První poklady do sbírky dostala Anna Zelinger od své babičky. „To, co měli ostatní za staré krámy, se mně líbilo,“ směje se sběratelka. Není divu, že poklady z půdy pak zpravidla končily u ní.
Když se po několika letech života v Brně vrátila do rodného Javorníku, zapojila se do zdejšího folklorního života a do sbírky přibyly i kroje. K tomu předměty, jež provázely generace místních obyvatel dávno před těmi současnými.
„Schraňovala jsem je a schraňovala, až se mi manžel začal smát, že bychom měli pořídit nějakou stodolu, aby bylo všechny ty věci kam dávat,“ dává k dobru okamžik, který rozhodl o budoucím využití jejích sbírek.
Na stodolu sice nedošlo, manželé ale pořídili venkovský domek a začali jej přestavovat na muzeum. „Manžel říkal, že je to zbor (polorozbořený dům, pozn. red.), ale já jsem i přes ty metrové kopřivy viděla, jak to bude jednou krásné,“ popisuje se smíchem tvůrkyně muzea, které v domku využije jizby, sklepy i dílny.
Otevřít by mělo v létě, jakmile prostory opustí řemeslníci. A lákat má nejen výletníky, ale i samotné obyvatele Javorníku, jimž má připomenout pestrou minulost obce.
Opravdovým pokladem muzea bude velká sbírka církevních knih, z nichž nejstarší je z roku 1545 a rodina Anny Zelinger je opatruje už řadu let. Obešly několik výstav po celém světě. A jejich současná majitelka k nim přidává další a další vzácné kousky.
Čistotu původních krojů kdysi hlídal farář
Za pozornost pak stojí i zdejší kroje. Ty javornické se totiž od krojů z ostatních horňáckých vesnic v mnohém lišily.
„Javorník byl jedinou evangelickou vesnicí, která přestála dobu katolizace, třebaže to místní lidi stálo odříkání a mnohdy i životy. I díky tomu se zde podařilo zachovat krojovou čistotu. A také díky faráři Stehlíkovi, který zde působil mezi lety 1900 až 1940. Zakazoval nosit do kostela novinky jako turecké šátky a červené fěrtůšky, které do Javorníku vůbec nepatřily,“ vypravuje Zelinger.
Kroje v muzeu doplní i výšivky, keramika, písemnosti a staré fotografie. V dílně bude místo pro nářadí po dědečkovi, který byl kovářem. Představí ale i práci koláře či ševce. A jizby doplní replika starých javornických kamen.
Velkou radost majitelce budoucího muzea udělal jeden z posledních sběratelských úlovků, kterým jsou obrázky od Josefa Korejze Blatinského. Místní lidé na něj vzpomínají jako na postavičku s plnovousem, v dlouhém obnošeném kabátě, s tužkou a skicákem, která brázdila na kole celé Horňácko. Za to, co namaloval, si kupoval barvy. Svérázná osobnost ale po sobě díky svým naivním obrázkům zanechala úžasné dokumentární dědictví.
Podobně jako fotograf Ferdinand Bučina, který zachytil atmosféru vesnice během druhé světové války v knize Lidé z Javorníka. S jeho vnukem Tomášem Raslem nyní Zelinger spolupracuje. Do muzea poskytne dosud nepublikované fotografie.
Budoucí návštěvníci se mohou těšit rovněž na výstavu obrazů, výkresů a dřevěných výrobků Tomáše Majtána, dlouholetého varhaníka z Javorníku. „Chci dělat výstavy, které by jiná muzea neudělala,“ říká Zelinger, již v jejím úsilí podporuje manžel – úspěšný podnikatel a letitý mecenáš horňáckého folkloru.
