„K čertu! Sestup nechtěl míti konce. S čela se hrnuly potůčky potu, ruce se mi třásly a zdálo se mi, že jsem velmi unaven. To ale jen na první chvilku. Odpásal jsem si pás a dle úmluvy zahvizdl dlouze a důkladně na sirénu. Hromový pokřik, který se rozléhal hlučnou ozvěnou po celé propasti, byl mi odpovědí. V tu chvíli nevnímal jsem již ničeho. Plně jsem se nořil do úchvatné podívané. To je tedy Macocha na dně!“ líčil v Časopise turistů Karel Absolon náročný sestup na dno Macochy z 23. září 1901.
Na dno propasti se rodák z Boskovic vypravil vyřešit záhadu. Podobně jako celá řada vědců a objevitelů před ním chtěl zjistit, kam se ztrácí ponorná říčka Punkva. Věřil, že podzemí s ní ukrývá i kilometry chodeb vyzdobené krápníky.
I když do takzvané light hole propasti, jejíž suchá část měří 138,4 metru, první badatelé prokazatelně sestoupili už o téměř dvě století před ním a dno v roce 1723 pokořil brněnský minorita Lazar Schopper, až díky výpravám Absolona se z přírodního úkazu stalo nejnavštěvovanější místo Moravského krasu, za nímž jezdí turisté z celého světa.
Navíc Macocha, největší a nejhlubší propast svého druhu ve střední Evropě, mu učarovala, už když ji v roce 1888 poprvé navštívil v doprovodu svého dědečka – známého moravského archeologa a krasového badatele Jindřicha Wankela. Ten jej po smrti otce vychovával.
Absolonův výzkum podporovala šlechta
„Šli jsme k Macoše a za chvíli měl jsem uzříti poprvé jícny fenoménu v našich vlastech nejvelkolepějšího. Bál jsem se přiblížit ku zchátralému dřevěnému zábradlí, ale laskavý ochránce můj přivedl mne až ku samému pažení. ‚Vidíš ty vody,‘ pravil, ‚kterak jako uzoučký pramének se zřetelným šumotem tekou? Po dlouhé, tajemné pouti se zde objevují, aby stejně tajemně pod skálu zmizely. Bůh ví, jak velikolepé paláce krápníkové práce opustily! Sám jsem se pokoušel je spatřiti, pokoušeli se i jiní, ale marně. Bůh ví, zdali se kdy podaří prolomiti hradby tvrdých skal Macošiných.‘ Dychtivě jsem naslouchal slovům Wankelovým, dychtivě znovu a znovu nahlédal do hlubin propasti,“ vzpomínal Absolon na chvíli, kdy v 11 letech propast poprvé spatřil.
Pokořil ji až o 13 let později. Expedice na dno Macochy v roce 1901, první z řady dalších, byla pro Absolona vyvrcholením několikaletého bádání a příprav. Nadšený speleolog, zoolog a archeolog v jednom zkoumal celou severní část Moravského krasu, procházel ponory podzemních vod i jejich vývěry proti toku, bádal v ústích propastí i četných závrtech a vše zaznamenával a dokumentoval.
Školil si i účastníky expedic, sám zkoušel techniku slaňování a přístroje. Díky podpoře šlechtického rodu Salmů se mu podařilo získat také tisíce zlatých na potřebné technické vybavení.
Kovové žebříky, potápěči, telefonické vedení i dynamit
Průzkum dna Macochy korunoval objevem podzemního toku Punkvy a o 8 let později i nejrozsáhlejšího jeskynního systému u nás – Punkevních jeskyní.
„Na rozdíl od svých předchůdců daleko více užíval technické vymoženosti. Zatímco jiní se dolů spouštěli v hornických koších, on instaloval kovové žebříky, na dno Macochy si nechal natáhnout telefonické vedení, pracoval s potápěči. Podrobně zkoumal zdejší rostliny a živočichy, používal moderní měřicí aparaturu, zaznamenával teploty vody i vzduchu, tlak. Položil základy systematického vědeckého bádání v Moravském krasu,“ popsal Jiří Hebelka, vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu.
Zatímco původní objevitelé v podzemí bádali rukama, Absolon začal používat kontroverzní postupy. Nové chodby i neprostupné sifony prostřílel pomocí dynamitu, najímal horníky, nasazoval těžební techniku.
A v roce 1914 se také díky tomu podařilo prorazit přístup z Punkevních jeskyní na dno Macochy suchou nohou. Za nešetrné postupy si ale Absolon u části odborné veřejnosti vysloužil kritiku, stejně jako za mediální humbuk, který vyvolal. Šuškalo se také o jeho přisvojování si cizích objevů.
„V propagaci sebe sama i svých objevů byl Absolon geniální. Z Macochy a Punkevních jeskyní udělal hlavní cíl Moravského krasu, tím byl do té doby Sloup jako významné poutní místo a jeho Sloupsko-šošůvské jeskyně. Díky Absolonovi se ale třeba ve 30. letech i v Londýně před vysíláním filmů v kině promítaly týdeníky s pozvánkou na osmý div světa – Macochu,“ uvedl archeolog Moravského zemského muzea Petr Kostrhun.
„Pro zpřístupnění a popularizaci krasu je naprosto klíčovou osobou,“ dodal.
