Jak jste se k myslivosti dostal?
Náhodou. Protože jsem vždycky rybařil, chodil na treky a jezdil na vodu, zajímalo mě dozvídat se o přírodě víc a víc. Jednoho dne jsem se rozhodl, že nejlepší příležitostí, jak se seznámit s českou přírodou, bude adeptský kurz. Vůbec jsem přitom neměl touhu lovit. Až později jsem se v kurzu potkával s kamarády, kteří jsou myslivci a lovci, a ti ve mně postupně loveckou vášeň probudili.
Mezi lidmi jste hodně populární, přinesla vám myslivost a rybaření chybějící klid?
Z podstaty mého povolání jsem většinu svého času mezi lidmi, takže vyhledávám spíš lovy samostatné než lovy společné. Jednou dvakrát do roka jedu s kamarádem, ale jinak jezdím sám, protože chci mít ten svůj klid. To samé se týká myslivosti a lovu. Rád chodím hodiny a hodiny po lese sám a šoulám se, to mě baví. To je vlastně můj nejoblíbenější způsob lovu.
Počasí vás nikdy nezaskočí?
Vůbec ne, naopak. Manželka si kolikrát klepe na hlavu, že přeci zvěř, když je tak hnusně, je také zalezlá v úkrytu. Často je to pravda, ale zvěř se musí jít napást, takže stojí za to vyjít i ve velmi odporném počasí.
Změnila myslivost váš vztah ke zbraním? Musel jste se naučit střílet?
Nedělalo mi to problémy, zbraně mám docela rád odjakživa. Jsem velký milovník lukostřelby a se střelnými zbraněmi jsem problém neměl. Naučil jsem se s nimi bezpečně zacházet. Je to pro mě priorita, aby se se zbraní zacházelo bezpečně. Dokonce musím říct, že mi často můj doprovod říká „odjisti si“, ale já tvrdím, že není potřeba. Mám tichou pojistku a odjišťuji až těsně před výstřelem.
Jakou zbraní střílíte?
Jsem patriot. A musím říct, že spokojený. Mám českou zbraň ČZ 557 Sporter, ráže 308 Winchester, tedy nejpopulárnější, a zatím nemám důvod to měnit. Samozřejmě se těším na novou zbraň z české Zbrojovky, ale to až za pár let, až se vychytají všechny úvodní mouchy.
Zatrnulo vám někdy v lese?
To víte, že ano. Kupříkladu letos na naháňce popolezl kňour a nebyl to moc příjemný pocit. Naštěstí se to obešlo bez zranění. A na Slovensku ve Velké Fatře to bylo každodenní setkání s medvědem. Byl jsem tam dva roky po sobě a v tom posledním roce jsem za pět dní čtyřikrát potkal medvěda. To je taky poměrně napínavé setkání.
Změnil se váš přístup k jídelníčku, co se týče zvěřiny?
Zvěřinu jsem míval rád i dřív, ale naučil jsem se ji upravovat na více způsobů. Spíše s ní pracovat jako s normálním masem, ne něčím vzácnějším a výjimečným. Když si ulovím kus, je pro mě nejpodstatnější, aby byl zpracovaný opravdu celý, jak se říká od větrníku (nos spárkaté zvěře) až po ocásek, jde-li o vysokou nebo spárkatou zvěř. Mně z ní zbude opravdu hromádka bílých kostí, protože je všechny vyvařím a maso oberu do paštik. Vývar svařuji na demi glace, abych měl potom ke steakům na omáčky. Pro mě je to velká zábava. Ale musím na to mít čas.
