Sugawara se o Dakaru dozvěděl na počátku osmdesátých let, kdy si v časopisu o motocyklech přečetl o této věhlasné rally. Okamžitě začal spřádat plány, jak se zúčastnit.
Na start se postavil už v roce 1983 se svým motocyklem. Asi nikdo včetně Sugawary nemohl tušit, že vzniká legenda, která se navždy zapíše do historie.
První tři starty na motocyklu pro Sugawaru nedopadly nijak dobře a ani jednou se nepodíval do cíle závodu. Proto se v roce 1986 rozhodl, že zkusí štěstí v kategorii automobilů, kde se mu už podařilo závody až na jednu výjimku dokončit, ale umisťoval se okolo třicátého místa.
V roce 1992 dokončil svůj průchod všemi kategoriemi a definitivně přesedlal na kamion. „Pro mě je kategorie kamionů ze všech nejzajímavější, vzhledem ke všem změnám, které se objevily. Řízení je tak mnohem zajímavější. Chtěl už jsem s Dakarem před lety skončit, ale stále se mám co učit,“ říká Sugawara.
V kategorii kamionů se mu začalo dařit i výsledkově. Na vítězství sice nikdy nedosáhl, ale čtyřikrát se umístil na druhém místě, naposledy v roce 2005 ve věku 64 let. V nejlepších letech nikdy nestanul na vrcholu kvůli slabšímu autu, které nedokázalo plně konkurovat silnějším kamionům, se kterými jezdil Karel Loprais nebo Vladimír Čagin. Ostatní závodníci ho však považují za velmi dobrého řidiče, který vždy jezdil na úplné hraně možností auta.
V letošním roce opět překoná svůj rekord zapsaný v Guinessově knize rekordů, který aktuálně čítá 32 po sobě jdoucích účastí na Rally Dakar. Je také držitelem rekordu v počtu dvaceti po sobě jdoucích dokončených závodů, které nasbíral mezi roky 1989 a 2009.
Sugawara se na těžký závod připravuje přes celý rok. „Jsem sice starý, ale v dobré formě. Během roku absolvuji několik závodů, převážně na svém KTM motocyklu. Věřím, že letos dokážu porazit i svého syna Teruhita, který závodí s dalším kamionem Hino. Cítím se na šedesát jedna let,“ dodal sebevědomě japonský závodník.
Mezi ostatními jezdci je Sugawara velmi uznávaný, ale není mnoho cest, jak s ním komunikovat. Za celý život nepovažoval za nutné se naučit jiný jazyk než mateřský. A japonštinu mnoho dakarských závodníků neovládá.
Za 32 účastí toho na Dakaru zažil opravdu hodně, k jeho nejoblíbenějším se řadí pohled na tisícové davy fanoušků kolem silnice, které jezdce povzbuzovaly během první etapy v Argentině. To mu také pomohlo v rozhodování, zda v závodění pokračovat.
Jeho slova o tom, že letošní ročník je pro něj poslední, už moc lidí okolo Dakaru nebere vážně, jelikož to tvrdí už několik let po sobě. Každý další rok ale stojí na startu s jiskrou v očích jako před třiceti lety a připraven si to rozdat s nejlepšími.
Sám říká, že by rád posunul laťku po sobě jdoucích účastí na 50, to by znamenalo ještě dalších 18 ročníků a v jubilejním startu by mu bylo 92 let. Jednalo by se o husarský kousek, ale vzhledem k náročnosti závodu je to velmi nepravděpodobné.
