1 / 16
Vztahy Československa s předrevolučním Íránem patřily k pozoruhodným paradoxům. Komunistický stát navazoval úzké kontakty s monarchií, kterou propaganda označovala za reakční. Diplomatické návštěvy, státní vyznamenání i symbolické dary, od automobilu Paykan po stroj značky Zetor, ilustrují pragmatickou politiku. V archivu ČTK jsme objevili tento zajímavý fotoset.
Autor: ČTK
Nedávná historie je plná příkladů rozporuplné diplomacie. Coby socialistický stát se Československo od padesátých let snažilo budovat nadstandardní vztahy s Íránem. Našim proletářským prezidentům přitom nijak nevadilo, že se paktují s ‚prohnilou‘ monarchií. Stačilo, že šáh měl ropu a peníze.
Autor: ČTK
Když se řekne šáhinšáh, znamená to „král králů“. Tím možná až přespříliš lichotivým oslovením tituloval na svých stránkách deník Rudé právo Rézu Pahlavího, monarchu autokratického režimu. Čestná stráž na pražském hradě mu provolávala slávu: „Zdar Vaše císařské Veličenstvo“ a pionýři mu nosili kytice.
Autor: ČTK
Kdy k tomu došlo? Dne 24. května 1967, během návštěvy íránského mocnáře u prezidenta Antonína Novotného. Šáh i jeho manželka rovněž dostali Řád bílého lva první třídy a čestné doktoráty z práv a filozofie Univerzity Karlovy.
Autor: ČTK
Rézá Pahlaví se tak mimochodem stal jediným člověkem v dějinách Československa, který obdržel Řád bílého lva hned třikrát: poprvé v roce 1943 od Edvarda Beneše během jeho cesty z Londýna do Moskvy, podruhé od Antonína Novotného v roce 1967 a potřetí od Gustáva Husáka v roce 1977.
Autor: ČTK
Tyhle diplomatické zásnuby se v Československu odehrávaly i přesto, že na území tehdejšího českého státu našli azyl íránští komunisté, které z jejich domoviny autokratický režim vypudil. Proč? Protože Írán sdílel hranice se Sovětským svazem, a byl po čertech bohatou nevěstou.
Autor: ČTK
Československo řešilo stavební smlouvy, hotovilo se ke stavbě strojírensko-metalurgického kombinátu v Tabrízu; stavebně-inženýrskou podporu elektrárny Mašhad. Jednalo o dodávkách zbraní z našich zbrojovek a též o velkoobjemových dodávkách zemědělské techniky.
Autor: ČTK
Írán sice nepatřil do „lidového tábora“, ale byl strategickým partnerem vývozu. Za prezidenta Novotného navštívil šáh například plzeňský pivovar, o deset let později, za Husáka, pak JZD kousek od Bratislavy. Budování důvěrných vztahů bylo oboustranné.
Autor: ČTK
Například prezident ČSSR Ludvík Svoboda obdržel při své návštěvě exotické země klíčky od bílého osobního vozu Paykan (Peikan). Populární vůz, který se původně vyráběl v britské licenci, se po roce 1967 stal prvním masově vyráběným íránským osobním automobilem.
Autor: Profimedia.cz
Pro domácí trh a vývoz jej připravovala Iran National, tedy Íránská národní automobilka. Později bude přejmenována na Iran Khodro.
Autor: Profimedia.cz
Prezident Ludvík Svoboda ale nezůstal nic dlužen, a tak osobní dar od Jeho císařské Výsosti šáhinšáha Mohammada Réza Pahlavi Arjámeha štědře oplatil po svém tím, že mu na oplátku daroval pořádný traktor s příslušenstvím.
Autor: ČTK
Šlo o traktor Zetor 3511. Vypravili ho ze Závodů na valivá ložiska v Brně-Líšni na dalekou cestu do Teheránu. Spolu s traktorem, v patřičně výstavním provedení, byl rovněž odeslán jednoosý vlek NP 25 o nosnosti dvě a půl tuny, dvoudiskový pluh a diskové brány.
Autor: ČTK
Nejspíš nic, co by si šáh milující rychlé luxusní vozy – jeho oblíbeným vozem byl například Mercedes-Benz 600 a před pár dny jste na iDNES.cz mohli číst o maserati, o jehož výrobu se zasadil – zařadil do své osobní garáže. Nicméně dar to byl královský. Někde na Pražském hradě také musí být dodnes dobře uložen klíč od města Teheránu.
Autor: ČTK
Primátor íránské metropole ho daroval československému prezidentovi Ludvíku Svobodovi v listopadu 1969. Předtím ještě Svoboda, tehdy jako armádní generál, dostal i „značkový“ samopal PPŠ 41. Zbraň, kterou v licenci pomáhala v Íránu vyvíjet československá zbrojovka.
Autor: ČTK
Jak se ale říká, panská láska po zajících skáče. Proti islámské revoluci, která v roce 1979 smetla režim „krále králů“, neučinilo Československo vůbec nic.
Autor: ČTK
Země komunistického bloku včetně ČSSR si naopak velmi rychle vytvořily nové diplomatické (a velmi výnosné obchodní) vazby s dalším nepravděpodobným partnerem, íránskou teokratickou diktaturou. Náboženský vůdce, ajatolláh Chomejní, nebyl pro komunisty v ničem jiný než šáh. Měl ropu a peníze.
Autor: ČTK
