Už po boulderingu však bylo zřejmé, že cenný kov visí pro jednatřicetiletého brněnského „pavouka“ příliš vysoko. „Se sportovním lezením měl skončit, když to nedopadlo v Tokiu. Teď už je za zenitem,“ ovládly emoce jednoho ze sledujících.
„Jsem trochu zklamaná, že mu ty bouldery nesedly. Koukala jsem na něj v tréninku a byl skutečně výborně nachystaný, na laně (tedy v lezení na obtížnost, což byla druhá část olympijské kombinace – pozn. red.) měl snad nejlepší formu za několik let. Bohužel, to je úděl kombinace disciplín, bouldery dnes nebyly pro něj,“ shrnula první část finále česká mistryně v lezení na obtížnost Eliška Adamovská.
Když pak Ondra přicházel pod stěnu určenou k lezení na obtížnost, už věděl, že jeho sen je pryč. A věděli to i jeho obdivovatelé v Brně, přesto jim alespoň mírně stoupl tep. „Vždyť je to možná naposledy na olympiádě,“ ozvalo se.
Když se česká legenda tohoto sportu vydala po chytech nahoru, nastalo v Hangaru hrobové ticho. To až krátce pod vrcholem prořízlo zvolání „pojď!“. Ondra nakonec na „top“ nedosáhl, a přestože byl ve druhé části olympijského finále nejlepší, celkově vyrovnal své šesté místo z Tokia.
„Na úplně kolmé stěně prvního boulderu ho mohlo brzdit rameno, se kterým má dlouhodobě problémy. Třetí boulder pak lezl úplně opačně než ostatní, tam ho asi omezovalo dost. Čtyřka mu nevyhovovala, to byl moderní bouldering jako z katalogu. Nevzdával to, nebude ani naštvaný. Spokojený bude z formy na laně, ale zklamaný bude, že to zase nesedlo,“ zhodnotila Adamovská.
„I v Los Angeles na to bude mít“
Podle ní však nemají Ondrovi fanoušci ještě věšet jeho medailové ambice na hřebík. „Škoda, že nebyly tři sady medailí, tedy pro každou disciplínu (lezení na rychlost, bouldering a lezení na obtížnost) zvlášť. Příště v Los Angeles to tak ale naštěstí bude. Nevím, jak to Adam plánuje, teď si určitě zaslouží odpočinek a lezení ve skalách. Ale každopádně jsem přesvědčená, že na to stále bude mít,“ pronesla Adamovská.
Ondrova útěcha: Obtížnost jsem lezl o čest. Potenciální zlato na ní je náplastí |
A připomněla specifičnost olympijského lezení. „Olympiáda je stavěna na piedestal, protože je to velká událost, ale pro lezce to neznamená životní úspěch. Mistrovství světa je asi těžší. V Paříži bylo dvacet závodníků z celého světa, zatímco na mistrovství bylo naposledy dvanáct lidí jenom z Japonska,“ podotkla.
Věhlas Ondry podle ní spočívá v něčem jiném než jeho výkonech na umělých závodních stěnách. „Adam je legendou hlavně díky tomu, kolik má za sebou obtížných cest venku, od jakého věku je mezi nejlepšími lezci světa, ale také díky svému přístupu. Díky tomu, kolik lidí dostal k lezení svou pozitivitou, jakým je vzorem. Někdy si v nadsázce říkám, že lidi namotivoval až moc a nemuselo bych jich na stěny chodit tolik,“ pousmála se Adamovská.
