Výsledky výzkumu, který založili její předchůdci už v 60. a 70. letech minulého století, teď vložila do knihy Rostliny a výživa velkomoravských Mikulčic.
Co zkoumá archeobotanika?
Je to odvětví, které se zabývá rostlinnými zbytky. Mohou to být semena, uhlíky, listy či rašeliniště, které se zachovaly v sedimentech a mají nějakou souvislost s lidskou činností. Nejstarší rostlinné zbytky máme už z paleolitu. Od neolitu pak zkoumáme rostliny, které už byly cíleně pěstované.
Jak takové rostliny při archeologickém výzkumu získáváte?
V Mikulčicích máme vypracovanou strategii systematického vzorkování v šachovnicové síti. Z každého druhého metru odebíráme vzorek hlíny. Někdy je možné pozorovat makrozbytky i pouhým okem, ale většinou odebereme vzorek hlíny, v němž není rostlinný materiál na první pohled vidět. Vše se pak proplavuje v takzvaném flotačním tanku – zatímco hlína klesne, zbytky rostlin plavou a skončí na sítku. Podobně zachytáváme třeba i korálky, kosti malých živočichů, rybí šupiny nebo šnečí ulity. I tyto drobnosti jsou pro poznání lokality velmi důležité. Čím víc jich máme, tím lépe umíme rekonstruovat obraz velkomoravské krajiny.
Kdy se začaly rostliny zkoumat?
V Mikulčicích se začala archeobotanika intenzivně dělat v 60. a 70. letech minulého století. Působil tu špičkový vědec světové úrovně Emanuel Opravil, který se zasadil o vznik archeobotaniky v Československu. I nyní jsme v porovnání s jinými středoevropskými zeměmi na velmi vysoké úrovni.
Zaměřujete se na Velkou Moravu. Co Slované pěstovali a jedli?
V Mikulčicích jsme doložili 27 pěstovaných druhů – pět druhů obilí, pět druhů luštěnin, ovocné stromy, zeleninu a vláknodárné rostliny. Dohromady jsme ze sedimentů získali 37 tisíc semen a pecek. A také kvantum planých druhů od polního plevele přes lesní a luční byliny až po vlhkomilné a vodní rostliny.
Jaké obilí jste objevili?
Nejčastěji se v Mikulčicích pěstovalo proso seté spolu s pšenicí setou, kterou běžně konzumujeme i dnes. Za nimi následuje žito, ječmen plevnatý i nahozrnný a jako poslední oves. Z luštěnin je to čočka a hrách, ale máme doloženou i vikev čočkovitou, bob koňský a hrachor setý, což jsou spíše středomořské luštěniny. Třeba vikev se u nás pěstovala ještě ve středověku, ale dnes už ne. Stejně jako bob je totiž náročná na přípravu. Semena jsou dost toxická a musí se dlouho namáčet a vařit. Nicméně na Balkáně se z nich dodnes vaří různé kaše.
A co ovoce?
Jedny z prvních pecek, které máme datované, jsou z broskve. Abych řekla pravdu, byla jsem k jejich původu dost skeptická, protože pecky vypadají stejně jako současné. A ve vrstvách, kde jsme je objevili, byly ve stejné hloubce objeveny i semena akátu, který pochází z jižní Ameriky. Ale poslali jsme je na radiokarbonové datování, které nám potvrdilo velkomoravské období. Máme také nálezy jablek, hrušek, ořechu královského. Ze zeleniny je to potom okurek, mrkev, petržel, kopr. Z technických konopí, len a mák.
Samostatnou kapitolou je asi vinná réva, že?
Ta je pro Mikulčice velmi typická. Zatím nevíme, zda jde o pěstovanou, či zplanělou révu. Varietu umí na základě morfologie pecky stanovit novější vědecké metody, jež u nás nejsou dostupné. Ale disponují nimi kolegové z Francie, takže naše pecky jsou teď v Paříži. Zatím nemáme výsledky, takže nemůžu říct, zda šlo o Chardonnay či něco jiného. Předpokládám, že to byl nějaký hybrid nebo archaický, možná vyhynulý typ.
O víně se přece říká, že ho k nám přinesli Římané. Není to tak?
Obecně se opravdu tvrdí, že kulturu pití vína a vinařství k nám přinesla doba římská, nálezů z římských lokalit je ale jen pár. Třeba v lokalitě Iža na jižním Slovensku, kde stál římský tábor, našli z té doby jedinou pecku révy, která byla ve studni. Z další lokality Rusovce máme také jen jednu pecičku. A u nás v Dolních Dunajovicích není ani jeden nález. Zato my v Mikulčicích máme okolo dvou tisíc pecek vinné révy. A jsou i na jiných velkomoravských lokalitách, třeba na Pohansku v Břeclavi mají do devátého století oddatované i dřevo z vinice.
Takže možná je vše jinak...
Myslím, že v době římské se sem víno dostávalo spíš už jako hotový produkt. Dokazují to i nálezy různých servisů na pití a nástrojů na úpravu vína. Zato u velkomoravských Slovanů bylo víno v souvislosti s křesťanskými obřady nutností. Z toho důvodu je museli začít pěstovat tady. Mikulčice mají devět dokázaných velkomoravských kostelů, takže spotřeba byla velká.
Co tyto nálezy dokazují o obyvatelích hradiště?
V pravěku či raném středověku se na venkovských lokalitách lidé snažili pěstovat hlavně základní obilniny a luštěniny, aby zabezpečili své potřeby. Tedy aby vyprodukovali dost pro svou obživu a dokázali vysadit i příští rok. Málokdy se podařilo uchovat něco navíc, co by mohli směnit za něco jiného. Mikulčice jsou specifické v tom, že zde lidé pěstovali právě různé ovocné stromy i révu, což vyžaduje specifickou péči, ochranu i znalost zpracování, ale také víc času a větší vklad lidské práce. Ovocné stromy i réva začnou rodit třeba až po třech či pěti letech. Takže pět let se intenzivně starali o něco, z čeho neměli žádný produkt. To je také jeden z indikátorů o ekonomice a charakteru tohoto sídla. Běžná komunita v pravěku či raném středověku nebyla schopná uvolnit tolik pracovní síly, aby se dokázala věnovat něčemu takovému. I v tom jsou Mikulčice výjimečné.
Umíte z rostlinných zbytků vyčíst i to, jakým způsobem Slované rostliny pěstovali?
Ano, umíme na jejich základě charakterizovat i agrotechnické praktiky. Jak žali obilí, zda na nízké, či na vysoké strniště, zda hnojili, zda okopávali. A umíme určit také charakter polí. To, kde byla umístěna, se nám podařilo prokázat na základě půdního pH a nároků té které rostliny třeba na světlo či živiny. Jiným se daří v písku a jílu, jiným v úrodné černozemi.
Využívali Slované také byliny?
Určitě ano. Jen je problém jednoznačně určit, zda byly součástí stravování, nebo se do sídlištních objektů dostaly z jiných důvodů. Známe například různé léčivky, byliny na barvení látek, velmi časté jsou oříšky habru, ze kterých se dá lisovat olej. Máme také zuhelnatělé žaludy, ovšem nevíme, zda je sbírali pro zvířata, nebo z nich vyráběli mouku.
Jaké bylo tehdy množství rostlinné stravy v poměru k té masité?
To už se prokazuje na základě takzvaných izotopových analýz z lidských nebo zvířecích kostí. Nicméně předpokládá se podíl rostlinné stravy kolem 70 procent. Ve velkomoravském období byla základem prosná kaše, tedy jednoduchá potrava, která je velmi dobře konzumovatelná i pro děti. Například pšenici totiž mleli mezi měkkými kameny, z nichž se často odlupovaly kousky a dostávaly se do mouky. To nebylo pro trávení nijak prospěšné. Prosné kaše tak byly vhodnou alternativou.
