Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvDříve se doporučovalo přikoupit při vyzvednutí nového vozu v Mototechně hrdou samolepku „v záběhu“ (sousedi tak taky poznali, že máte nové fáro) a šetřit auto prvních pět tisíc kilometrů. Na první jízdu se vyrazilo k babičce nebo známými co nejdál, aby si jednotlivé díly motoru „sedly“. Zajíždění prostě byla věda. Kdo si nebyl ve vedení a výchově nového auta jistý, často svěřil tuto důležitou úlohu někomu ostřílenějšímu. Dobře zajeté auto se opravdu chovalo lépe, bylo tišší, hbitější a úspornější.
Dnes je doba zajíždění kratší a riziko, že něco pokazíte, sražené na nulu. Manuál k dnešní Škodě Rapid říká, že zajíždění trvá prvních 1500 kilometrů. „Prvních 1 000 kilometrů doporučujeme nejezdit rychleji než na 3/4 nejvyšších přípustných otáček motoru, nejezdit na plný plyn a nejezdit s přívěsem. Během 1 000 až 1 500 kilometrů můžete zvyšovat zatížení motoru až na nejvyšší přípustné otáčky motoru,“ radí manuál. Zpočátku je totiž v motoru vyšší vnitřní tření, jak si pohybující se díly postupně ‚sedají‘, i v moderním motoru je tento efekt poznat.
Moderní motory jsou samozřejmě vyrobené z modernějších materiálů a mnohem přesněji než kdysi, ale stále je to složitá soustava komponent, které mají různé výrobní tolerance. Všechny ty díly si na sebe musí „zvyknout“, jsou také vyrobené z různých materiálů, které reagují na změny teploty každý jinak.
Jak se zajíždělo kdysiZajíždění nového vozidla, účel a provádění Z knihy: Rukověť pro řidiče motorových vozidel, Alois Váša - Vladimír Váša, Naše vojsko, 1955 Kovové plochy po sobě se třoucích strojních součástí musí se i po velmi přesném a pečlivém opracování vzájemným pohybem teprve navzájem přizpůsobit; pak teprve se dosáhne dokonale hladkých a co nejvíce souvislých ploch. Tomuto vzájemnému přizpůsobování ploch součástí při běhu stroje říkáme zabíhání. Správné zaběhnutí ústrojí je možné jen tehdy, když ústrojí běží po určitou dostatečnou dobu za mírného namáhání a dostatečného mazání. Jenom po dokonalém zaběhnutí může být pak využito plného výkonu vozidla bez obav, že utrpí jeho trvanlivost a že se jeho chod stane brzo hlučným. Ve výrobní továrně se provádí obyčejně jen první část zabíhání ostatek se musí stát až při prvním používání vozidla. Normálně trvá zajíždění asi do prvních 1500 až 2000 km; v té době smí být motor namáhán jen mírně a nesmějí být příliš zrychlovány jeho otáčky ani při běhu naprázdno. Rychlost vozidla na přímý záběr nemá přesahovat po dobu zabíhání u nákladních aut 40 km/hod., u osobních 50 km/hod.,avšak nemá klesnout pod 25 km/hod. (nutnost řadit nižší rychlostní stupeň). Při nižších rychlostních stupních nesmějí otáčky motoru přesahovat uvedené meze, ani pod ně klesnout. Rychlost vozidla po rovině a do stoupání je zpravidla omezena clonou, zamontovanou mezi příruby karburátoru a ssací troubu. Clonou se zužuje průřez ssací trouby, takže motor nemůže vyvinout plnou sílu a plné otáčky. Clona však nepůsobí při jízdě s kopce, kdy vůz běží setrvačností a kdy stačí docela malé přidání plynu (nebo ani to ne) k tomu, aby se vůz rozjel velikou rychlostí. Poněvadž veliká rychlost je i bez přímého namáhání motoru nezaběhnutého motoru a ostatním částem vozidla škodlivá, nesmí být ani při jízdě s kopce na přímý záběr vyvinována větší rychlost, než jakou připouští clona na rovině, t. j. asi 50 km v hodině. Clona je zaplombována a nesmí být za žádných okolností vymontována před ujetím stanoveného počtu kilometrů. Clonu vyjme tovární dílna, je-li plomba porušena, neuznává továrna záručních závazků. Během zajíždění je nutno pečlivě dodržovat předpisy o mazání. Je účelné přidávat k palivu zvláštní olej pro horní mazání. U nového vozidla a u vozidla po generální opravě musíme prvních 200 a po dalších 300 a 1000 km kontrolovat všechny důležité šrouby a spoje, zejména per, řízení, brzd, rámu, hlavy válců, u samonosných konstrukcí přírubové šrouby kol mezi motorem a převodovkou, karoserie atd., a sledovat, nehřejí-li se ložiska kol, bubny brzd a ostatní agregáty. Musíme také častěji kontrolovat těsnost potrubí paliva, oleje a vody. |
Pavel Růžička, odborník na oleje společnosti Total doplňuje, že komponenty motoru jsou dnes vyráběny se stále kvalitnějšími povrchy a přesnějšími tolerancemi. „U nových motorů nedochází k tak intenzivním změnám u křivky závislosti opotřebení na kilometrovém proběhu vozidla, jak tomu bylo v minulosti,“ komentuje.
Orientačně lze poradit nevytáčet při zajíždění benzinový motor nad nějaké tři a půl tisíce otáček, u naftového je hranice přibližně o tisíc otáček níž.
Obecně platí, že prvních asi tisíc kilometrů je třeba být opravdu opatrnější, po této metě se motor auta „probere“ a jede lépe. Další metou změny chování je asi pět tisíc kilometrů, auto obvykle ztichne. Úplné ustálení nastane kolem deseti tisíc. V tu chvíli také řidiči často sledují pokles spotřeby, to je ale částečně dáno i tím, že si na sebe řidič s autem zvyknou, šofér si ho osahá a naučí se jezdit efektivně.
U nových dieselových aut s nízkými tisíci najetých kilometrů jsme vypozorovali zajímavé chování, které má ovšem se záběhem nového motoru souvislost. Motor náhle nekontrolovaně zvyšuje volnoběžné otáčky. Na jednom semaforu drží standardních cca 900 otáček, na druhém náhle vyskočí o čtyři sta otáček. Je to z důvodu „vypalování“ filtru pevných částic. Motor si musí filtr „vycvičit“. Po pěti tisících kilometrech prý tato fáze „tréninku“ skončí a auto má držet standardní hladinu otáček volnoběhu.
Dobrá péče
Je ale spousta věcí, kterými můžete motoru uškodit mnohem víc, než nešikovnou „výchovou“, nezajetého agregátu. Motoru třeba vysloveně ubližuje vytáčení v zimě za studena. Olej je tuhý, mazání ložisek je ztížené, a motor v tu chvíli neuvěřitelně zatěžujete. Nestačí jen zahřát chladící kapalinu, ale také olej, nespoléhejte se tak jen na kontrolku nebo budík teploměru, dejte motoru k zahřátí pár kilometrů navíc. Motor zahřívejte klidnou jízdou, ne na volnoběh.
Motoru ani nesvědčí podtáčení, tedy jízda na nízké otáčky. Naopak, když je motor zajetý, nerozpakujte se ho občas pořádně vytočit. Dobře prohřátému motoru takové „vyhnání pavouků“ v různých režimech prospívá. Nedokonalým spalováním při dlouhodobém provozu v nízkých otáčkách se totiž v motoru tvoří karbonové úsady, které mu škodí. Prohnáním motoru na vyšší otáčky motor karbonu zbavíte.
Ideální je pohybovat se při jízdě v režimu otáček, kdy motor nabízí maximum točivého momentu, toto vyčtete z grafů v manuálu k vozu. Jezdit s plynem na podlaze (v oblasti maxima otáček a výkonu) není ideální jak z pohledu spotřeby, tak životnosti.
Olej je věda
Hladinu oleje je třeba hlídat, nespoléhejte se jen na kontrolky nebo servis. Je třeba jít pod kapotu a používat klasickou měrku. Nízká hladina oleje může vést až k zadření motoru. Moc oleje zas znamená nebezpečí pro katalyzátor spálenými zbytky motorového oleje.
Oficiální servisní plány automobilek sice intervaly výměny oleje stále prodlužují, ale rozhodně nic nezkazíte, když budete olej měnit častěji. Ideálně po deseti až patnácti tisících kilometrech. Odborníci na ojetiny dokonce umí vyjmenovat motory, kterým uměle natahované intervaly výměny oleje zadělávají na chronické potíže.
Auto pro vyhořelé je vzrušující jako mrazákJeremy Clarkson šije do superbu, který dříve v Top Gear chválil  |
Záběhu a výměny oleje se týká ještě jedna rada. Naši dědové a tátové si vzpomenou na proplachování motoru a hlavně první výměnu oleje po prvních stovkách, nejvýše tisícovce kilometrů. Dnes to při snaze udržet co nejnižší servisní náklady výrobci v doporučeních nemají.
Opravdu pečliví motoristé výměnou oleje po prvních tisícovkách kilometrů rozhodně nic nezkazí. Alespoň motor zbaví první dávky mikročástic obroušených z jednotlivých komponent při záběhu.
Doporučuje to i Pavel Růžička: „Je účelné interval první výměny oleje zkrátit. A to nikoliv z důvodu předčasné ztráty kvality mazacího oleje, ale zejména z důvodu kontaminace oleje právě částicemi vznikajícími při opotřebení motoru či možnými zbytkovými kontaminacemi z výrobního procesu. Tím je zajištěn i zároveň zpravidla dostačující proplach motoru,“ vysvětluje pro iDNES.cz. Motorové oleje jsou dnes podle experta doplněné vysoce účinnými aditivy, jež minimalizují opotřebení komponent spalovacího motoru a redukují degradaci oleje za provozu.
Pneumatiky a brzdy
Zajíždění nového vozu se tedy týká především motoru. Pro absolutní jistotu ale odborníci radí sledovat ještě další věci. Pneumatiky se musí nejprve „načnout“ - strhnout hladkou lesklou vrstvu, která z výroby plášť pokrývá.
„Hladká povrchová vrstvička je výsledkem technologie lisování pneumatiky. Směs se pod velkým tlakem natlačí do formy, která je absolutně hladká,“ vysvětluje Petr Mlčoch, expert společnosti Goodyear Dunlop Tires Czech. Vrstva nemá žádnou funkci, naopak je lepší se jí rychle zbavit. „Doporučuje se zajetí na vzdálenost 500 až 800 kilometrů. Vrstva se tím odstraní, pneumatika se zdrsní a sedne si a je již plně funkční.“ Podle Petra Mlčocha je k zajetí pneumatik ideální projet třeba dálnici Praha-Brno a zpět na jeden zátah.
Lehce „ojet“ je třeba také brzdové obložení. Obroušení vrchní vrstvy trvá asi 200 km, ti opatrnější uvádějí, že maximální účinek mají brzdy až po tisícovce kilometrů.
