukazuje Tóth na police ukrývající keramiku, zvířecí kosti, kamenné nástroje či vzácné hliněné sošky žen. „Stěhování veškerých vzorků nám trvalo zhruba dva roky,“ dodává.
Dávné svatyně i památka na syna. Také jih Moravy má své tajemné kameny |
Zázemí se posunulo na zcela novou úroveň. Jak sami archeologové přiznávají, ještě nedávno fungovali v Těšeticích v „bojových podmínkách“. Tato první etapa modernizace vyšla na 20,59 milionu korun. Většinu, zhruba 17,8 milionu, zaplatila filozofická fakulta, zbytek pokryl projekt RES-HUM. Letos by se měla dokončit druhá etapa zaměřená na pracovny a studovny, v příštím roce vzniknou za dalších 32 milionů korun nové laboratoře a v plánu jsou i venkovní úpravy.
I v archeologii je voda potřeba
Aby z vyprahlé země dostali vědci maximum informací, odebírají desítky litrů hlíny, kterou takzvaně plaví. Díky novému přístupu ke stálému přívodu vody se jim tak daří zachraňovat miniaturní objevy.
Na stolech osychají na plastových tácech drobné roztříděné hromádky podložené evidenčními štítky. Když výzkumníci otevřou dveře do další místnosti, odhalí umývárnu na vzorky. Systémy plaviček vycházející z oxfordských a švýcarských postupů dokážou z hlíny oddělit i milimetrová spálená semínka nebo drobné kosterní fragmenty.
Archeologický výzkum na lokalitě Amerika u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku, kde vědci z Masarykovy univerzity odkrývají pozůstatky neolitické osady z doby prvních zemědělců. (3. srpna 2026)
Oxfordský systém je klasické zařízení pro suché prostředí, nádrž s kontinuálním přívodem vody, ve které se rozplaví sediment. „Lehčí organické zbytky, jako jsou semena, uhlíky nebo drobné fragmenty rostlin, vyplavou na hladinu a zachytí se na jemných sítech, zatímco těžší frakce, například kamenné úštěpy či drobná keramika, klesne ke dnu,“ popisuje u nákresu plaviček Tóth.
Metoda zvyšuje výtěžnost drobných nálezů nezbytných pro archeobotanické analýzy. Naproti tomu švýcarský systém využívá mokré prosévání pod stálým proudem vody. Je ideální na vzorky, které jsou už vlhké, a proto by na hladinu nevyplavaly. Materiál se rovnou šetrně třídí na na sebe navazujících sítech s různou velikostí ok.
Nálezce Hedviky objevil další venuši. Dostala jméno Johanka |
Právě voda je ale na jižní Moravě stále vzácnější. Na plavení vzorků jsou přitom potřeba stovky litrů. „Proto tu máme unikátní čističku, která v podstatě nemá v Evropě obdoby,“ ukazuje s hrdostí Tóth. Špinavá voda plná bahna nezmizí v kanálu, ale natáhne se do odstředivého hydrocyklonu.
Ten pomocí fyziky odstraní nejtěžší částice, následně tekutina proteče soustavou nádrží a jemnými filtry. Jakmile se vydezinfikuje, čerpadlo ji v uzavřeném okruhu vžene zpět do plavičky. Archeolog dodává, že návrhy této čističky dělala firma, která navrhuje automyčky.
Zkoumání lokality Amerika je teprve na začátku. Výzkumníci budou bojovat se ztvrdlým pískem ještě minimálně rok či dva. Výsledkem ale bude dosud nejpřesnější obraz o tom, jak na našem území vypadal úsvit lidské civilizace, mnohem dříve, než na sousedních Sutnách vyrostl slavný rondel.
