Ačkoli s problémy dostudoval střední technickou školu, ovlivnil Adolf Loos světovou moderní architekturu stejně jako třeba slavný Švýcar Le Corbusier. Sám sebe považoval za „světoobčana“, ale na Brno nikdy nezapomněl a rád se do něj vracel.
„Nesledujeme však jeho stopu jen v Brně, kde se narodil a prožil nejšťastnější chvíle svého dětství, ale i v dalších částech Moravy,“ říká Jindřich Chatrný, hlavní kurátor největší letošní výstavy Muzea města Brna.
Podle něj přináší řadu momentů a nových faktů z architektova života. Ve vztahu k Brnu jde například o Loosovu rodinu, spojení s cukrovarníkem Viktorem Bauerem nebo jeho spolupráci s brněnskými architekty a designéry 20. let minulého století.
Pavla Cenková z brněnského Národního památkového ústavu, která se právě Loosovou rodinou zabývala, upozorňuje, že vyrůstal v prostředí kamenické dílny svého otce. Zatímco komplikovaným vztahem procházel s přísnou matkou, jeho měl velmi rád. I tak byli rozdílní.
„Zatímco architekt Loos se jevil jako velký novátor, jeho otec byl typickým představitelem měšťanské německé kultury v Brně druhé poloviny 19. století a podílel se na podobě historického města,“ popisuje Cenková.
Firma Loose staršího pracovala na významných stavbách – například na tehdejším Německém gymnáziu, dnešní JAMU, Besedním domě, Kounicově paláci nebo budově Moravského zemského parlamentu či současném sídlu Ústavního soudu v Joštově ulici.
Utajené snímky na zámku
Řadu nových informací přináší část věnovaná Viktoru Bauerovi. V konfiskátu jeho rodiny, který je zachovaný na zámku v Lysicích, objevili autoři výstavy dosud nepublikované snímky interiéru hrušovanské vily ředitele cukrovaru či vnitřních prostor Bauerova zámečku, který je dosud jediným realizovaným dílem Loose v Brně.
Adolf Loos(1870 až 1933)
|
„Potvrdily, že Loos nedělal jen reprezentativní prostory – mramorový sál v přízemí a ložnici manželky, ale upravil celý interiér včetně sídla hrušovanské rafinerie,“ upřesňuje badatelka Jana Kořínková z Fakulty architektury a výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.
Podle Kořínkové není dosud jasné, jestli byli Bauer a Loos jen obchodními partnery, nebo i přáteli.
„V korespondenci se oslovovali velmi uctivě a s odstupem, ale na druhou stranu víme, že na Loosovo doporučení půjčil Bauer docela velké peníze někomu v Paříži. A portrétoval ho Oskar Kokoschka, což byl Loosův přítel. Je však možné, že šlo o to, aby Kokoschkovi zajistil zakázku,“ přemítá Kořínková.
Právě replika monumentální reprezentativní haly Bauerova zámečku se zelenými mramorovými stěnami a zapuštěnými zrcadly vítá návštěvníky výstavy.
Jednou z novinek o Loosovi je například teze, že se kromě slavné vily pro ředitele cukrovaru podílel i na návrhu budovy dnešní hrušovanské nádražní restaurace.
„Doklady sice nemáme, ale vše na to ukazuje – rovná střecha, schodiště, navíc byla budova součástí areálu cukrovaru,“ podotýká Kořínková.
Světový skvost jen na papíře
Právě vila v Hrušovanech z roku 1914, která je historicky první stavbou s plochou střechou na území budoucího Československa, se nachází v bídném stavu. To se může změnit. Koncem loňského roku se objekt podařilo obci získat, nyní jej chce přestavět na Loosovo muzeum.
Podle Kořínkové to ale s návratem do původní podoby nebude jednoduché. „Interiér byl necitlivě upravený a zatím neexistují žádné fotografie, kromě koupelny, vstupní haly a kousku jídelny,“ říká.
Mezi modely najdou zájemci první Loosův brněnský počin – Heroldův dům z roku 1910 v Jiráskově ulici. Nejde ale o celou budovu, ale o zadní přístavbu s pracovnou.
„Pokud vstoupíte, potkáte se v interiéru s věcmi, například věšáky, úchyty na deštníky a dalšími designovými prvky pro Loose typickými ve Vídni nebo Plzni. Pak je tu spolupráce s generálním ředitelem Janem Vaňkem, jehož Uměleckoprůmyslové závody se také podílely na stavbě ložnice paní Bauerové v zámečku,“ vypráví Chatrný.
Právě Vaněk se snažil finančně pomoci Loosovi, který s nedostatkem peněz neustále zápasil. „Nakonec ho angažoval jako zástupce firmy v Paříži, čímž získal stabilní příjem. Loos tak propagoval nejen výrobky závodu, ale i své,“ tvrdí Chatrný.
A podle něj je velká škoda, že jen na papíře zůstal dům pro obchodníka s likéry Heinricha Jordana z roku 1931. Loos „posadil“ na jeho střechu zcela nezávislý byt s terasou v horní části. Likérník ale od záměru ustoupil.
„Brno mohlo mít další stavbu světového formátu, jako je vila Tugendhat,“ uzavírá Chatrný.
