„Za náš největší úspěch považuji to, že jsme z obyčejného klubu s obyčejnou mládeží udělali, co se právě mládeže týká, jeden z největších amatérských klubů v republice. Máme status sportovního střediska mládeže, třetím rokem je to středisko na krajské úrovni, což si myslím, že je pro Rosice nejvíc, čeho jsou schopny dosáhnout,“ říká Petr Čejka, ředitel tamního klubu.
Pod sakem máte tričko s fotografií rockové skupiny The Killers. Chtěl byste, aby vám složila písničku, jak Rosice porážejí Barcelonu?
(usměje se) Protože je miluju, bral bych od nich cokoliv. Beru to ale samozřejmě jako nadsázku z vaší strany.
Máte pravdu, pomohl jsem si parafrází známé Nohavicovy písně o Baníku a Barceloně. Co je mottem vaší práce v Rosicích, když souboje se světovými giganty asi nejsou reálné?
Mojí prioritou je, aby chlapi hráli třetí ligu, tedy MSFL, a to tak úspěšně v horní polovině tabulky, jak ji teď hrajeme, a abychom přitáhli co nejvíc dětí. Cílíme vyloženě na kvantitu, ne na kvalitu. Říkám to i trenérům na schůzích: Kdokoli má fotbal rád a poctivě chodí na tréninky, ať hraje, byť je to často na úkor výsledků a někdy i nervů trenérů. Mládež jsem dřív vedl ve Zbrojovce Brno a tam byla kvalita na úkor kvantity, v Rosicích je to naopak. Ideální je tedy spojit oboje, což se nám snad daří. Když poznáte příběhy kluků, kteří s fotbalem začali ve dvanácti letech, nebo chlapců z Ukrajiny, kteří nikdy nevynechají, a přestože jim to tolik nejde, je na nich vidět zlepšení, je to pro mě strašně moc.
Lákalo by vás být v Rosicích v pozici lídra či klubu na vrcholu pyramidy fotbalu ve vašem okrese?
Nechci, aby to vyznělo namistrovaně, ale myslím si, že to tak je. Kluci a holky k nám jezdí i ze širokého okolí. Vzhledem k tomu, že Brno-venkov je jedním z nejsilnějších okresů v republice, v němž mají středisko mládeže i Ivančice, Tišnov nebo Kuřim a všude se pracuje dobře, není naše spádová oblast tak obrovská, jak bychom si přáli. Na druhou stranu pro fotbal je konkurenční prostředí skvělé. Rosice mají dobrý vztah se všemi oddíly v okolí, a tak jako my z okolí čerpáme mládežníky, snažíme se ostatním pomoct prostřednictvím hráčů, kteří u nás vyjdou z dorostu a neuplatní se v mužích.
O mládeži mluvíte s velkým zaujetím, logicky je pro vás důležitá. Zápasy „áčka“ ve třetí lize jsou pro vás o víkendu odměnou a třešinkou na dortu?
Ač často nechci, jsou vrcholem týdne, od kterého se pak odvíjí moje nálada v následujícím týdnu. Prožívám je velmi silně, stejně jako majitel klubu pan Fukan, který děním ve Slovanu žije, celý ho vybudoval a hodně nám pomáhá finančně. Obráží se mnou všechny zápasy. Jsou vším možným, jen ne relaxem a odpočinkem. I když naše poslední zima byla po delší době klidná, byli jsme třetí v tabulce a mohli jsme si fotbal užívat, nějaké problémy řešíte vždy.
Petr ČejkaNarodil se 3. července 1985. Jako hráč prošel mládežnickou akademií Zbrojovky Brno. V seniorském fotbale působil v třetiligových týmech Kohoutovic, Zbrojovky Brno B, Blanska či Líšně. Aktivní kariéru ukončil ve 24 letech, aby se mohl naplno věnovat trénování. Ve Zbrojovce vedl týmy U9, U10 a U11 a zastával i funkci šéftrenéra přípravek. Ředitelem Slovanu Rosice je jedenáctou sezonu. Je absolventem Masarykovy univerzity a vlastníkem trenérské licence UEFA. |
Uvažovali jste o tom, zda třetí místo proměnit v boj o postup do druhé ligy?
Naši soutěž bychom chtěli – dejme tomu – vyhrát. O postupu jsem se však s panem Fukanem bavil všeho všudy jednou, a to před domácím zápasem se silnou Kroměříží. Řekl mi, že kdybychom skončili v tabulce první, chtěl by druhou ligu zkusit. My jsme ale zápas prohráli 1:2 a od té doby jsme o postupu nemluvili.
Vás by nelákalo položit na stůl peníze, stáhnout si z regionu starší hráče s ligovými zkušenostmi a zahrát si o postup?
Klidně o postup hrajme, ale jak říkáte, mě to tedy neláká vůbec. Tímhle směrem se ubírat nechceme. U nás mají kluci smlouvy s odměnami od pěti do deseti tisíc, s několika výjimkami u hráčů, jejichž kariéry jsou bohatší. Máme platový strop, a i když nás některé posily zajímají, ani je neoslovujeme. Zakládáme si na tom, že u nás hráči mají svoje peníze pokaždé v pořádku nachystané, a do finančních dostihů jít nemíníme.
Už jako hráč jste se hodně pohyboval ve třetí lize, teď v ní vedete Rosice. Je vám souzená?
Takhle o tom neuvažuji. Myslím si, že na amatérské úrovni je to ta nejlepší soutěž, jakou můžete hrát. Před čtyřmi lety jsme šli nahoru z divize, v níž jsme se potýkali se soupeři z větších vzdáleností, kteří diváky moc netáhli. Ve třetí lize máme zápas co zápas přes 200 diváků, fotbal má úroveň, pro nás je skvělá. Často se mluví o tom, že u nás úroveň fotbalu rok od roku klesá, ale pokud srovnám úroveň MSFL z dob, kdy jsem ji hrával já, tak nejenže dolů nešla, ale spíš je lepší. Chtěli bychom ji hrát co nejdéle.
Jenže cílem ve sportu je jít nahoru. S čím do sezony jdete vy, když postup to není?
Ostatní se mi často smějí, ale já myslím vážně, že mým prvořadým cílem je vždy záchrana. Až pak se chceme posunovat nahoru. Předloni jsme pod trenérem Michalem Kuglerem skončili pátí, což bylo nejlepší umístění Rosic v jejich stodvanáctileté historii. Loni, když jsem tým po Kuglerově odchodu trénoval já, jsme byli zase pátí a s trochu vyšším bodovým ziskem. Tehdy jsme měli na konci 55 bodů. Letos jich máme už 59, sezona ještě nekončí a pořád máme naději poskočit na čtvrtoiu příčku. Věřím, že v našich silách je rekord vylepšit. Díky skvělé práci trenérů dorostu postupně zapracováváme naše mladé kluky do áčka, o čemž se mi dřív ani nesnilo. Máme řadu šikovných borců, s nimiž náš trenér Petr Čuhel v áčku rád pracuje a sbírají svoje minuty.
Na co jste renomovaného kouče Čuhela zlákali?
Možná se to málo ví, ale on už v minulosti třikrát v Rosicích působil. Mě jako hráče před lety vedl v Blansku a v Kohoutovicích, známe se dobře. Pro nás bylo po odchodu trenéra Kuglera alfou a omegou oslovit právě jeho, čekali jsme, až mu to umožní jeho zdravotní stav, a jsme velice rádi, že všechno – jak s jeho zdravím, tak po sportovní stránce – dopadlo dobře. Sehnat kvalitního trenéra do třetí ligy je strašně náročné. Jak byl u nás Kugler šest let, tak ať je Čuhel u nás klidně dvanáct roků.
Konstruktivní obránci, kombinační přechod. Fotbalové Brno zkouší změny![]() |
Byl vrcholem vaší práce před pěti lety pohárový zápas proti Zbrojovce, na který přišlo 1600 diváků?
Divácky ano, víc lidí u nás na fotbal předtím ani nikdy poté nepřišlo. Prohráli jsme 0:2, což nás mrzelo, protože už dvakrát jsme Zbrojovku v poháru vyřadili, daří se nám v něm. Už jsme v něm měli Liberec, Olomouc nebo Jihlavu, s Libercem jsme si zahráli i na jeho hřišti, což byl zážitek. Nevím, který moment bych označil za nejlepší. Ten se Zbrojovkou byl jedním z nejhezčích, a přestože nás porážka mrzela, tak pořád říkám, že takhle by to mělo být, že Zbrojovka by přes Rosice měla postupovat.
Těšíte se, až známý rosický odchovanec, kapitán Sparty Ladislav Krejčí, získá zvučné zahraniční angažmá?
S Laďou jsem v kontaktu, trénoval jsem ho, mám v žácích jeho bráchu. Jako fanoušek Sparty budu rád, když se mu zadaří po sobě zanechat stopu, což se stalo teď, a přál bych mu posunutí dál do světa.
I proto, že za to Rosice vyinkasují výchovné?
Nebudu tajit, že bychom z toho profitovali, ale ne tak zásadně jako Ivančice po přestupu Adama Hložka ze Sparty do Leverkusenu. My jsme Laďu prodávali do Zbrojovky a až odtud šel do Prahy, takže částka za jeho další přestup nebude taková, aby náš osmimilionový rozpočet vytrhla. Přeju to hlavně tomu klukovi, protože ač to někdy v televizi nevypadá, Laďa je skvělý a hodný kluk.